Můj nepřítel - díl čtvrtý

2. červenec 2008 | 21.23 |

Malfoyovi jde o jediné - dokázat, že Snape zrazuje Pána Zla. Budiž světlo úplňku v Lupinově očích svědkem toho, co všechno jeho zvědavost způsobí. ;-)

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *


Brumbál přijal svého hosta s takovou bezprostředností, že ani nikdo, kdo ho dobře znal, by nepoznal, jak ho ta návštěva nepříjemně překvapila.

"Čemu vděčím za tu čest, pane Malfoyi?" přivítal vysokého muže na prahu své pracovny.
Lucius Malfoy, jako vždy uhlazený a perfektně oblečený, vstoupil s mírným úsměvem, který Brumbálovi pokaždé přišel jako velmi špatné znamení. "Jako člen správní rady chtěl jsem se pouze zastavit na přátelský rozhovor a při té příležitosti se vyptat na pár maličkostí..." Usadil se na svém obvyklém místě, hůl opřel o křeslo a ruce si uvolněně položil na opěrky křesla. Brumbál si ale stačil všimnout, že hůlku má po ruce a že si křeslo nepatrně natočil tak, aby dobře viděl na vchod do pracovny.
Jindy by po takovém úvodu byl důvod k obavám; co Malfoy vyšťoural, aby mu uškodil. Nyní ale bylo Brumbálovi jasné, že si pouze našel záminku, navíc dost chabou, aby mohl setrvat v jeho pracovně. Nevěřil Snapeovi a jeho touha odhalit ho a zavděčit se Pánovi Zla byla tak velká, že pominul zcela obavy z vlkodlaka a chtěl na vlastní oči vidět, co všechno se dnes... nestane.

"Odpovím rád na vaše otázky," odvětil Brumbál mírně. "Mohu vám něco nabídnout?" Aniž čekal na odpověď, nalil jim oběma trochu čiré tekutiny do broušených skleniček. "Jen mne ještě na okamžik omluvte. Jeden z mých profesorů se chtěl kvůli něčemu zastavit, vzkážu mu, ať přijde později."
"To vůbec není třeba," ujistil ho Malfoy, "počkám vedle. Nerad bych narušoval běžný chod školy."
"Jistě," pousmál se Brumbál a beze slov vyčaroval stříbřitého patrona, který proletěl dveřmi dřív, než si Malfoy stačil všimnout, co je to za zvíře.

Harrymu bylo jasné, že se nestačí vrátit do večerky. Přes ramena si hodil neviditelný plášť a snadno se vyhnul na chodbách posledním studentům vracejícím se na své koleje. Netrvalo dlouho a stanul u dveří Lupinova kabinetu - tam se ale zarazil a zaváhal.

Připadal si náhle jako vetřelec, nevítaný, někdo, kdo se předvedl jako dokonalý hlupák a neměl by se pokoušet o Lupinovo přátelství.
Zabral se natolik do zpytování svědomí, že se jen tak tak stačil vyhnout Snapeovi, který se přihnal chodbou rychlostí nápadně připomínající běh. Snape štěknul heslo, vřítil se do kabinetu – Harry projevil tolik duchapřítomnosti, že proklouznul za ním – a vrhnul se k Lupinovi, který spal na pohovce.

"Lupine, musíš vstát," sklonil se nad ním Snape a zatřásl mu s ramenem. "Okamžitě. Prober se."

Remus malátně potřásl hlavou a ne příliš zaostřenýma očima se zadíval na svého návštěvníka. "Severusi?" řekl váhavě a rozespale.
"Musíš okamžitě k Brumbálovi. Připrav se, že se budeš muset proměnit ve vlkodlaka. Dokážeš to?"
Remus se prudce posadil a nejistě se při tom zakymácel. "Co se..."
"Pamatuješ si dnešní den? Jak zněl příkaz, když jsem na tebe seslal imperio..."
To už bylo na Harryho moc. Vyskočil zpoza křesla, kde se krčil – přes Snapem se nikdy necítil doopravdy neviditelný, ani v plášti – a s napřaženou hůlkou vykřikl: "Mdloby na tebe!"
Snape, kterého zasáhla kletba do zad, jenom rozhodil ruce a sesypal se jako hadrová panenka.

"Harry!" vykřikl Lupin rozezleně a vyskočil na nohy. "Do zad... svého profesora..." Zamračil se. "To si vyřídíme později."

