Monstra z hlubin - 5.

9. srpen 2011 | 00.00 |

Odstrkovaná Hermiona ve škole nemá zastání a jediný únik je pro ni Komnata nejvyšší potřeby. Evropské mistrovství ve famrfpálu v černomagickém podání koneckonců také není špatné.
Úvod a seznam kapitol najdete ZDE.

V pátek měli přeměňování hned ráno, což konečně Hermionu přinutilo myslet i na jiné věci. Poté, co se jí nepovedlo přeměnit víno ve vodu - stejně jako všem ostatním, což ale nikdo nebral v potaz - ji profesorka McGonagallová sjela velice nepříjemným pohledem a vyžádala si její přítomnost po skončení hodiny.
Nebyla rozzuřená, musela Hermiona připustit navzdory všem svým očekáváním, když se třída vyprázdnila a profesorka na ni upřela svůj pohled. Byl tvrdý, ale bylo v něm... co ještě?
"Jsem zklamaná," odpověděla jí profesorka vzápětí. "Nesmírně zklamaná, Hermiono." Posadila se a unaveně si přejela rukou po tváři. "A nemusím zdůrazňovat, že ani zdaleka nejsem sama. Když jste to byla v prvním ročníku zrovna vy, kdo se přidal k panu Potterovi, měli všichni ohromnou radost. Nikdo nepochyboval - a stále nepochybuje - o vašem rozumu. Tehdy ani o vaší loajálnosti a zodpovědnosti." Profesorka se odmlčela.
"Všechno je to o Harrym?" zeptala se Hermiona mírně. Cítila se provinile, rozhodně více než předchozí den tváří v tvář Harrymu, ale své malé popíchnutí si nedokázala odpustit.
"Všechno je to o vás," odmítla McGonagallová, "ale přesto nesmíme zapomínat, kdo Harry je. Ohrozila jste ho na životě."
Hermiona se smutně pousmála - pořád to bylo o Harrym.
"Musíte pochopit, že si vás vážím a plně respektuji vaše zájmy i známosti." Hermiona věděla, že tím naráží na její údajnou tajnou lásku s Dracem a zájmy jsou řečeny jen do počtu, a musela se v duchu smát, jak blízko a přece daleko pravdě profesorka byla. "Mělo by ale být vaší vlastní zodpovědností vyjasnit si tyto záležitosti se svými přáteli, aby se nestávaly podobné nehody."
Hermiona kývla. Vzato kolem a kolem to už udělala, kluci by si jí neměli všímat. Pokud se další nehody budou stávat, bude v nich figurovat někdo úplně jiný. "Ano, paní profesorko. Postarám se, aby v podobných nehodách už nikdy nefiguroval Harry. Nezapomínám, kdo je."
"Nepochopila jste mě, Hermiono. Mám starost především o vás." McGonagallová unaveně přivřela oči. Hermiona trpělivě čekala. "Co jste udělala pro profesora Snapea bylo... ohromující. Vážím si, že student s takovou osobností patří do mé koleje."
"Děkuju, paní profesorko," odpověděla Hermiona zdvořile, když se zdálo, že McGonagallová nebude pokračovat.
"Dávejte na sebe pozor."
Byl to rozhodně ten nejpodivnější rozhovor, který měl skončit a neskončil trestem a ztrátou bodů, který kdy zažila, dumala Hermiona cestou z kabinetu. Pro ni štěstí, pro Harryho smůla. Dobré bylo, že měla ještě čas zaskočit za Dobbym do kuchyně na další z vážných rozhovorů.N

Bradavický hrad byl velký, chodby dlouhé, schody strmé a bylo jich mnoho. Měla cestou do kuchyně spoustu času na to, aby si udělala v hlavě pořádný zmatek. Co si může myslet McGonagallová vzhledem k tomu, jaké má informace? Zřejmě se domnívá, že kombinace vděku ke Snapeovi a domnělý vztah s Dracem způsobilo jisté její zezmijozelštění, dalo-li by se to tak nazvat, ale nepovažuje to patrně za nic tragického - ona sama se přeci ke Snapeovi chovala sice s jistou mezikolejní soutěživostí, ale velmi vstřícně v Řádu. Zjevně jí věří, ale možná se obává, aby ji zmijozelská neláska vůči Harrymu neovlivnila příliš. Mohlo by to tak být? Nejspíš ano. 
