Monstra z hlubin - 3.

5. srpen 2011 | 00.00 |

Zkombinujte své dva kamarády (pokud lze Draca Malfoye nazvat kamarádem), kteří se vzájemně nemohou vystát, a máte zaděláno na malér. Alespoň Hermiona určitě.
Úvod a seznam kapitol najdete ZDE.

Hermiona počkala z bezpečnostních důvodů ještě čtvrthodinu, než se vydala zpět do Nebelvírské věže. Většinu té doby strávila obdivem nad obřadním rouchem, které si měla až teď čas pořádně prohlédnout. Chvíli před sebou předstírala zájem o kvalitu řemeslné práce a pak si konečně přiznala, že jí tenhle kousek černé látky zatraceně sluší. Cítila se v něm dobře a podivně správně, jako by to oblečení bylo něco, o čem dosud nevěděla, že jí chybí. Konečně ho neochotně odložila, natáhla si mnohem méně zajímavý hábit a upletla cop.
S podivně uspokojujícím pocitem, že jednu svoji osobnost nechává na místě a v kůži té druhé, společensky přijatelnější, se vrací do normálního světa, za sebou zavřela dveře Komnaty. Cvaknutí kliky jako by ji spolehlivěji než kterékoli obřady přeneslo do jiné reality. Té, kde má povinnosti primusky a je dokonale bílá čarodějka.
Ze schodů šla tak pomalu, že ji stačily dohnat výčitky svědomí. Těžko před sebou mohla předstírat, že nekývla Dracovi na pokračování v pokusech, které nebyly nezbytné. Jenže vzpomínka na sílu, která je ovanula, když se jejich magie propojila, byla příliš čerstvá. Honem si odříkala, že nikomu neubližuje, neškodí, nepoužívá žádné divoké praktiky. Jenom některé detaily z toho všeho jsou náhodou i černomagické - a že černá magie může sloužit i dobré věci, se prokázalo mockrát. Takže zítra...
"Kde jsi byla?"
Zmateně zvedla hlavu, na rtech ještě zasněný úsměv. Harry stál o pár schodů níž, zřejmě tam na ni čekal. Snažil se vypadat klidně, ale napětí v celém těle a příliš bledá tvář usvědčovaly tu snahu ze lži.
"Říkala jsem vám, že jdu do knihovny," odpověděla Hermiona obezřetně.
"Ano, řekla," přikývnul Harry a ruce mimoděk zaťal v pěst. "Jenže tam jsi nebyla."
Kolem proskákalo několik druháků, něčemu se smáli. Hermiona s Harrym byli tiše, dokud nezmizeli za rohem. Hermiona si zatím stačila uvědomit - a užasnout nad tím - že v Harryho hlase zní žárlivost. Vůbec ji nenapadlo, co na to říct.
"Neměla jsem dojem, že ti musím skládat účty z každého svého kroku," přešla proto do útoku a z tváře jí zmizel úsměv.
"Snažili jsme se tě chránit před tím zmetkem Malfoyem," řekl Harry, "a ty se s ním zatím slézáš v Komnatě nejvyšší potřeby."
"Cože?" Hermiona začala vidět rudě.
"Pobertův plánek, pamatuješ?" vyrazil ze sebe Harry velmi nepříjemně.
"Ty mě sleduješ?" vykřikla vztekle. Tohle bylo něco, co ji dokázalo vytočit k nepříčetnosti. Jako by nestačilo, že o každém jejím kroku ví dva Zmijozelové. Představa, že ji navíc pronásledují dva nejlepší přátelé, v ní vyvolávala bezmocný vztek. "Jak si můžeš dovolit něco takového?"M

"Proč lžeš? Myslel jsem, že jsme kamarádi?" nechal Harry její otázku bez odpovědi.
"Teď se moc jako kamarád nechováš," upozornila ho Hermiona, kterou už přešla všechna trpělivost. "Proč mě špehuješ?!"
Harry se odmlčel. "Měl jsem o tebe starost," řekl nakonec.
"Já se o sebe umím postarat! A Malfoy narozdíl od tebe neproklíná všechny na potkání!"
"Je to smrtijed!"
Hermiona po Harrym šlehla zničujícím pohledem. "Protože je smrtijed jeho otec? Nebo protože patří do Zmijozelu?" Zavrtěla hlavou. "Jsi ubožák. Dej mi pokoj." Otočila se od něj a vykročila dál k věži, unavená a rozzuřená.
"Myslíš si, že nevím, co spolu v Komnatě děláte?" vykřikl za ní Harry a vykročil za ní. Zpoza rohu vyšel hlouček Havraspárů, kteří po nich začali zvědavě pokukovat. "Myslíš si, že mi nedošlo, proč si objednáváš nové šaty?"
