Monstra z hlubin - 4.

7. srpen 2011 | 00.00 |

Hermiona s Dracem rozjíždějí akademický pokus číslo dva. Harry dodává: "Kvá!"
Úvod a seznam kapitol najdete ZDE.

Hermiona usnula rychle a spala dlouho a tvrdě. Nakolik byla příčinou přemíra zážitků a nakolik lektvary madame Pomfreyové, těžko říci, ale ráno se probudila odpočatá a s pocitem, že je pevně ukotvená ve své vlastní realitě. Poslední dobou si toho začala vážit.
Zvyk ji přiměl uvědomit si, že Snape je pár kroků od ní a Draco v učebně historie. Trochu nadzvedla hlavu. Madame Pomfreyová, snad pod tíhou neobvyklých událostí, zapomněla na plenty kolem postelí, které dávala vždy, když se na ošetřovně sešli pacienti opačného pohlaví. Měla tak dokonalý výhled na Snapeovu bledou tvář. Dosud spal, nos se mu ostře rýsoval v pohublém obličeji. Tiše, aby ho nevzbudila, sklouzla nohama na zem a natáhla se po županu. Srdce se jí rozbušilo a vzápětí vynechalo pár úderů, když jí na nohu sáhlo něco ledového. 
"Kváá!"
"Ticho buď," sklonila se k zemi a zatvářila se přísně. "Jestli ho probudíš, proměním tě v pulce."
Žába schlíple poodlezla. Jako by její kváknutí bylo znamením, po kterém se stane všechno naráz, z jedné strany vešla Poppy a hlavními dveřmi profesorka McGonagallová. "Dobré jitro!" zvolala vesele, i když na ni zbylé dvě udělaly: "Pššš!"
"Je dávno po snídani," řekla omluvně polohlasem. Snape se ani nehnul. "Jak je vám, Hermiono? Dostala jsem velmi zmatené zprávy ohledně vašeho stavu."
"Už je všechno v pořádku," řekla Hermina, pevně odhodlaná nenechat se zatlačit do vysvětlování. "Jen nedorozumění. Harry si špatně vyložil... hmm, některé skutečnosti. Vážně, o nic nešlo."
"To myslíte tu skutečnost, že chodíte s Draco Malfoyem?" odpověděla McGonagallová a Hermiona na ni zaskočeně vytřeštila oči. Honem nevěděla, jestli to popřít, nebo potvrdit. Co je horší, když si všichni budou myslet, že oni dva spolu chodí, nebo že spolu provádějí rituály černé magie? Všechno bude peklo. Co je komu do toho, jestli se jí líbí Draco? Hermiona se sama vyděsila nad směrem svých myšlenek.
"Jenom se spolu učíme," zablekotala. "Báli jsme se, co by tomu kdo řekl, tak jsme se drželi stranou."
Na to, že by nebelvírská premiantka měla chodit se Zmijozelem, vypadala McGonagallová docela statečně. Na její verzi ovšem kývla velmi ochotně a s jistou úlevou. "Mimochodem, Harry tu s vámi není? V noci nepřišel na kolej. Domnívala jsem se, že se zdržel zde."
"Kvá," píplo tiše pod postelí.
"Žába? Na ošetřovně?" zamračila se profesorka.
"To je prosím Harry, paní profesorko," pravila Hermiona způsobně. "Pan profesor Snape usoudil, že proměnit ho v žábu je zcela adekvátní trest za jeho přehnaný zájem o mé duševní zdraví.

"
"Och." McGonagallová zaváhala. "Zdá se, že si to myslíte také. Už ví Severus o té události ve Zmijozelu?"
"Ví," pronesl Snape, aniž se namáhal sebemíň pohnout, nebo alespoň otevřít oči. "A soudí, že je zcela adekvátní ponechat ho v této podobně minimálně do večeře, nejlépe štědrovečerní."
Profesorka chvíli sváděla viditelný vnitřní boj. Pak se usmála. "Myslím, že si pan Potter může gratulovat, jak z toho vyvázl lacino. Hermiono, večer mi ho přineste do kabinetu."M

