Monstra z hlubin - 1.

1. srpen 2011 | 00.00 |

Monstra z hlubin vystrkují své drápky a Hermiona baští marcipánové woodoo panenky.
Úvod a seznam kapitol najdete ZDE.

Teorie je pěkná věc. Pokud se ale v praxi něco, co je skutečně vaše, ocitlo na špatném místě, a vy to potřebujete dostat zpět, je nutné to i prakticky vyřešit. Poté, co se dokonale teoreticky připravíte, samozřejmě. Hermiona přečetla celou knihu tam, zpátky i napřeskáčku, prohmatala přebal a prohlédla si záložky proti světlu. Nebylo tam jediné písmenko, nad kterým by se důkladně nezamyslela, včetně věnování psaného zeleným inkoustem (Darius své drahé Lavinii ku poučení i pobavení).
Došla k opatrnému závěru, že člověku, který je pečlivý a důkladný, se při většině jednodušších inkantací nemůže nic stát. I kdyby náhodou vyvolala démona druhého řádu - tak co by se mělo dít, když má po ruce špetku kmínu, bílou křídu, andělský prach a dvě primitivní zaklínadla? Byla si samozřejmě dokonale vědoma toho, že většina lidí není ani opatrná, ani pečlivá, a ani důkladná, takže k zákazu podobných experimentů byla řada dobrých důvodů. Pro tu většinu, samozřejmě.
Zaklapla knihu a v zamyšlení poklépavala na opěradlo křesla. Fakt, že je ve tvaru obřího netopýra a občas se zavrtí či zívne, ji dávno přestal zneklidňovat. Cítila se mnohem lépe tady, v Komnatě, která se jí snažila vyjít vstříc, než ve společenské místnosti, kde mezi sebou s Harrym a Ronem hovořili velice zdvořile, velice neutrálně (byť Ron s vypětím sil) a jen nepatrný krok od výčitek. Ani nemluvě o tom, že pořád ještě všichni mluvili o přepadení Zmijozelu a bylo skutečně nepříjemné poslouchat ty přátelské i kousavé narážky na skutečnost, že se to stalo kvůli ní.
Měla minimálně čtyři dny, během kterých by měl být Snape mimo Bradavice a ne věčně za nejbližším rohem. To znamená velmi málo času na rozmýšlení o tom, jestli svoje vlasy chce, nebo nechce nechat někde hluboko v astrálu. Těžko si ale dovedla představit, že by jakkoli dlouhý čas mohl změnit fakt, že jí to vadí, že je tam nechat nechce a že se večer před spaním děsí toho, co všechno by se kvůli nim mohlo stát.
Obřad, kterým by je měla dostat zpět, působil jednoduše, až přímo primitivně, však byl v knize označený jediným netopýrkem. Nebyl důvod, proč si ho neodbýt třeba hned - Komnata byla skutečně štědrá, když došlo na magické pomůcky, a naštěstí nevyžadoval ani speciální denní dobu či dokonce fázi Měsíce.M

Potřebovala jen zhruba třikrát tři metry místa - ano, tamhle vzadu, teď si všimla - a pár nezbytných propriet jako stříbrný prach, pramen vlasů, křídu, sedm bílých svic a něco, co bylo v knize pokaňkané rzí, ale téměř určitě to byla virgule.
Hermiona se nadechla a vybavila si Snapea, jak kreslil tehdy v astrálu na zem velký kruh, do kterého by se oba vešli. Byla šílená strachy... Teď už věděla, do čeho jde, a hlavně se neměla v plánu nikam přenášet.