Vlastně by to bylo k smíchu, ale Hermionin vztek ještě vzrostl, když si uvědomila, že o 'žárlivé' hádce Harryho Pottera si bude zítra vyprávět celá škola. A o jejím vztahu s Dracem.
"Dej mi pokoj!" zopakovala podruhé a zrychlila krok.
Slyšela, jak Harryho kroky kopírují její. "Snape tě uřknul, je to tím, přiznej si to!" Hermiona otočila oči v sloup, což nemohl vidět. "Hermiono, promiň," šeptnul Harry a vyslal jí kletbu do zad. Hermiona by vykřikla, kdyby mohla - pocitem zrady, vztekem a bezmocí, jenže byla dokonale znehybnělá, lapená v kroku, pomalu se převažující. Harry si ji nadnesl kouzlem a přehodil přes ni neviditelný plášť. "Pochop to," prosil ji šeptem. "Jsi uřknutá. Půjdeme za McKenziem, on tě odkleje, všechno bude v pořádku..."
Hermiona si pomyslela cosi ve smyslu, že bude odklínat především Harryho, protože mu provede něco moc ošklivého hned, jak ji pustí, ale neřekla nic. Ne že by se nesnažila.
Chodby byly prázdné, bylo už nedlouho před večerkou, a k McKenziemu dorazili bez nehod. Harry z Hermiony sejmul plášť, schoval jej do kapsy a zaklepal.N

McKenzie těžko mohl vypadat překvapeněji, i kdyby mu tam Harry dotáhl živého baziliška. "Co se stalo?" zeptal se překvapeně a ihned je vpustil dovnitř. "Slečnu Grangerovou snad někdo zaklel?" Napřáhl hůlku, aby zjistil příčinu jejích obtíží, ale zarazilo ho Harryho rozhodné: "Já, pane profesore."
"Mluvte," zachmuřil se profesor. Pro Pottera získal, částečně díky Brumbálovi, jistou slabost, zatímco kvůli Grangerové a jejímu bubákovi měl nedávno ostrou debatu se Snapem. Přes všechnu svou až podivuhodnou nestrannost byl více než ochotný vyslechnout Harryho verzi dříve než její.
Harry se trhavě nadechl. Cestou dokázal zvládnout nejhorší vztek, ale nestačil si dokonale rozmyslet, co řekne. Jít si o pomoc k jakémukoli profesorovi pro něj bylo tak nezvyklé, že se tu nyní cítil nepříjemně a nepatřičně. Ale pro Hermionu byl připraven udělat takřka cokoli.
"Hermiona je uřknutá," prohlásil rozhodně. "Dokonce bych řekl posednutá. Chtěl jsem vás požádat, jestli byste mohl provést nějaké..." Chvíli hledal slovo. "Vymítání?"
McKenzieho obočí hrozilo vyšplhat někam vysoko do vlasů. "Pane Pottere," řekl lehce nevěřícně, "jste si jist, že nejste oběť Týdeníku čarodějek a jejich Okultistického okénka?"
"Ne!" vyjekl zoufale Harry. "Asi, jen, víte, špatně to říkám. Počkejte, vysvětlím vám to." Uložil dosud zkamenělou Hermionu na kanape v rohu kabinetu. "Když se nedávno Hermiona ocitla v astrálním světě, víte, po tom incidentu při Věštění," pohlédl na profesora a ten přikývl, "Snape s ní provedl nějaký divný rituál." Kdyby byla Hermiona schopná kouzlit myšlenkami, Harry by se patrně skácel mrtvý k zemi. "Od té chvíle jsou spolu nějak spojeni. Prý ho vnímá, ví, kde je. Ale kdo ví, co všechno ještě."
McKenzie vypadal hluboce zaujatě. "To musel být některý z rituálů černé magie," řekl nadšeně. "Podivuhodné! Slečno," otočil se k ní, "no jistě, později. Pokračujte, chlapče."
"Hermiona se od té doby chová divně," pokračoval Harry a mával přitom rukama tak, že málem shodil vycpaného výra. Ten ho za to klovl do prstu. "Au! Pardon. Prostě se chová divně. Leze jí to na mozek. Změnila svoje zájmy."
'To jako že nejsem ochotná poslouchat vaše monology o famfrpálu?' zuřila Hermiona.
"Je úplně mimo, nechodí mezi přátele."
'Ty...! Ubožáku žárlivej!'
"Ani se tolik neučí. Hermiona, dovede si to představit?"
'Áááá!'