Hermiona si hluboce povzdechla, až ji obraz, vedle kterého zrovna procházela, začal utěšovat. Poněkud zmateně poděkovala a rychle si pospíšila dál. Možná se opravdu nechala příliš pohltit svými momentálními zájmy. Ať už ji Harryho či Ronovy dětinské manýry otravují sebevíc, porážka Vy-víte-koho by měla mít vysokou prioritu. Hermiona si znovu povzdechla, tentokrát raději jen v duchu. To, co by měla udělat, bylo nechat všechno pár dní uležet a udobřit se s kluky. Harry bude potřebovat veškerou pomoc, kterou může dostat. To, že se jí ani trochu nechtělo vymýšlet hromady výmluv kvůli Dracovi, Snapeovi a jejím častým nepřítomnostem... koneckonců, pár dní uležet, že?
S potěšením odsunula neradostné úvahy na později a pošimrala malovanou hrušku na bříšku.
"Ahoj Dobby," nechala se o chvíli později usadit za kuchyňský stůl. "Ne, díky, najedená jsem dost. Snad čaj? Víš, chtěla bych s tebou o něčem mluvit."
Skřítek se přiměl na chvíli zastavit ve svém tanci s talíři a hrnky a opřel se bradou o stůl. Vyvalená kukadla na ni oddaně zamrkala. "Je snad slečna nespokojená s tím, jak skřítci pracují?" zeptal se, ale vypadal docela spokojeně, na skřítčí poměry.M

"Můžu se spolehnout, že se nikdo nedozví, o čem se tu budeme bavit, Dobby?" zeptala se Hermiona na úvod, protože se zdálo, že to bude třeba.
Dobby horlivě zakýval hlavou. "Domácí skřítek by nikdy neprozradil žádná tajemství svého pána!"
"Jenže ty nejsi můj domácí skřítek," pousmála se Hermiona.
"Bylo by mi velikou ctí, kdybych byl!"
"Děkuju, Dobby." Bylo příjemné po všem schovávání, problémech a nehodách slyšet taky jednou chválu a vyjádření lásky. Trochu provinile Hermionu píchlo u srdce, když si uvědomila, že pro skřítky letos vůbec nic nedělá a že je s nejvyšší pravděpodobností ještě zneužívá. Což bylo to, o čem chtěla mluvit. "Dobby, co mi povíš o Komnatě nejvyšší potřeby?"
"Je snad slečna nespokojená?" zeptal se Dobby znepokojeně. "Skřítkové se snaží ze všech sil, aby uspokojili každé přání Hermiony Grangerové a Draca Malfoye." Trochu sebou trochu cukl, když vyslovoval jeho jméno, ale statečně jí dále koukal do očí.
"Dobby, já jsem ani nevěděla, že Komnatu zařizují skřítkové," rozhodila Hermiona bezradně rukama.
"Ó ano, skřítkové umějí mocná kouzla, o kterých se lidským kouzelníkům může jen zdát," zatvářil se Dobby hrdě, hned se ale polekaně přikrčil a vzápětí už přiskočil k troubě a trhnutím otevřel její dvířka.
"Dobby! Nech toho! Okamžitě se přestaň trestat!" převrhla svoji židli i Hermiona a přiskočila k němu, aby si nestihl přivřít uši.
"Takhle Dobby nesmí, nikdy nesmí mluvit!" kvílel skřítek a zmateně se potácel na místě, jak se snažil poslechnout Hermionu i svůj pocit provinilosti.
"Dobby, uklidni se, prosím. Řekni mi, proč o nás tolik pečujete? V Komnatě je... všechno. Odbrokolicovávač! Proč to děláte? Vždyť neplníte ani zdaleka všechno, co kdo na hradě vysloví jako zbožné přání."