Tentokrát žádná hysterie, žádná panika. A rozhodně žádné zlámané svíčky.
Kruh nakreslila docela malý, tak akorát, aby se kolem něj vešlo sedm svic. Ona by si do něj nestoupla ani za zlatého gryfa. Další kruh vysypala stříbrným prachem a dávala si veliký pozor, aby zůstal neporušený. Ustřihla si další pramen - horší už to stejně být nemohlo - a položila ho dovnitř. Komnata, jako by rozuměla, potemněla a Hermiona začala zapalovat svíčky. Ruce se jí trochu třásly, přestože absolutně věděla, co dělá, a proto byla tato tělesná reakce naprosto neopodstatněná, a když začala pomocí virgule a jednoduché latinské inkantace (se svými chabými znalostmi a slovníkem si ji přeložila jako opakované "najdi mi vlasy, vlasy mi najdi, moje vlasy najdi") hledat ve sférách tu správnou, lehce se jí třásl i hlas. Samozřejmě taky bez objektivní příčiny.
Po několika minutách se z Hermiony pot jen lil, ruce se jí klepaly z tíhy virgule a inkantace jí připadala zlomyslně jazykolamná, ale jinak se nedělo vůbec nic. "Tak Merline už!" zavyla vztekle, vteřinu počkala, jestli si to náhodou sférický průchod nerozmyslí, a potom s rozmachem a pocitem úlevy zahodila virguli přes celou Komnatu, kouzlem pozhasínala dohořívající svíčky a vhodně umístěný kbelík plný vody vylila na oba kruhy a dosud tvárný vosk.
"Bezva," prohlásila do ticha, svalila se do křesla a sáhla po marcipánovém panáčkovi ve tvaru Snapea, kterého s chutí začala jíst pěkně od hlavy.N

Takže přece jenom byl v něčem háček. Připadala si trochu hloupě za tu sebedůvěru předtím a také o moc pokornější. Zatímco se propracovávala svou sladkou náplastí na zhrzené ego, snažila se najít chybu. Moc bodů se jí do seznamu nesešlo. Problém mohl být v Komnatě samé, v popisu v knize, nebo udělala něco špatně, jiná možnost nebyla. Komnata se dosud vždy osvědčila, Malfoyové by si těžko po generace předávali knihu s chybami a byla si jistá, že postupovala přesně podle návodu. Snad je to ještě v něčem docela jiném: třeba ta kniha předpokládá určité znalosti nebo postupy jako zcela samozřejmé, a proto je nezmiňuje. V tom případě by byla nahraná a s vlasy by se mohla definitivně rozloučit.
Nebo. Hmm... Odložila okousané Snapeovy nožičky a zavřela oči. Snažila si co nejpřesněji vybavit Snapea při obřadu, kterým ji vyváděl ven. V čem byl jiný, než když čaroval normálně? Nazlobeně si hluboce odfoukla. Ve všem, to byl ten problém. Choval se, jako by bojoval s drakem... ach. To musí být ono! Bílá magie proplouvá, černá boří zdi. Bílou magii stačí postrčit po vlnách, černá, to je bezohledné beranidlo. Vložila do své inkantace málo vůle, málo důrazu. Ne že by měla nějak konkrétní představu, jak se to v praxi dělá, ale bylo to alespoň něco, na čem mohla zkusit zapracovat.
Připravit kruhy a svíčky pro druhé kolo tentokrát zabralo mnohem méně času. S povzdechem obětovala další pramínek vlasů a tiše zadoufala, že se jí to celé podaří dřív, než bude úplně nakrátko. Tak. Zapálit. Virguli. Odhodlání. Soustředění. Hlas, který mimoděk přijal snapeovskou dikci a který tentokrát neoznamoval, ale rozkazoval.
"Najdi mé vlasy!"M

Něco bylo jinak. Jako by se místností prohnal závan ledového vzduchu, který ji rozklepal a zanechal s pocitem vlastní troufalosti, znejistělou, ale přece odhodlanou. Připadala si jako dítě, které chce zdolat Eiger, jako kuře, které chce závodit s lasičkou. Jenže Hermiona si teď už byla jistá, že zná způsob, a opojená silou vlastní magie opakovala inkantaci stále rychleji a naléhavěji, nyní už bez koktání i chvění.
A potom virgule našla svůj cíl. S neočekávanou silou sebou trhla, jako by požadované vlasy zaháčkovala v silném proudu, a začala Hermionu táhnout blíže k rituálním kruhům. Hermiona si byla zrovna tak jistá, že nesmí byť třeba jen lemem sukně porušit ani jeden z nich, jako že by se stalo něco strašlivého, kdyby virguli pustila a nechala ji přepadnout do astrálu. Upadla na kolena, kotníkem se zachytila o nohu skříně a nehlasně nadávala všemu, co ji do téhle situace přivedlo. Kdyby spadla dovnitř, nebyl by tentokrát už nikdo, kdo by pro ni šel. Strávila by zbytek života v černé temnotě. Jenže ona se nevzdá... Nevzdá!
Zdvihla se, virguli pevně v rukou, a znovu zaujala původní rozhodnou pózu. Hermiona Grangerová, primuska bradavické školy, se nevzdává. Nikdy!
Nová inkantace byla delší a stará natolik, že ani slovník Hermioně nepomohl. Volala a žádala, nebo lépe - požadovala zpět to, co patřilo jí. Ovanula ji syrová magie, pocit již dobře známý a velmi vítaný, s příslibem všeho, co ona, Hermiona, žádá.N