McKenzie chápavě přikyvoval. "Máte zkrátka dojem, že má na ni charakter spojení celkově zhoubný vliv," shrnul si.
"Ano!"
'Zabiju tě!'
"Může být, může být. Vlastně je to docela pravděpodobné. Naštěstí se vyznám v nitrozpytu natolik, abych byl schopen tuto nesnáz vyřešit."
Harry se zarazil, pak ale odhodlaně přikývl. Hermiona nad představou, jak se jí McKenzie hrabe v hlavě, ztuhla hrůzou tak, že i kdyby ji v té chvíli odekleli, ani by si toho nevšimla.M

McKenzie si k ní přistavil židli a zadíval se jí do očí. "Okamžitě mě pusťte!" zaječela Hermiona ve své mysli. "Harry, já tě zabiju!" McKenzie její myšlenky vstřebal, ale neodpověděl, místo toho se začal hlouběji nořit do její mysli, aby našel spojení, o kterém Harry mluvil. Hermiona si trochu oddechla, že nepátrá po jejích myšlenkách a vzpomínkách, a vzápětí se málem proklela, že na to začala myslet, o čemž on musel vědět, a hned potom si uvědomila, že nesmí ani myslet na to, že na to nesmí myslet, a čím hluběji zabředávala, tím víc se chtěla vypařit někam pryč.
Nedostala ale příležitost. McKenzie skutečně našel vlákno, nebo možná dveře, nebo ještě lépe střelku, která ukazovala směr, kterým se Snape nalézal, a tu znehybnil, zakryl, odstranil, cokoliv se pro to přirovnání hodilo. Ve skutečnosti totiž Hermiona jen cítila, jak se její spojení se Snapem otřásá - a mizí.
Pocítila prázdnotu, ačkoliv jí vědomě Snape samozřejmě ani v nejmenším nescházel, a to ji trochu vyděsilo. McKenzie se vynořil z její mysli, ale pohled ještě neoddálil. "Máte podivuhodně analyticky založenou mysl, slečno Grangerová. Není divu, že ukrývá takový intelekt." Mávl hůlkou a Hermiona se konečně mohla volně pohnout, zhluboka nadechnout.
"Harry Pottere," otočila se a oči jí metaly blesky. Byla unavená vším, co se ten večer seběhlo, a v tuhle chvíli by chtěla jen padnout do postele a spát. Bohužel bylo jasné, že k tomu hned tak nedojde, protože jasně cítila, jak se ke kabinetu blíží Draco, pravděpodobně vyděšený, že ho udává jako černomagického pomocníka. Pohlédla do očí profesorovi, který ji sledoval s profesionálním zájmem. "Už jste mě dostatečně zachránil, pane profesore, nebo ještě přijde na řadu vymítání ohněm?" pustila do svých slov trochu jedu. Vždyť ji ale nenechal promluvit, vysvětlit, obhájit se!
"Měla byste si odpočinout, slečno Grangerová," doporučil jí vlídným hlasem. "Zítra pochopíte, že to pan Potter dělal pro vás."
"O tom nepochybuji. Příště si řekni Snapeovi o lektvar lásky," vmetla Harrymu do tváře.
Ten se zatvářil vzdorně. "Musíš se vyspat, teď to nepochopíš."
V tu chvíli ho Hermiona skutečně chtěla uhodit. Tak nafoukané, tak egocentrické, tak odporné! "Na shledanou," štěkla za sebe na profesora a vyrazila ven z kabinetu. Tušila, že se srážce s Dracem nevyhne, byl už příliš blízko, ale McKenzieho by z toho ráda vynechala.
Harry vyšel za ní, takže Draca spatřil ve stejnou chvíli jako ona. "Grangerová! Jsi v pořádku? Co se stalo?" Harry zrudnul a začal dýmat. Draco na něj krátce pohlédl a dál mu nevěnoval pozornost. "Něco se zvrtlo?"
"Draco," usmála se na něj křečovitě. "Nic se neděje. Harry mě zaklel a odnesl k McKenziemu, protože jsem uřknutá, protože se s tebou bavím."
Harry i Draco otevřeli nevěřícně ústa. Harry nevěřil, že mu to skutečně řekla, a Draco zkrátka nevěřil svým uším. "Slyším dobře, Pottere? Už trefuješ kletbami do zad i svoje kamarádky?" Harry vytasil dosud růžovou hůlku a tentokrát to byla Hermiona, kdo se poněkud hystericky rozesmál. Draco zůstal ostražitý, ačkoliv si ani on neodpustil malý úšklebek.N

"Zmiz do svojí díry, hade," vyjel na něj Harry. "Tohle už se tě netýká. Vypadl jsi ze hry."