"Ale... ale Snape..." Harry rozhodně nečekal, že se bude Lupin zlobit. Pak mu svitlo – je stále pod kletbou imperio. "Finite incantatem," pronesl odhodlaně s hůlkou namířenou na Lupina. Ten bolestně zkroutil tvář a napůl se zhroutil na pohovku. "Harry, jestli provedeš ještě jediné kouzlo, na mou duši, že nevyjdeš ze školního trestu až do konce roku."
Harry, bolestně nechápající, strnul s napřaženou hůlkou v ruce.
Remus si ho valně nevšímal – sebral na stolku svou hůlku, napřed namířil na sebe, zamumlal něco, po čem se mu viditelně ulevilo, pak se pokusil probrat Snapea.
"Ale pane profesore..."
"Harry," zdvihl k němu k němu Lupin hlavu a vyhlížel velmi, velmi netrpělivě. "Okamžitě se vrať na kolej. Okamžitě. Svůj dnešní výlet si vyřídíš s paní profesorkou McGonagallovou."
"Jen to ne," zaúpěl Harry. "Nešlo by, abyste mi trest dal..."
"Běž už!" křikl Lupin tak ostrým hlasem, jaký u něj Harry vůbec neznal. Začínal matně tušit, že možná něco úplně zkazil.
"A to jsem se chtěl omluvit," opakoval si sklesle, zatímco se ploužil na pokoj. S vědomím, že Snape se před ním nikde vynořit nemůže, si úplně zapomněl dávat pozor. Neviditelný plášť zůstal u Lupina, na hromádce vedle křesla.
"Koho pak tu máme?" pravil s úsměvem Filch, když se vynořil za jedním ze sloupů.
A Harry si byl jist, že všechno nejhorší, co se mohlo stát, se za dnešek už stalo.

Lupin, po několika marných pokusech přivést Snapea k vědomí a zjistit tak, co se děje, se rozhodl improvizovat. Nechal Severuse jak byl a pospíšil si za Brumbálem. Měsíc měl vyjít každým okamžikem a pokud se měl z nějakého důvodu přeměnit, bylo by dobré to stihnout ve správnou chvíli. Cestou nevymyslel nic a až na schodech do ředitelovy pracovny mu jeho úplňkem zjitřené smysly napověděly, že Brumbál není sám.

Že s ním najde zrovna Luciuse Malfoye, by nečekal ani ve zlém snu. Zůstal na něj na okamžik strnule zírat a v Malfoyových očích problesklo něco pobaveného výsměchu. Oba věděli, že už se dnes viděli – nedávno – a i když Lupin mohl pouze tušit, která ze zahalených postav byla Malfoy, jeho výška a grácie velmi zužovaly výběr.
"Jen pojďte dál, Remusi," vítal ho Brumbál. Lupin začal propadat zoufalství. Tušil, že se po něm chce nějaká komedie, ale přistihl se i při myšlence, že to Snape nehrál, ale myslel doopravdy. Lektvar z dnešního rána mohl být špatně připravený...

"Nerad bych rušil," odtušil Lupin, který se zuby nehty snažil držet naděje, že Snape nezradil, "mám s vámi k projednání jen pár drobností týkajících se mých hodin."
"To já nebudu rušit vás," předháněl se Malfoy ve zdvořilostech a na znamení, že neposlouchá, povstal z křesla a přistoupil k oknu na druhé straně místnosti, kde zády k nim vyhlížel ven.
"Rád bych se studenty probral speřetky a chtěl jsem požádat o svolení vyučovat je i pro třetí ročník. Jsem přesvědčen, že je zvládnou," začal Remus prvním, co ho napadlo, rozhodnutý spolehnout se na to, že Malfoy nemůže vědět, že to probrali s Brumbálem už při snídani.
"Jste si jist?" zamyslel se Brumbál. "Jsou velmi rychlé... snad v jedné z těch učeben ve sklepení, jsou tam připravené přepážky – "

Malfoy, zřejmě v touze po čerstvém vzduchu, otevřel okno. Světlo měsíce, který se sotva vyhoupl nad obzor, nemohlo zdaleka bojovat s lampami v pracovně. Přesto jím byl Lupinův pohled okamžitě připoután. Neslyšel už slova ředitele, v uších mu hučelo a napůl se mu podlomila kolena. Okamžitě věděl, že lektvar byl v pořádku - stále se totiž ovládal. Přesto to bylo o hodně těžší, než jindy. Že by Harryho finito incantatem potlačilo částečně i účinky lektvaru? Potřeboval by si lehnout, přetáhnout deku před hlavu a...
Vítězoslavný Malfoyův pohled byl dokonale výmluvný.
A tak mu Lupin dopřál vidět to, co se snadno mohlo stát noční můrou i statečného muže.
Začal se měnit ve vlkodlaka.


Napadne Lupin Brumbála?
Pokusí se ho Malfoy ochránit?
Dostane se k nim Snape včas?
Zaleze Harry konečně do postele?
Čtěte v dalších dílech!

Další díl

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Můj nepřítel - díl čtvrtý jarmik®pise.cz 02. 07. 2008 - 22:20
RE: Můj nepřítel - díl čtvrtý hermione007 03. 07. 2008 - 10:10
RE: Můj nepřítel - díl čtvrtý polgara 03. 07. 2008 - 11:24
RE: Můj nepřítel - díl čtvrtý mae 03. 07. 2008 - 13:08
RE(2x): Můj nepřítel - díl čtvrtý polgara 03. 07. 2008 - 13:48
RE: Můj nepřítel - díl čtvrtý kvik 03. 07. 2008 - 16:26
RE: Můj nepřítel - díl čtvrtý mae 03. 07. 2008 - 20:45
RE: Můj nepřítel - díl čtvrtý ivikbublik®pise.cz 05. 07. 2008 - 10:52
RE: Můj nepřítel - díl čtvrtý mae 05. 07. 2008 - 11:44