"Žábo," ušklíbla se Hermiona lehce znechuceně, když brala Harryho do ruky. Dát mu pocítit svoji nelibost bylo mnohem jednodušší, když se nemohl bránit. "Co s tebou?" Krátce zauvažovala nad možností dát ho do brašny, ale tušila, že by jí rozlisování Chlapce-který-přežil svět asi neodpustil. Žába na ni upřela své korálkově lesklé oči. "Donesu tě do věže," rozhodla nakonec, když i madame Pomfreyová rozhodla, že skutečně může odejít.
"Taky už půjdu," slyšela ještě profesora Snapea a hned potom lékouzelnici, která mu něco nevybíravě odpověděla ostrým hlasem, než zavřela dveře. Pokud se střelka v její hlavě neporouchala, spor vyhrála ošetřovatelka.
Skutečně Harryho do věže nejprve chtěla donést, nemohla za to, že ji napadlo ještě jiné řešení. Ve druhém patře uhnula ze schodiště do chodby, a když Harry pochopil, kam ho nese, začal sebou mrskat tak, až se jí vysmekl. "Petrificus totalus," zaklela ho s mírným úsměvem a znovu sebrala ze země. "Co se děje, Harry? Aspoň budeš mít celý den společnost a dostatek vody. Chápej - dělám to pro tvoje dobro." Louží na podlaze se pročvachtala až ke dveřím dámského záchodku. "Uršulo! Jsi tady?"
"Ááá, kdo mě to tady ruší?" zakvílela průhledná dívka a vylétla ze záchodové mísy.
"Ahoj, Uršulo! Neměla jsem ještě moc čas se za tebou zastavit, je mi to moc líto. Jak se máš?" vychrlila na ni Hermiona, a aniž by jí dala čas odpovědět - protože opravdu nestála o nic, co by zahrnovalo vyprávění o pobytu v záchodových rourách - pokračovala dál. "Víš, Harry měl takovou nehodu, někdo ho proklel v žábu. Tak jsem si myslela, jestli bys tu na něj dneska nedala pozor, než ho večer profesorka McGonagallová odkleje zpátky?"
"To je skvělé!" zajásala Uršula a přilétla blíž. "Kde je?"
"Tady. Bojím se, že by mohl utéct. Je žába, neví, co je pro něj dobré, tak jsem ho raději začarovala..." Položila žábu na zem a mávla hůlkou, aby dala Harrymu možnost se hýbat. Ten okamžitě vyrazil ke dveřím. "Stůj!" zavelela Hermiona. "Zaujmi pohodlnou pozici, strávíš v ní zbytek dne... ne? Škoda. Petrificus totalus."
Nehybného Harryho potom položila do jedné z kabinek. "Budeš ho, Uršulo, během dne hodně polévat, aby neuschnul?"
Uršula horlivě přikývla a vrhla se do záchodu, aby hned dostála svému závazku. Potom se hlavou zase vynořila, opřela se loktem o prkýnko a začala šveholit: "To jsem ráda, Harry, že se zase vidíme... Bylo mi tu už smutno. Pořád jsem myslela na to, jak jsem umřela... vyprávěla jsem ti to už? Asi jo... Ale-"
Hermiona je tam nechala, spokojená, jak tuhle obtíž vyřešila. Kouzlem si osušila hábit a s mnohem lepší náladou se konečně vydala do Nebelvírské věže.N