Draco věnoval rychlé mžiknutí Hermioně, u které nebylo moc jisté, jestli se směje nebo brečí, ale vypadalo to, že obojí. Nebylo mu zcela jasné, co se mohlo stát, aby někdo jako Grangerová začal propadat hysterii. Rozhodně ji teď však nemohl nechat odejít s Potterem. Nutně potřeboval zjistit, jestli McKenzie nebo Potter vědí o tom, co se dělo v Komnatě, a jestli on sám má očekávat nějaké potíže. Cítil dokonce jisté obavy i o ni samotnou, které si snadno odůvodnil zájmem o pokračování jejich experimentů. Ne, nemohl jít pryč.
"Nech mě promluvit s Grangerovou," řekl Draco chladně. "Chci slyšet od ní, že je v pořádku."
"Zapomeň," odsekl Harry. "Ty už se k ní nepřiblížíš."
"Ty po ní jedeš," vypadlo z Draca překvapeně a pobaveně se uchechtl. "Tak proto ta starost! Jak dojemné. Ani nevíš, jak jsi vedle. Malfoy by se těžko zahodil s někým -"
"Carotimmuto!" zařval Hary a mávl hůlkou.
"Protego," vykryl Draco rychle, ale ne dost. Rozběsněný Harry však mířil hůř než jindy a kletba se neškodně rozprskla o roh chodby, který zoranžověl a kolem zavoněla mrkev.
"Sectumsempra!"
"Protego!"
Draco si byl mnohem lépe než Harry vědom toho, že jsou pár kroků od kabinetu profesora obrany proti černé magii. Taktika se mu vyplatila - McKenzie vylétl z kabinetu s napřaženou hůlkou a tentokrát se neusmíval. "Dost!" vykřikl. "Pane Malfoyi, vy jste napadl pana Pottera?!"
"Právě jsem dvakrát za sebou zakouzlil protego," pravil Draco důstojně a sklonil hůlku. "Zatímco pan Potter..." Významně se ohlédl na poškozenou stěnu a dodatečně sebou lehce škubnul, když si všiml, jaké škody na omítce nadělala sectumsempra. "Vidíte sám. Já jsem pouze vyjádřil oprávněné obavy o zdraví slečny Grangerové," pohlédl s jistou starostí na dívku, která stále ještě seděla na zemi, s tváří zakrytou rukama, a ramena se jí třásla.
"Obavy o zdraví?!" zaječel Harry a znovu zvedl hůlku.
"Expelliarmus!" zvolal McKenzie a zručně zachytil růžovou hůlku. "Pane Pottere, chápu, že jste rozrušen vším, co se stalo," řekl uklidňujícím tónem, "ale skutečně nemůžete bezhlavě útočit na ostatní studenty. Běžte do mého kabinetu a počkejte tam na mě. Doprovodím slečnu Grangerovou na kolej a promluvíme si."
"Ale pane profesore...!"
"Běžte, Harry." I McKenzie uměl trvat na svém a Harry přes závoj rudého vzteku pochopil, že ta chvíle právě přišla. Částečně uklidněn tím, že Hermiona bude mít o vhodný doprovod postaráno, neochotně popošel mezi dveře. Draco se na něj za profesorovými zády vítězně ušklíbl. 
"Spolu jsme ještě neskočili, Malfoyi!" zakřičel a Draco se okamžitě zatvářil jako beránek a jen lehkým povzdechem naznačil něco o příliš emotivních Nebelvírech, kterým je jeho skromná maličkost nevinnou obětí.
McKenzie mávnul hůlkou a dveře se za Harrym zavřely.
"Příliš mnoho emocí," řekl pobaveně. "Tak, slečno Grangerová. Odpočinete si a budete opět ve své kůži." Pomohl jí vstát. Hermiona se dosud třásla.M

"Pane profesore, klidně Hermionu na kolej doprovodím sám," nabídl se Draco. "Potřebuji s ní probrat poslední detaily projektu, který spolu děláme."
"Slečna Grangerová se teď nesmí příliš namáhat, měli byste to raději nechat na zítřek," mínil McKenzie téměř přívětivě. "Ovšem pokud slečna Grangerová proti vašemu doprovodu nic nenamítá..."
Oba se otočili na ni, jen mírně zaujatou jejich rozhovorem. "Hermiono?" zeptal se Draco naléhavě.
"Hm?" zvedla k nim oči. "Draco." Podívala se na profesora a mírně se zamračila. "Samozřejmě, že mě může doprovodit. Budu mnohem raději, než kdyby to byl Harry." Draco se uchechtl, profesor pousmál.