Dobby se zatvářil zkroušeně. "Slečna se nesmí zlobit, Dobby za to nemůže. Ostatní skřítkové mají radost, že si slečna našla zábavu a nemá čas se o ně starat."
Hermioně poklesla dolní čelist. "Oni se chtějí zbavit SPOŽÚSu." A proto jí pomáhají proniknout do tajů černé magie. Konsternovaně pohlédla na Dobbyho.
"Skřítkové vědí, že by Hermiona Grangerová vědomě neprovedla nic skutečně špatného."
"Dobby, pamatují skřítkové dobu, kdy do školy chodil Voldemort?" Dobby se zatvářil zděšeně. Když jí neodpověděl, doplnila snaživě: "Tom Rojvol Raddle."
"Dobby nesmí slečně odpovědět, Dobby si za to přežehlí ruce a dá nohy do svěráku, ale Dobby nesmí odpovědět!" zakvílel po chvíli rozpačitého žmoulání oranžové čepičky a rozběhl se pryč. Hermona si všimla, jak zpoza rohu vykukují další skřítčí hlavy a tváří se pohoršeně.
"Dobby! Neubližuj si, vždyť za to můžu já!" zavolala za ním ještě, než odešla z kuchyně s hlavou přeplněnou k prasknutí.N

"To byl dneska den," zhroutila se Hermiona do pohodlného objetí netopýřího křesla. "Jsem skutečně ráda, že jsem někde, kde nehrozí nic horšího než nějaký zplozenec pekel."
"Díky za poklonu," ušklíbl se Draco. "Mimochodem, Pottera jsem už potkal. Co na to Snape, že obtěžuje studenty Zmijozelu vražednými pohledy už před Vánoci?"
Hermiona mávla rezignovaně rukou. "Kdyby jenom Zmijozelu. Jak ty vůbec na koleji vysvětluješ, že mizíš každý večer?"
Draco se zatvářil velmi malfoyovsky. "Nevím o nikom, kdo by si troufl mě vyslýchat," prohlásil.
"Chm," udělala Hermiona. Chvíli pozorovala Draca, jak cosi míchá v keramické míse pokreslené symboly podobnými těm, které měli na svých hábitech. "Tak povídej, co to dnes bude?" nevydržela se nakonec nezeptat. Draco po ní krátce hodil očima.
"Rád bych nahlédnul do dívčích havraspárských sprch," řekl lehce zasněně. "Všimla sis někdy Anetiných nohou?"
"Draco?!" Hermiona skutečně nevěděla, nakolik to brát vážně. Spokojeně se zašklebil.
"No dobrá, nepředpokládal jsem, že bych tě nadchl něčím takovým. Strana osmdesát čtyři," hodil hlavou ke knize. "Kouzlo, které ti umožní průhled na zvolené místo. Podobná kouzla samozřejmě existují i v běžné magii, je ale poměrně snadné se jim bránit. Tohle je velmi, hmm, důrazné."
"Už to tady vidím," listovala Hermiona zaujatě knihou. "Na pozorovaném místě jej nelze běžnými prostředky detekovat, trvá dokud je přiživováno magií kouzelníka. To zní docela dobře. Takže teď chystáš médium?"
"Už to budu mít," zdvihl Draco vařečku do výšky a nechal skanout pár vazkých kapek zpátky do mísy. "Až začneme, vytvoří se z toho jakési zrcadlo, kterým tam uvidíme."
"Kam tam? Na sprchy zapomeň, Draco."
"Touto dobou se hraje blízko Cannes poměrně důležitý famfrpálový zápas," řekl a opatrně mísu přenesl na podlahu. "Uděláš kruh? Bílý písek s čemeřicí. Ne že bych ho musel nezbytně vidět, ale na pokus je to vhodná akce. Je dost daleko, aby nás s tím kouzlem nemohli spojovat, i kdyby se tam nějak projevilo. Vyzkoušíme si také, jestli opravdu překonáme běžná krytí. Používají se proti těm, kteří si nejsou ochotní koupit vstupenku. Kolik je tam napsaných těch svíček?"