Měla ji pro tu chvíli jen pro sebe, protože všichni byli na vyučování. Odolala pokušení protáhnout si nenadálé volno, sbalila učebnice a vyrazila na hodinu. Tam nebyly nějaké řeči možné, pokud se nepočítá neverbální projev v podobě vražedných a užaslých pohledů. To jí dalo dostatečnou možnost připravit se na přestávku, kdy došlo ke skutečné konfrontaci. Alespoň že ten den měli hodiny spojené s Havraspárem a ne Zmijozelem. Mohla jen tiše doufat, že Draco bude prosazovat tu samou verzi. Velice se nabízela.
"Už mám těch narážek dost!" prohlásila jasně, i když ne zcela přesně, protože mnohé z těch narážek byly zcela polopatické udivené výkřiky, jak někdo, jako je ONA, může mít něco s někým, jako je ON. "Samozřejmě, že spolu nic nemáme. Pouze jsme se spolu párkrát učili - je to tak divné?" Předpokládala, že u dvou premiantů by nemuselo. "A přesně kvůli takovým trapným narážkám jsme to nikde nevykřikovali. Kdo nedá pokoj, toho proměním v žábu." Zřejmě vypadala dost krvelačně na to, aby se alespoň přímo před ní omezily řeči na minimum. 
Rona řešit nemusela vůbec. Míra vzájemné naštvanosti byla tak velká, že se jí nezeptal ani na Harryho.
Pro jistotu Dracovi během oběda poslala vzkaz. Složený papírek na tenkých nožkách obratně zdolal všechny překážky a zvládl i cestu zpět. 'Zatím nebylo třeba - souhlasím' zněla odpověď a Hermiona si oddechla. Zřejmě se drby z havraspárské koleje do Zmijozelu během dopoledne nestačily rozšířit. Trochu pobaveně se ušklíbla nad tím, jak se Draco konsternovaně šťourá v talíři, a mimoděk si představila, jak by vedle sebe vypadali. Její kaštanové vlasy a hnědé oči s jeho bílou a šedou - podzim a zima.
"Vidíš, koukáš na něj," šťouchla do ní Parvati.
"Chceš být jen roztomilá rosnička, nebo budeš pokračovat a mám z tebe udělat ropuchu plnou bradavic?" poplácala si Hermiona na hůlku. Parvati se napřed zarazila, potom se nejistě zasmála a konečně byl klid.
Hermiona se skutečně těšila na večer a pohodlí svého netopýřího křesla. Chvíli sice uvažovala nad tím, jestli nebude lepší zůstat ve věži a nezavdávat příčinu k dalším drbům, pak ale prohodila něco o knihovně a vypařila se. Touha po magii - magii - byla nesmírně intenzivní. Snape byl dosud na marodce, a i když to bylo oproti Londýnu podstatně nepohodlněji blíž, pořád lepší, než ho náhodně potkávat na těch nejméně vhodných místech. Cítila, že ani Draco neodolal pokušení, a pospíšila si, aby byla v Komnatě první. Když otvírala dveře a přivítala ji známá jemná vůně santalu, uvědomila si, že se usmívá.M

"Grangerová!" vyprsknul Draco, hned jak vešel dovnitř. "Odkud tohle vzešlo?" Vypadal rozladěně, ale ne natolik, aby kvůli tomu nepřišel. "Zmijozelové to samozřejmě neberou vážně, ale nikdy mě ještě neoslovilo za jeden den tolik Mrzimorů..." Draco se otřásl.
"To když mě Harry..." Hermiona se zarazila. "Harry!" Podívala se na Draca, na dveře, na Draca. Ztuhlý a nehybný teď Harry pravděpodobně poslouchal Uršuliny niterné prožitky... jenže tady v Komnatě bylo s Dracem velmi příjemně, zatímco Harryho lamentování skutečně neměla náladu poslouchat. A vánoční štědrý večer ještě nebyl.
"Grangerová?" připomenul se Draco, docela spokojený s šálkem čokolády v jedné a s perníkovým netopýrem v druhé ruce.
"Než mě proklel, pořvával Harry na celou školu, že prý spolu něco máme. Na druhou stranu," zarazila Dracovy protesty hned v počátcích, "teď je z něj žába. A já ho teď měla odnést McGonagallové... Hm, později."
Draco souhlasně přikývl. "To si jedině zaslouží. Jestli tyhle klepy dojdou k mému otci, tak ho trefí šlak a zabije mě."
"Ale když ho trefí šlak, tak tě nebude moct... neřeš to." Hermiona se rozhlédla po místnosti. "Co dál? Snape bude nejpozději za dva dny na nohou, a to jen v případě, že by ho Pomfreyová svázala."
"A ví o nás i teď," pravil pochmurně Draco. "Nedoufal bych, že by to tu neznal..."
"Vždyť se tu spolu přece učíme," pokrčila Hermiona rameny. "Víš co? Chtěla bych zkusit, jestli si budeme moct promluvit s někým, kdo nepřešel na druhou stranu."
"To jako s kým?"
"Se Siriusem."
Draco se na ni podíval lehce nevěřícně. "Proč?"
"Je za Závojem," argumentovala logicky Hermiona. "Zajímalo by mě, co přesně se stane, když jím propadneš. V literatuře se o tom nedá nic najít..."
Draco se na to moc netvářil. "Jseš si jistá, že neuděláš nějakou ptákovinu, když ho uvidíme? Nerad bych se přidal do žabího společenství, když bych Snapeovi vysvětloval, že jsi propadla za ním."
"Draco." Hermiona se nutila do klidu. "Sirius byl Harryho kmotr, ne můj. Naváděl ho k nerozvážným pitomostem, které Harryho mohly stát život. Mě zajímá ten Oblouk."
Draco kývl a došel pro knihu. "Strana?"
"Třicet sedm," odpověděla Hermiona dychtivě.N