"Dobře. Ale nikde se netoulejte, slečna Grangerová má za sebou náročný večer." Draco viditelně pobledl, ale téměř sebou netrhnul. "Kdyby vaše obtíže přetrvávaly, slečno Grangerová, přijďte za mnou."
"Na shledanou," rozloučil se Draco slušně, a když Hermiona nezareagovala, vzal ji za loket. "Jdeme."
Za rohem ji vtáhl do odemčené učebny a zabezpečil ji kouzlem. "Grangerová!" popadl ji a posadil na židli. "Co je s tebou? Co se stalo? Prozradilas to?"
Hermiona se na něj zmateně podívala. "Vidím ozvěnu kolem věcí. Já ho zabiju."
"Grangerová, vnímej mě! Vezmu tě pak na marodku, ale teď mi řekni, co se stalo."
"Hm." S vypětím všech sil na něj zaostřila. "McKenzie přerušil moje spojení se Snapem. Nitrozpytem. Ble."
Draco se na ni nevěřícně podíval. "Povedlo se mu to?"
"Snapea necítím... ale k čertu, vidím kolem všeho takové rozvlněné... rozostřené... vzduch? Auru? Ozvěnu? Bolí mě z toho hlava."
"Vezmu tě za Pomfreyovou, snad to dá do pořádku," ujistil ji docela mírně. "Když ti koukal do hlavy, zjistil něco o tom rituálu?"
Pokrčila neurčitě rameny. "Všem vzpomínkám se vyhýbal, tak snad ne..."
Draco ještě chvíli zůstal stát. "Bude to dobrý," řekl pak nepřesvědčivě.
Hermiona na něj nevěřícně zamžourala. "To byla ta ozvěna, viď?" Draco se zašklebil.
Vyšli ven a zamířili na marodku. Draco Hermionu nenápadně upozorňoval na schody, v duchu přesvědčený, že je tak mimo, že si to stejně nebude pamatovat. Jenže čarování v tandemu bylo tak... silné! Mudlorozená nebo ne, o tohle přijít nechtěl.N

Harry zatím šílel. Skutečnost, že se McKenzie vrátil skoro okamžitě, jasně vypovídala, že s Hermionou šel Malfoy. McKenzie, odchovanec Krásnohůlek, ani po několika měsících v Bradavicích význam kolejí nepochopil dostatečně na to, aby si uvědomil, jakému nebezpečí Hermionu vystavil. Harryho stálo veškeré sebeovládání, aby na jeho vlídnou promluvu jenom přikyvoval, tvářil se kajícně a neječel vzteky. Dosti mimo něj šel i návrh, že spolu další den zapracují na růžové hůlce.
Harry byl zcela pevně přesvědčen, že Hermiona je dosud zpitomělá po spojení se Snapem, ale že si jenom musí zase zvyknout na svoji vlastní hlavu, pořádně se ze všeho vyspat a promyslet to. Potom bude všechno jako dřív a po tom zmijozelském zmetkovi ani nevzdechne - pokud on na ní opět nezapracuje a neočaruje ji kdo ví čím.
Harry to až bolestně nechápal. Malfoy? Co na něm může vidět? A koneckonců, co on na ní? Harry si byl vcelku jist, že Lucius by svého synáčka přerazil vejpůl, kdyby zjistil, že se tahá s někým takovým.
Konečně byl vypuštěn z kabinetu a jako střela se rozběhl k Nebelvírské věži. Hermiona byla přece omámená, půjde pomalu, takže když to vezme tajnou chodbou kolem rytíře Alfonse Skřetobijce, bude tam dřív než ona a stačí si spolu promluvit, ještě než před ním uteče do ložnice. A že spolu budou mluvit, tím si byl Harry jist. I kdyby ji měl ke křeslu přilepit.
Do společenské místnosti vletěl uřícený a Ron, který tu na něj čekal, se celý vyjevil: "Co se stalo, člověče? Vypadáš, jako bys potkal ducha!"
"Už dorazila Hermiona?" Když Ron zavrtěl hlavou, Harry se o něj víc nestaral. Vytáhl z kapsy plánek tak prudce, až těžce zkoušená látka zapraskala, a pokoušel se najít Hermionu. Šlo to snadno, bylo po večerce a chodby zely prázdnotou. Zcela dle očekávání šla s Malfoyem, i když nečekal, že by měli tu drzost jít někam úplně jinam než k Nebelvírské věži. Harry na plánek nevěřícně zíral a zběsile uvažoval, kam mohou mířit. Určitě spolu chtějí být sami, opět. Snad Astronomická věž? Jak romantické místo na schůzku.