"Tentokrát jenom pět," odložila Hermiona knihu a začala se probírat pytlíky s bylinami. Maně ji přitom napadlo, že by snad měla říct Dracovi o tom, že jim Komnatu chystají skřítkové. Byl to ale dobrý nápad? Draco měl z Dobbyho jisté obavy a skřítkům valně nedůvěřoval. Nevěděla.
Draco sebou náhle trhl a Hermiona málem rozsypala celou hrst písku. "Doufám, že nejde sem," hlesla. Znehybnělí leknutím na sebe tiše zírali.
"Stejně by se nedostal dovnitř," řekl Draco po chvíli, ale to těžko mohla být útěcha. Byla si jistá, že se Snapem za dveřmi by byla schopná leda propadat panice.
"Vrací se do sklepení," pochopila najednou Hermiona a hlas jí zazněl úlevou. "Pomfreyová ho asi zapomněla připoutat," dodala trochu zlomyslně.
"Zatím nám dá pokoj, určitě sotva leze," pokrčil rameny Draco. "Později uvidíme. Tak jdeme na to?"M

"Počkej moment," kývla Hermiona, sebrala z věšáku své roucho a zapadla do převlékací kabinky. "Učil ses už tu inkantaci?" ozvalo se po chvíli zpoza závěsu.
"Jistě," odtušil Draco, pohodlně rozvalený v křesle.
"Takže už jsi i četl průběh obřadu?"
"Grangerová, studoval jsem to celé, než jsi přišla." Zněl trochu podrážděně.
"Takže když teď řeknu 'zabírám si držení hůlky v pravé ruce', nemůžeš se vymlouvat, že jsi o tom nevěděl, viď?" Hermionin hlas zněl nezvykle potměšile.
"Na to zapomeň, Grangerová! To je snad jasné, že když kouzlí někdo s čistým původem a mudlorozená, výhody nepřipadnou mudlorozené!" Draco vyskočil z křesla a rozčileně zíral na závěs, za kterým si nahá Hermiona upravovala vlasy do copu. "To sis opravdu myslela, že JÁ budu kouzlit levou rukou?" dodal, když nic neříkala.
"Vlastně ano," připustila Hermiona, přehodila přes sebe roucho a odhrnula závěs. "Jsem si jistá, že v rodině s takovou tradicí, jakou má ta tvoje, se jistě učíte etiketě, a tedy i chování k dámám."
"Pro rodiny s tradicemi, jako je ta naše, nejsou mudlorozené žádné dámy."
Zapanovalo ticho.
"Tak si střihneme?" navrhla Hermiona nejistě.
"Co si střihneme?" nechápal Draco.
"Hodíme si svrčkem. Když padne Merlin, budeš mít hůlku v pravé ruce ty, když padne fénix, budu to já," rezignovala Hermiona.
"Galeonem," podvolil se Draco. "A Merlin zůstává mně."
Hermiona zakroutila očima, vzala si od Draca galeon a hodila. Nechala ho dopadnout na zem, protože odmítala poslouchat Dracovy námitky, že to chytla brzo nebo pozdě a že s ním otočila nebo neotočila před odkrytím. Mince se chvíli ještě točila na místě, než zůstala klidně ležet. "Merlin!"
Jeden s vítězným, druhý se znechuceným výrazem se postavili ke kruhu a chytili se za malíčky. Pak začali odříkávat inkantaci a jejich hůlky začaly chrlit mlhu, která snadno pronikala do kruhu a usazovala se tam ve tvaru obruby kolmo k zemi. Její chuchvalce se přes sebe přelévaly a proplétaly a tvořily... Draco by si protřel oči, kdyby měl alespoň jednu ruku volnou, a tak alespoň pohlédl na Hermionu. "Kytičkovaný rámeček?"
Pohled do její tváře ale rázem zchladil jeho touhu po dalším pošklebování. Hermionin prst se celou dobu chvěl znatelně více než jeho, ale teprve pohled do její tváře ho skutečně vyděsil. Vypadala vyčerpaně, čelo se perlilo potem a rty měla stažené do tenké linky soustředěním.N

"To kouzlo vytvořila Elfrída Flowelová," vypravila ze sebe Hermiona chraptivě. "Velmi dbala na... estetickou stránku věci. Kouzlit levačkou je horší, než jsem čekala."