"Severusi?" McGonagallová nahlédla na ošetřovnu spíš proto, že ji měla po cestě. K jejímu překvapení Snape dosud obýval své lůžko, a protože nikde neviděla pouta ani řetězy, seznala, že mu skutečně musí být mizerně. "Nechtěla jsem rušit," řekla proto omluvně. Snape pootevřel jedno oko.
"Asi chtěla, když jsi tady," řekl.
"Jenom hledám Harryho. Hermiona mi ho měla přinést a teď nemohu najít ani jednoho. Nezůstal náhodou tady...?"
"Vzhledem k tomu, že to otravné kvákání jsem slyšel naposledy ráno," pronesl Snape poněkud matným hlasem, "předpokládám, že si ho slečna Grangerová odnesla. Stejně tak předpokládám, že ho v současné chvíli nemá u sebe. Je mi skutečně líto, Minervo, že ti nemohu pomoci." Trochu obvyklé radosti ze života, když byla řeč o problémech Harryho Pottera, se mu do hlasu přeci jenom vkradlo.
"Nemá u sebe? Jak to víš?"
Trochu se zamračil. "Poněkud to s tím studiem přehání," zamumlal.
"V hradě plném sov by měl být student v podobě žáby pod dohledem," řekla McGonagallová, "Severusi, chápu, že tě rozzlobil, ale příště bys mohl zvolit nějaké zvíře, které - "
"Paní profesorko!" vylétla ze záchodků u ošetřovny Uršula a po podlaze se rozcákla louže vody. "Harry není ani trochu zábavný, když je zkamenělý. Navíc mu už kouká jenom čumáček a já nevím, jestli žáby taky nepotřebují dýchat?"
O malý okamžik později měl celý prvák Mrzimoru, mířící zrovna ve svorném houfu na večeři, příležitost spatřit důstojnou postavu profesorky McGonagallová, jak bere schody po dvou a vykřikuje cosi o tom, že někoho osobně roztrhne vejpůl.M

"Bílých svic máme slušnou spotřebu," prohodila Hermiona, když rozestavovala dalších sedm do kruhu. "Najdeš zrcadlo?"
Draco ho umístil do kruhů a nahlédl do návodu. "Myslíš, že tu vodu máme lít přímo na něj?" Pochybovačně si přeměřoval hladké zrcadlo a oba kruhy, nakreslené těsně kolem.
"Asi jo," otřela si Hermiona ruce od křídy do kalhot a znovu zalistovala knihou. "Kde to jen... Tady! Ekvivalentní užití. Tak snad ano."
O malou chvíli později stáli oba v obřadních rouchách před kruhem a vyslovovali latinské inkantace. Magie zobrazení se chovala jinak než magie vyvolání, nebyla tak silná a jejich společná rezonace nebyla tolik dechberoucí, přesto ale stáli rozechvěni až do konečků prstů, když se začala voda na zrcadle pohybovat, přeskupovat a tvarovat. Určitě jí tam nebylo tolik, aby se z ní mohla vytvořit celá mužská postava, přemítala Hermiona, když se přesně to stalo.
Sirius tam stál, nezřetelný a průhledný, přesto poznatelný. Rozlepil víčka a z koutku úst mu vytekl pramínek vody, jak se snažil promluvit.
"Siriusi," vydechla Hermiona.
"Ubohé," zašeptal duch. "Horší než jindy."
"Siriusi, vidíš nás? Slyšíš nás?" zeptala se Hermiona a pohlédla na Draca, který jen přihlížel s nedůvěrou vepsanou ve tváři.
"Hermiona a Malfoy, skutečně přesvědčivé," ohrnul duch pohrdlivě rty. "Hermiona a černá magie." Zavrtěl hlavou. "Kdo je to? Aristetosofistes?"
"To není černá magie... tak úplně," bránila se Hermiona. "Chtěla jsem tě vidět. Siriusi, jak se máš? Jaké to je?"
"Přestaň! Nechte mě být, nechte mě prořídnout, já nestojím o to, být tu s vámi!"
"To vypadá na skutečně veleúspěšný pokus, Grangerová," vložil se do dialogu Draco. "Pěkný večer, prastrýci," obrátil se ironicky k duchovi. "Já tě vidět nechtěl."
"Nápodobně," pokusil se Sirius zavrčet a z pusy mu vytekla další voda. "Nechte mě jít!"
Než stačil kdokoliv cokoliv udělat, postava se rozprskla do tisíce kapek, které pocákaly oba vyvolávající. "No, to nešlo dobře. Kdo si myslel, že jsme?" zaváhala Hermiona. Draco neodpověděl, jen ukázal na podlahu. Oba kruhy byly téměř smyté.
"Nezažehnali jsme ho."N