"Harry, kam letíš? Harry!"M

Draco dovedl Hermionu na ošetřovnu a usadil ji na nejbližší postel. Ihned vyšla ze své kanceláře madame Pomfreyová, oblečená v županu a odlíčená, přesto s výrazem účasti ve tváři. "Copak se stalo?" zeptala se dobromyslně, podívala se na Draca a začala kolem Hermiony mávat hůlkou, jak aktivovala nejrůznější diagnostická kouzla. 
Draco měl dost času promyslet odpověď cestou, protože s Hermionou stejně nebyla rozumná řeč, a proto nyní před lékouzelnicí nezaváhal. "Harry Potter profesoru McKenziemu tvrdil, že je Grangerová něčím posedlá, a ten se ji nitrozpytem pokusil odeklít." V duchu se ušklíbl nad jejím výrazem, podobný úžas v její tváři nepamatoval. "Teď je Grangerová mimo a tvrdí, že vidí ozvěnu kolem věcí."
Na moment zapomenutá hůlka začala kmitat v ještě rychlejších obrazcích. "Nevidím tu nic... tohle je... ale..." Lékouzelnice si ho přestala všímat, zaujatá výsledky, které získávala.
Draco najednou strnul. Snape se pohnul poprvé od doby, co ho dopravili k Mungovi, a jen o chvíli později se přemístil k hranicím školních pozemků. "Půjdu... Hodně štěstí," vystřelil ze sebe nesoustředěně a vyběhl z marodky. Bylo nezbytně nutné, aby Snapea odchytil, protože jeho přemístění nemohlo mít jiný důvod než Hermionu. Když mu to všechno vysvětlí sám, nebude mít třeba potřebu hrabat se jí v hlavě víc, než bude nezbytně nutné... Draco se otřásl při představě, co by se jim stalo, kdyby se Snape dozvěděl o tom rituálu.
"Profesore!" vypravil ze sebe udýchaně jen o chvíli později, když se sešli ve vstupní síni.
"Draco." Vypadal hrozně. Zahalený ve své obvyklé černé, přesto mnohem méně upravený než obvykle. Vlasy mastnější a rozcuchanější, oblečení nežehlené a odér poněkud animálnější, než bylo u Snapea zvykem. Nejhorší ale byl jeho výraz. Ne úplně štvaný a ne úplně nesoustředěný, ale v očích byly znát obavy a vztek, byť by to asi nepoznal nikdo, kdo by jej neznal od svého dětství. "Co se stalo slečně Grangerové?"
"Je na ošetřovně, pane profesore," vykročil Draco, odkud přišel, následovaný Snapem. "Potter ji trefil kletbou a dopravil ji k McKenziemu, kterému tvrdil, že je posedlá, protože má to spojení. McKenzie na ni použil nitrozpyt, aby ji... vymítal. Grangerová je od té doby mimo, vidí rozostřeně a je nesoustředěná, tak jsem ji vzal na ošetřovnu."
Snape přivřel oči a na krátký moment se zatvářil vražedně. "Potter," vyplivl. "Kolega McKenzie..." Nadechl se a přidržel se zábradlí. "Co přesně profesor McKenzie dělal při tom nitrozpytu?"
Draco pokrčil rameny. "Nevím. Mám pro něj dojít...?"
"To nebude třeba. Děkuji, Draco. Budu rád, když mě doprovodíš až ke slečně Grangerové, možná bude potřeba tvá pomoc. Co všechno ví madame Pomfreyová?"
Draco zopakoval, co lékouzelnici řekl, a Snape krátce přikývl. V tu chvíli otevřel dveře na ošetřovnu a v ústrety mu přišlo zděšené zaječení: "Severusi! Co tady děláš? U Munga bys měl být nejméně týden!"N

"Poppy." Snape na ni nevlídně vzhlédl. "O těch kouzlech, kterými jste mě tam chtěli zadržet, si ještě promluvíme později. Kde je slečna Grangerová?"
"Severusi, v tomhle stavu jediné, co ti dovolím, je zabrat si některou z postelí. Hned ráno zavolám léčitele od Munga. Asi se nemusím ptát, jestli schválili tvůj odchod!"
"Později." Pominul její snahu ho zadržet, podepřít nebo obojí naráz a vykročil k jedinému lůžku, které bylo momentálně obsazené.  
"Profesore?" pohlédla na něj Hermiona užasle. Moc se snažila neplácnout nic nevhodného, ale na povrch vyskočila zřetelná myšlenka, kterou nestačila zadržet: "Vy mě jdete zabít...?"
Potřebovala přemýšlet nad tím, co tu Snape dělá, a také nad tím, jestli dostane šanci mu to celé vysvětlit a co mu vlastně řekne, a také nad tím, že on s tím určitě zvládne něco udělat; jenže nebylo kdy, když dalo tolik práce soustředit se na nejobyčejnější věci.