Pak se konečně v jediné chvíli vše podvolilo její vůli, jako když praskne dlouho ohýbaná větev; svíčky zahořely vysokým plamenem a zatřepotaly se v dokonale synchronizovaném tanci. Když naráz zhasly, chvíli měla pocit, že je naprostá tma, kterou se vine sedm šedých sloupců kouře.
Stála nehybně a dýchala s ústy dokořán, aby stačila co možná neslyšně pojmout všechnu tu spoustu vzduchu, co náhle potřebovala. Trhla sebou při jakémsi svištivém zvuku, který se ozval tak těsně před ní, že zdroj podvědomě hledala v kruhu. Uvědomila si, jak hrozně napjatá stojí, snad každý sval v těle vibroval napětím. Skoro násilím se přiměla uvolnit. Oči pomalu přivykaly obyčejnému světlu a Hermiona málem nahlas zavýskla. Byly tam! Její vlasy, umazané od vosku, protože kruh byl opravdu malý a svíčky se rozlily doširoka. Ale byly tam. Je volná, svobodná! 
To bylo něco, co stálo za oslavu.M

Ještě dlouho seděla v křesle, usrkávala čaj a cucala pendrek. Nehledě na Gampův zákon o přeměně prvků, nabídla jí Komnata skutečně široký výběr cukrovinek. (Hermiona ji trochu podezřívala, že se nějak dorozumívá s domácími skřítky, kteří po nocích tajně modelují neoblíbené učitele z marcipánu, aby si tu na čem měla vybít vztek.) Některé se sem skutečně hodily - věnečky, rakvičky, marcipánové figurky, perníkoví netopýři a želé pentagramy. U dalších, kde souvislost s rituální černou magií nebyla tak zjevná, přidávala Komnata i lístečky s vysvětlením; ačkoliv si Hermiona byla jistá, že od Komnaty nikdy nechtěla vědět, že slovo pendrek pochází z němčiny a znamená čertovo hovínko.
Na stole před ní ležel pramen jejích vlasů. Hermiona nevěděla, co s nimi. Každý den sice vyhazovala své vlasy zachycené v hřebenu a v odpadním sítku... ale tyhle urazily dlouhou cestu a Hermiona se bála, že by se s nimi mohlo stát něco zlého, kdyby je jen tak někde nechala válet. Spálit je nechtěla, příliš dobře si pamatovala, jak hořely, když v astrálu přepadly mimo kruh, a kdo ví, zda by to nebyl způsob, jak by se znovu dostaly do jiné sféry. Mohla by je spláchnout, ale to jí připadalo nejisté, vždyť i Raddleův deník si kdysi našel cestu ze záchoda ven, a tohle už je taky možná magický artefakt. Nejlepší by bylo rozpustit je v nějakém lektvaru a ten potom vylít... ale když si Hermiona představila milióny bakterií žijících ve vodě, do které by vylila mnoholičný lektvar, a všechny by vypadaly jako její miniatury... Vlasy! Pitomé vlasy! Co kdyby je prostě spolkla?
V tu chvíli se Komnata zachvěla a trochu změnila svoji podobu. Především se na stěně ocitlo magické zrcadlo, které ukazovalo dění v chodbě, a nebyli to jen trollové v baletních sukýnkách z tapisérie, kdo se tam hýbal. Na chodbě postával Draco Malfoy a zrovna se prudce otáčel, protože se k němu zezadu blížil Harry Potter. Něco řekl a podle výrazu obou to nebyl právě pozdrav, když Harry vytasil svoji růžovou hůlku. Hermiona se Dracovi nedivila, že se složil smíchy, protože se ani ona sama nedokázala utišit, ačkoliv byla situace bezpochyby vážná. Bylo to prostě absurdní - Harry s blesky šlehajícími z očí, s rozevlátými vlasy a odhodlaným výrazem, naděje kouzelnického světa, hrdina s růžovou hůlkou.
Tak přehlédla, jak se Harry na něco Draca zeptal, a zahlédla už jen, jak Draco zdvihá ruku, ukazuje na Harryho hůlku a i nadále se nezřízeně směje. Harrymu se tvář zkřivila vzteky a z jeho hůlky vylétla kletba, která přesně našla svůj cíl.N