"Vidím," odfrknul si Draco přezíravě, ale pro jistotu upřel oči na dění v kruhu a skutečně se snažil soustředit. Zřetelně cítil, že dnes je jejich magie nevyvážená. Propojovala se způsobem, který už znali, ale od Hermiony byl její tok nejistý a rozkolísaný.
Přesto byli úspěšní. Tekutina z misky se vznesla v jediné velké kapce, doplula vzduchem doprostřed mlžného rámu a plynule se rozprostřela v hranicích, které vymezil. Draco pronesl: "Ukaž mi: Francie, Cannes, Levandulový vršek, famfrpál!"
Plocha lesklá jako rtuť se zavlnila a projasnila. Chvíli jim trvalo pochopit, co vidí, výhled kolmo z výšky na famfrpálové hřiště byl nezvyklý. Barevné šmouhy hráčů se míhaly sem a tam a davy diváků okolo se hemžily jako obří mraveniště. "Ještě by to chtělo zvuk," řekl Draco. "Leť níž!" rozkázal. Za vteřinku už si mohli prohlížet vlnící se stébla trav. "Sto padesát stop nahoru," trpělivě diktoval Draco. Hermiona se vedle něj začala zřetelně třást. Draco se na ni zachmuřeně ohlédl a pevněji ji popadl za ruku. Měla ji studenou jako led.
"Vydržíš?" zeptal se pro jistotu.
"Chvilku jo," hlesla.
"Góól!" zajásal Draco, sotva obrátil oči zpět k průhledu. "Sice nevím, kdo s kým hraje, ale ta klička byla skvělá." I pro něho ale bylo těžké sytit okno magií, když ta Hermionina tolik selhávala. "Ještě moment, tohle chci vidět... nádhera! No dobrá, ukončíme to." Jako by na ta slova Hermiona čekala, ztěžka vydechla, tok síly od ní ustal a Draco zavrávoral, když ho začal kruh naplno hladově vysávat.
Rychle vykřikl několik latinských slov uzavíracího kouzla a zamával hůlkou. Mlžný rám se rozplynul, médium se vrátilo do mísy a vzduch jako by se pročistil. Hermiona ztěžka dosedla na místě, kde právě stála, a Draco jen těsně po ní.
"To bylo něco," řekla vyčerpaně. "Nečekala jsem, že to bude tak těžké!"
"Ale dokázali jsme to," řekl Draco spokojeně. Trochu pokrčil rameny. "Myslím, že to budu považovat za úspěch. Máme jedinou knihu, žádného mentora a postupujeme metodou pokus omyl. Přesto jsme dokázali, co jsme chtěli."
Hermiona se nad tím množným číslem usmála. Neřekla to nahlas, protože by to Draco okamžitě popřel, ale vytvořili tým snadněji, než by kdy považovala za možné. "Tak tedy úspěch," přikývla bez odporu. Měla pocit, že usne na místě. "Zítra nezvládnu ani levitovat svrček," zívla.M

Však také usnula, jako když ji do vody hodí, v okamžiku, kdy dopadla na postel. Štěstí, že další den nebyla výuka, protože tak utahaná a magicky vyčerpaná už dlouho nebyla. Na snídani došla rozespalá a zívající. Harry vstal a Ron se odvrátil, sotva dosedla na své místo vedle nich, takže se otočila vedle sebe k Seamusovi, který se ládoval koláčem. "Četl už jsi o včerejším mistrovství v Cannes?" zeptala se, aby prolomila ticho, které zapanovalo.
"Ještě ne, nebyly tu sovy... Tebe zajímá famfrpál?" Jeho údiv byl skutečně nelíčený. Harry se na ni zlostně otočil, ale neřekl nic.
"Hm. Jen jsem o tom něco slyšela..."