"Později," zopakoval tentokrát pro ni a trochu se zapotácel. Draco pohotově přiskočil a postrčil ho na židli vedle postele. "Napřed zabiju McKenzieho."
"Severusi," nechtěla se nechat léčitelka odbýt, "měl bys mi říct, co se děje."
"Později," řekl do třetice a netrpělivě ji odmávl. "Grangerová, spolupracujte trochu." Bylo jí jasné, čeho se dočká, a poslušně se mu zahleděla do očí. Nemyslela v té chvíli na nic, než že se chce tohohle zmatení hodně rychle zbavit, barvy vidět, zvuky slyšet a pachy cítit, a ne naopak nebo docela jinak.
"Legilimens," zašeptal a vzápětí se mu protočily panenky, když se napůl v bezvědomí začal kácet k zemi. Draco, který se u něj držel jako stín, trochu vyplašeně poskočil a popadl ho za hábit. "Sev... profesore!"
Snape se s jeho pomocí usadil zpět na židli. Naštvaně si sevřel prsty kořen nosu a něco zavrčel. "Poppy, budeš to muset udělat ty," oznámil nakonec. "Tvoje znalosti nitrozpytu k tomu postačí. Odstraníš překážku, kterou jí vložil McKenzie do mysli - nech to na později," odmávl rukou netrpělivě, když se hluboce nadechla k hromadě otázek. "Všechno ti vysvětlím. Došlo k Marigoldově zrcadlovému efektu - teď se pusť do práce. Musíš to najít a rozbít. Nebude to těžké, McKenzie je neschopný pitomec."
"Severusi, nebudu se pouštět do zákroku, o kterém nic nevím!" prohlásila Poppy pevně.
"Víš všechno, co potřebuješ," odsekl. "Pusť se do toho."
Madame Pomfreyová znala Snapea příliš dlouho, než aby vydržela odporovat. Nakolik v tom hrála roli i zvědavost, bylo těžko říct, ale faktem bylo, že jen o nepatrnou chvíli později se už poslušně vnořila do Hermioniny mysli, se vší možnou opatrností a diskrétností. Nebylo to zrovna příjemné, přesto to byl zatím nejpřátelštější nitrozpyt, jaký kdy Hermiona zažila.
"Tohle musí být ono," zamumlala po chvíli madame Pomfreyová a Hermiona pocítila, jak se permoníci v její hlavě pustili do práce.
"Bolí," hlesla. Vzápětí ucítila na ramenou ruce, jak ji tlačí dolů, a uvědomila si, že se pokoušela vstát. A pocítila i jinou věc - sílící Snapeovu přítomnost. Do očí jí málem vyhrkly slzy úlevy. Nikdy, nikdy by nevěřila tomu, že bude celá šťastná, až se jí Snape zase uhnízdí v hlavě.
"To je úleva," vydechla, protože jak mizely poslední stopy McKenzieho práce, vjemy se zostřovaly a dokázala se mnohem lépe soustředit. Zároveň s tím zmizela tíha rukou - Dracových, jak si uvědomila vzápětí - a také poslední zbytky přítomnosti madame Pomfreyové. Pohlédla na Snapea. Vypadal příšerně.
"Děkuji," řekla mu a pak se v rozpacích podívala na léčitelku. "Tedy, vám samozřejmě také, chci říct... promiňte..."
Poppy se zasmála a zlehka ji poplácala po ramenou. "Hlavně, že je to v pořádku. Severusi, chceš postel u okna?"
Snape bez odporu vstal.
"Draco, zavolejte, kdyby se Hermioně ještě přitížilo," nakázala léčitelka a Draco s povzneseným výrazem usedl na uvolněnou židli. Ruce složil na hrudi a zavrtěl hlavou. "Skončil jsem jako ošetřovatel šílených Nebelvírů," řekl s přehnaným překvapením. Hermiona, vděčná za jakékoli odlehčení, se tiše zasmála.M

Na Astronomické věži nikoho nenašel, takže přišel znovu k slovu plánek. Harry zazíral, když našel tečky Malfoye i Hermiony na ošetřovně spolu se Snapem a Pomfreyovou. Všichni se tísnili kolem jedné postele, tečka Malfoye a Hermiony spolu skoro splývaly. Zaváhal. Pomfreyová pochopí jeho starosti, té se nebál, ale Snapeova přítomnost byla více než nežádoucí. Nakonec se ale rozhodl riskovat a o několik chodeb dál, když do plánku znovu nakoukl, se ve svém rozhodnutí jenom utvrdil, protože lékouzelnice už byla zavřená u sebe v kanceláři a Snape jednoznačně mířil z marodky.