Hermionin výraz neměl daleko k panice. "Jak to?" Ustoupila pro jistotu tak daleko, aby na ni zaručeně nedosáhla žádná zbloudilá kapka nebo písek z kruhu. Nohama narazila do křesla a napůl se do něj zhroutila. "To bude průšvih!" zakryla si rukama oči.
"Grangerová, neplaš," řekl Draco přezíravě a mnohem sebejistěji, než se cítil. "Nestalo se nic hrozného. Sirius nás považoval za nějaké staré známé, takže po ničem nebude pátrat. Možná mohl odejít proto, že není skutečně mrtvý." Hermiona se otřásla. "Nebo to za tím Závojem funguje nějak jinak a nepoužili jsme správné kouzlo."
"Čím dál lepší," zasténala Hermiona.
"Měli bychom to dokončit," zahleděl se Draco přemítavě na kruhy. "Je pryč, takže asi jen závěrečné uzavírání?"
Představa nějaké činnosti ji trochu vzchopila. "Myslíš, že bychom měli opravit ten kruh?" zeptala se nejistě. Draco pokrčil rameny. "Zkazit už se tím nic nemůže."
Za pár minut bylo po všem. Závěrečné vzedmutí jejich společné magie na Hermionu působilo jako balzám - spláchlo všechen neklid a nejistotu. Uklidnila se, a když pak Draco prohlásil: "Příště vybírám obřad já!", musela se začít smát.
"Ale víš jak, Draco," připomněla pro jistotu. "Nic doopravdy temného. Jenom takovéhle maličkosti, co ničemu neškodí."
"No jistě," pokrčil rameny přezíravě. "Také netoužím po problémech."
Tentokrát odešla první, protože Draco se chtěl v knize poohlédnout po vhodném experimentu na další večer. Snažila se dát dohromady informace o Závoji s tím, čeho byla dnes svědkem, ale nic moc nového na první pohled nevyplývalo, snad kromě zjištění, že Sirius se opravdu ocitl někde mimo prostor a čas. Tohle rozhodně Harrymu nesmí říct. Harry... Na místě se zastavila a málem nahlas zaúpěla. Stále ještě na něj byla naštvaná, ale nechat ho Uršule napospas, navíc znehybněného, to už by bylo moc.
Byla už skoro u Nebelvírské věže, takže stačilo seběhnout pár schodů a dvě chodby a dorazila by do Uršuliny umývárny.  Zrovna když zahýbala za roh, prakticky do kohosi vrazila - a s úžasem zazírala do Harryho tváře. Když si ještě uvědomila, co drží v ruce, málem se složila. Marcipánovou Trelawneyovou poznala snadno i bez hlavy.M