Po předchozím večeru měla na víkend jen dva plány - odpočívat a učit se. Nebylo tak těžké to dodržet, protože v Nebelvíru začala platit za zrádce koleje - kvůli svým paktům s Dracem - a s Dracem se dohodli, že další experimenty nechají až na školní týden, protože by brzy i těm nejméně zvídavým začalo být divné, kam spolu po všechny večery mizí.
Během sobotního dopoledne dospala, co potřebovala, a téměř se jí přitom povedlo nevnímat všechny Levanduliny narážky, kterými ji zasypala, sotva pootevřela alespoň jedno oko. U otázky "jaký je Malfoy v posteli?", položené důvěrně tichým hlasem, ale už po své spolužačce střelila několika velmi nevybíravými výrazy, sebrala brašnu a se skloněnou hlavou proběhla společenskou místností do knihovny.
Knihovna byla nebelvírůprostá, jak s pocitem ulehčení zjistila. O to horší bylo, když zaslechla z vedlejší uličky špitání havraspárských třeťáků o Dracově sexuálním životě, ve kterém podezřele často padalo její jméno.
Nepříčetná zase vyběhla ven a dopálená zamířila do Komnaty nejvyšší potřeby. Hrozně se jí ulevilo, když vešla do žlutě vymalované místnosti, útulně malé, s pohodlnou pohovkou, příjemným osvětlením a bez zbytečných ozdob. A bez netopýrů, marcipánového profesorského sboru a černých rekvizit libovolného druhu. Místo toho všeho se objevila konvička s ovocným čajem. S úlevou se natáhla a jen nasávala klid a mír místa, na kterém se právě nalézala. Žádné inkantace vysávající magii, žádní protivní spolužáci, žádné šuškání. Draco ve Zmijozelu, Snape v kabinetu. Ona tady, sama. Rozkošnicky se natáhla na pohovce, rozpustila si vlasy a dovolila si úplně se uvolnit. Bylo to... úlevné.
Všechen klid pominul jen o pár minut později, neboť kroky Draca Malfoye a Severuse Snapea zamířily ve stejném okamžiku ze sklepení vzhůru.N

Něco se stalo? Vyskočila z pohovky a pár chvil jenom napjatě čekala, jestli skutečně směřují k ní. Ale ne - Snape nakonec vyšel ze školy a zvolna mířil k hranicím pozemků. Takže ho madame Pomfreyová přece dokázala přimět k té kontrole u Munga. Hermiona si oddechla a znovu se natáhla na pohovku. Líně přemýšlela nad tím, jestli Draca chce, nebo nechce pustit dovnitř; neomylně stoupal po schodišti stále výš. Když pak párkrát prošel chodbou sem a tam, nevydržela to a otevřela dveře. "Tak přece," nedokázala přemoct úsměv. "Neodpočinu si od tebe ani o víkendu."
Draco ji přejel významným pohledem od hlavy k patě. "Z čeho přesně jsem tě vyrušil?" zeptal se povýšeně a přistoupil k ní tak blízko, že byla nucená mu ustoupit, aby mohl vejít dovnitř. Uvědomila si, že bez bot, pocuchaná a s hábitem odhozeným přes opěradlo křesla musí vypadat dosti... uvolněně.
"Cos čekal?" pozdvihla obočí. "Že tu sama vyvolávám elementály?"
"Vlastně ano," natáhl se bez vyzvání na pohovku a rozhlédl se. "Proč mě Komnata nechtěla pustit dovnitř?" zamračil se trochu.
"Protože tohle bylo jenom pro mě," usadila se Hermiona na svoje místo. "Potřebovala jsem si chvíli prostě odpočinout. Neposlouchat řeči o našem barvitém sexuálním životě ani o tom, že jsem zrádce Nebelvíru, co se paktuje se Zmijozelem. Dáš si?" pozdvihla konvičku, a když slabě přikývnul, nalila mu šálek čaje. Vzala do dlaní i svůj a po kratičkém zaváhání se pohodlně natáhla tak jako předtím. On tu byl vetřelec, tak ať se přizpůsobí. 