"Malfoyi!" zařval jako tur, když vtrhnul na ošetřovnu, a jeho hůlka vykreslila několik růžových spirál, než našla svůj cíl. Problém byl ale vlastně ve všem. Tak především Malfoy seděl na židli vedle postele, ve které ležela dosud bledá Hermiona, a rozhodně kolem nich nebyly pentagramy nakreslené panenskou krví. O několik lůžek dál ležel Snape, očividně vytržený z příjemného spílání lékouzelnici, která kolem něj pobíhala jako čiperka a nosila mu vše od jídla až po lektvary. A nejhorší bylo...
"Pan Potter," protáhl Snape lenivě a vstal, gestem zarazil lékouzelnici v čemkoliv, co mu chtěla říci, a zamířil k Harrymu, demonstrativně lhostejný k růžové hůlce. Madame Pomfreyová si zoufale zakryla oči, zatímco Hermiona i Draco natáhli krky, aby lépe viděli. "Zachránce světa a svých spolužaček." Harry zatěkal očima k Hermioně, která potlačovala smích. "Prozraďte mi, pane Pottere, čím podle vás byla slečna Grangerová posedlá?" Harry se přikrčil, a jak se nad ním Snape tyčil, vypadal jako králík hypnotizovaný krajtou. "Mnou, pane Pottere?" Hermiona se kousla do hřbetu ruky, aby nevyprskla nahlas, a ani Draco tentokrát nedokázal udržet své dokonale upjaté sebeovládání. "Možná už si uvědomujete, že jste se pustil do něčeho, čemu sám nerozumíte, že, pane Pottere?" Harry zoufale přisvědčil, zavrtěl hlavou, přisvědčil. "Možná byste projednou měl odlehčit své mysli, pane Pottere." Opakování jména znělo jako mantra a Harry se propadal stále hlouběji do toho hlasu, který k němu mluvil, začínal se třást a intenzivně toužil být kdekoliv jinde. "Vyčistit si hlavu. Myslet jen na to, co bezpochyby považujete za nejdůležitější... jídlo... bezpečný úkryt..." Četl mu snad Snape myšlenky? "Blaho mých studentů je mi nade vše, pane Pottere, a proto vám pomohu." Snape se usmál, skutečně zvedl koutky úst, a v očích mu zazářilo chmurné veselí a Harryho nohy se v tu chvíli změnily v pomalu se roztékající se rosol...  "Transformare rana!"
Marodkou zazněla rána a všechny oslepilo bílé světlo. "Profesore!" vyjekla Hermiona skoro současně s Poppyiným "Severusi!" Draco se rozchechtal. "Studenty nemůžete jen tak měnit na zvířata!"
Snape se k lékouzelnici obrátil s pocitem uspokojení zřetelně vepsaným ve tváři. "Možná si pamatuješ, Poppy, že nejsem první, kdo tuhle metodu prosazoval." Absolutně ignorující žábu, která se odskákala schovat pod Hermioninu postel, došel zpátky ke svému lůžku, na které se pohodlně uložil. Draco se zamračil, když si uvědomil, na co Snape narážel.
"Bárty Skrk," hlesla Hermiona.
"Profesor Moody. Jeden z mála, který vás naučil něco skutečně užitečného." Snape pohlédl na zděšenou lékouzelničinu tvář a obrátil oči v sloup. "Do rána vydrží. Litoria alboguttata může žít bez vody až tři měsíce. Rozhodně se mu neděje větší příkoří, než způsobil slečně Grangerové." Odmlčel se a vyčkávavě se na ni zadíval. "Jestli je to vše, Poppy, popřeji ti dobrou noc, potřebuji ráno opravit nějaké eseje."
Draco a lékouzelnice odešli a tmu, která se na ošetřovně rozhostila, narušovalo jen skřehotání Harryho Pottera, který měl projednou skutečně podivuhodně čistou mysl.N

PŘEDCHOZÍ     ♦     NÁSLEDUJÍCÍ

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Monstra z hlubin - 3. evi 05. 08. 2011 - 15:31
RE: Monstra z hlubin - 3. azrael 05. 08. 2011 - 17:45
RE: Monstra z hlubin - 3. mae 05. 08. 2011 - 18:15
RE: Monstra z hlubin - 3. xstepax 17. 08. 2011 - 12:34
RE: Monstra z hlubin - 3. amabell®pise.cz 19. 11. 2013 - 14:58
RE(2x): Monstra z hlubin - 3. nerla 21. 11. 2013 - 13:58