"Harry!" vyrazila ze sebe šokovaně. "Zrovna jsem pro tebe šla... Co to..."
"Ahoj," odpověděl značně odtažitě. Chvíli na ni bezvýrazně koukal, než si významně ukousl další kus.
Hermioně se v tu chvíli drala na rty věta "všechno ti vysvětlím!", ale rty ji odmítaly poslouchat. Odkud měl Harry marcipánovou Trelawneyovou? Znamenalo to, že věděl o jejích rituálech, z čehož vyvodil její posedlost? Nahlásil ji někomu? A jak se vůbec do Komnaty nejvyšší potřeby v černomagické úpravě dostal?
"Harry," vydechla znovu slabě. "Nemohli bychom si promluvit někde... o samotě?" Podíval se na ni opovržlivě, s předstíraným nezájmem, ale přikývl. "Díky," prohlásila s úlevou. Zamířili do jedné z prázdných učeben a Hermionu v tu chvíli napadlo, že kdyby byl jediný, kdo o rituálech ví, mohla by na něj použít obliviate. Byl to kamarád, to ano. Jenže kdyby se svěřil hodnému dědečkovi Brumbálovi, mohla by Hermiona škole taky nadobro zamávat při svém odjezdu do Azkabanu.
"Málem jsem se utopil, víš," vyčetl jí Harry, když trochu paranoidně zabezpečila místnost před odposlechem. Hermioně chvíli trvalo, než si přebrala, o čem mluví, a provinila sebou trhla.
"Zapomněla jsem... tak trochu. Promiň. Jak ses proměnil zpátky?" zeptala se účastně, ačkoliv sotva měla náladu řešit Harryho-žábu.
"Uršula doletěla za McGonagallovou. Asi si to odskáčeš..."
"No jasně. Zatímco neškolená manipulace s myslí je v pořádku!" vyplivla Hermiona podrážděně. "Mrzí mě to, Harry, ale byla jsem na tebe pěkně naštvaná. Po tom, co mi provedl McKenzie, jsem viděla dvojitě, splývaly mi zvuky a barvy a sama bych nedošla ani na marodku. Nechat tě jeden den v Uršulině přítomnosti mi přišlo jako adekvátní odplata."
"Hm," vyjádřil se Harry neurčitě.
Chvíli seděli tiše. Harry žmoulal zbytky postavičky, kterou Hermiona hypnotizovala pohledem. Překvapivě se zdálo, že k tomu Harry nic nechce říct.
"Co to je?" sebrala nakonec Hermiona odvahu a ukázala na marcipánové botky a zbytky fialových nohavic.
Harry se netvářil zrovna sdílně, ale přesto jí odpověděl. "Trelawneyová. Domácí skřítkové takové figurky vyrábějí v kuchyni ve velkém. Hádám, že to bude na vánoční ples."
"Skřítkové. V kuchyni." Hermioně došla slova. Skřítkové? Skřítkové?!N

"Cos myslela?" pokrčil rameny. Seskočil z lavice. "Zdá se, že nám to vysvětlování moc nejde," řekl. "Víš co, až ti dojde, že fakt není v pořádku mít Snapea v hlavě, scházet se s Malfoyem a nechávat kamarády zakleté do žáby v péči Uršuly, možná..." Neurčitě rozhodil rukama. Vypadal zdrchaně - nazlobeně, unaveně, rezignovaně i připravený vyletět zároveň. Bylo patrné, že se snaží ovládat a že na dně toho všeho je lítost z toho, jak se věci vyvinuly.
Hermiona protočila panenky. Úleva v kombinaci s novým materiálem na přemýšlení rychle spláchla ochotu být příliš milá. "Jo, a až tobě dojde, že bys měl víc poslouchat, co ti druzí říkají, než se zatvrdíš v nějakých dojmech, tak možná..." Nakonec i ona jenom pokrčila rameny. Tahle situace byla nesmírně trapná - v zásadě tu ani jeden nechtěl být a pomlky mezi slovy byly spíš nepřátelské než vstřícné. Neměla už chuť se pořád dokola obhajovat.
Cesta do Nebelvírské věže byla velice dlouhá a velice tichá. Ve společenské místnosti se oddělili, jakmile to bylo technicky možné. Harry se usadil vedle Rona, který ho vítal s očima navrch hlavy, jako by se neviděli nejmíň rok, a Hermionu si cestou do ložnice zabrala Levandule, která bojovala s nějakou maličkostí v eseji na formule. Zatímco jí Hermiona vysvětlovala podstatu otázky, uklidněná obvyklostí té situace, uvažovala o tom, že si skutečně nedovede představit, jak by se s Harrym a Ronem mohli ještě smířit. Nebyla si jistá, jestli úleva je v takovém případě ten správný pocit, ale bylo příjemné, že nemusela čelit dalšímu výslechu.
Myšlenky se jí obracely ke Komnatě čím dál neodbytněji. V duchu seděla v křesle a listovala stránkami knihy. Byla nesmírně zvědavá, co bude chtít vyzkoušet Draco.M

PŘEDCHOZÍ     ♦     NÁSLEDUJÍCÍ

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Monstra z hlubin - 4. evi 08. 08. 2011 - 14:45
RE: Monstra z hlubin - 4. mae 09. 08. 2011 - 18:53
RE: Monstra z hlubin - 4. xstepax 17. 08. 2011 - 12:37