"Nezdá se, že by tě to nějak zvlášť trápilo," pohlédl na ni s výrazem, který nedokázala rozluštit. Pokrčila rameny.
"Je trochu únavné neustále jenom dostávat cizím očekáváním. Asi už jsem potřebovala změnu?"
Kupodivu se usmál. "Jsi mizerný Nebelvír a byla bys mizerný Zmijozel," řekl mírně. "Kam s tebou?"
"Zavřít do věže, do Tajemné Komnaty, až přijde princ a zachrání mě. Do té doby," zavrtěla se spokojeně, "tu budu ležet a nic nedělat."
"To se načekáš, Grangerová," uchechtl se a vstal, aby si dolil čaj. "Nevidím to na moc velkou tlačenici."
Hermiona, částečně vyprovokovaná tím, jak obyčejně kamarádsky zněl jeho hlas, nadzvedla hlavu a zatvářila se ublíženě. "To bys mě tu jako nechal?" zeptala se s předstíraným žalem. Hned se ale sama zarazila. Ne, tohle není dobrý způsob, jak si dobírat Malfoye. On není ten typ, co by to vzal řečnicky.
Draco se náhle otočil od stolku a sklonil se nad ni, opřel se rukama vedle její hlavy a uvěznil ji tak bez jediného dotyku pod sebou. Bílé vlasy se skoro dotýkaly její tváře. Zírala na něj s doširoka rozevřenýma očima, strnulá překvapením a jakousi nezřetelnou obavou, že ho nakonec sama vyprovokovala; nevěděla k čemu a nevěděla, co dělat. Draco se neusmíval. Spíš hleděl zamyšleně, nad něčím uvažoval. "Neuměla ses dost dobře narodit," řekl nakonec, ale nepohnul se.
"Já jsem se svými rodiči spokojená," ohradila se a hlas se jí trochu zachvěl.
"Však říkám," ušklíbl se trochu. "Mizerný Zmijozel." Významně se ohlédl po žlutých zdech. "A mizerný Nebelvír."
"Ty kdybys byl ještě trochu nafoukanější," pronesla Hermiona slavnostně, "vznášel by ses u stropu jako balónek."
"To bylo slabý, Grangerová," konstatoval a zlehka se zvedl. Sebral ze stolu svůj šálek a znovu se zabořil do pohovky. Zamyšleně se zadíval do stropu. "Budiž ti útěchou, že ve své věži nezahyneš stářím. Až Brumbál nebo Snape přijdou na to, co tu děláme, udělají z našich neexistujících sourozenců jedináčky."
"Za co nás zabijou v  pondělí?" zauvažovala Hermiona, celá vděčná za neutrální téma. Ačkoli si byla jistá, že byla celou dobu u toho, vůbec jí nebylo jasné, co se tu právě stalo.
"Nějaký nápad bych měl," chytil se Draco ochotně. "Musím si ještě ověřit, jestli tam oba můžeme kouzlit pravou rukou, minule to bylo dost fiasko."
"Chtěla bych vidět tebe," zabrblala. Velkoryse mávl rukou.
"Vím. Také bych dal přednost něčemu bez květinových rámečků..."
Zbytkům jejich dobré pověsti skutečně neprospělo, že se vrátili do svých kolejí až po večerce.M

PŘEDCHOZÍ     ♦     NÁSLEDUJÍCÍ

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Monstra z hlubin - 5. evi 09. 08. 2011 - 12:46
RE: Monstra z hlubin - 5. azrael 09. 08. 2011 - 16:04
RE: Monstra z hlubin - 5. mae 09. 08. 2011 - 18:57
RE: Monstra z hlubin - 5. nerla 10. 08. 2011 - 06:21
RE(2x): Monstra z hlubin - 5. evi 10. 08. 2011 - 12:14
RE(3x): Monstra z hlubin - 5. mae 25. 08. 2011 - 13:27
RE: Monstra z hlubin - 5. azrael 10. 08. 2011 - 12:32
RE: Monstra z hlubin - 5. mae 10. 08. 2011 - 14:10
RE: Monstra z hlubin - 5. xstepax 17. 08. 2011 - 12:45