Draco se složil jak hromádka z karet. Harry se trochu zarazil, ale na to, co se chytal udělat, už Hermiona nečekala. Vyběhla z Komnaty a zakřičela: "Harry, co to děláš? Vždyť ani neměl v ruce hůlku!"
V Harryho tváři se mísil úlek se vztekem. "Už ho mám po krk," zařval. Chrlil ze sebe věty jednu přes druhou, až se zalykal. "Pořád tě pronásleduje! Copak to nevidíš? Proč ho bráníš, kdykoli tě proti němu začnu chránit? Je to mizera! Zmijozel! Kdo ví, co zase chystá!"
"Já se o sebe postarám." Odolala touze se k Dracovi rázem vrhnout a pomalu k němu došla. "A doufám, že bez toho, abych musela útočit na bezbranné!"
"Je to Malfoy! Posmíval se mi." Harry narval svou nešťastnou růžovou hůlku zpět do kapsy. Slyšel sám sebe, jak tím nejdětinštějším způsobem obhajuje neobhajitelné, a docela úspěšně to hasilo všechen vztek.
"Tak to teď budeš muset proklít půlku školy." Sklonila se k Dracovi a obrátila ho na záda. "Vážně, to s tou růžovou nemůžeš něco udělat? Požádej McKenzieho nebo Brumbála, nebo Dobbyho, jestli nechceš za profesorem. Někdo z nich si s tím... no fuj, co to je?" Hermiona váhavě šťouchla prstem do něčeho zeleného, co rašilo Dracovi z obličeje. Ten k tomu moc říci nemohl - s očima v sloup jenom sípavě dýchal a tu a tam řekl něco jako "dijonská omáčka". "A tady taky... to má po celém těle?" trochu nakoukla pod plášť. "Co to má být?" probodla Harryho přísným pohledem.
"Brokolice."
"Brokolice?!"
Harry sklopil hlavu.
Hermiona vstala a vytáhla hůlku. Nadnesla si Draca a vykročila směrem ke Komnatě. "Jdu ho dát do pořádku," oznámila Harrymu chladně.
"Mohl bych jít s tebou? Já..."
"NE!" vykřikla a málem se jí podlomily nohy, jenom když si představila, co by Harry řekl tomu, co je uvnitř. "Chci říct... ne. Zkusím ho přesvědčit, aby si tuhle trapnou historku nechal pro sebe, a bude určitě lepší, když tě přitom nebude mít na očích." Tak. Dělá to přece pro Harryho.
"Hermiono." Zněl tak smutně, že se opravdu zastavila. "Neschovávej se před námi. Jsme přece kamarádi." Měla pocit, že chtěl možná říct i něco jiného, a nezbývalo, než zvládnout co nejpřátelštější úsměv.
"Já to přece vím, Harry," řekla a málem na nějaký nezměřitelně krátký okamžik propadla dojmu, že by mu skutečně mohla ukázat, co má uvnitř. Naštěstí to rychle přešlo. "Vyřídím ho," kývla k Dracovi, "a přijdu, ano?"M

Komnata sice přidala lůžko pro zraněného, ale jinak s výbavou nehnula ani o píď. Hermiona tam Draca dolevitovala a vydala se pořádně prozkoumat ambulantní skříň. Vedle hojivých balzámů, doušků života, zdravotních sér a léčivých lektvarů odpočívalo několik lahviček se zeleným obsahem, nadepsaných "odbrokolicovávač". Hermioně vyletělo obočí vzhůru, ale hmátla po nich beze slova. Na druhé straně odlepovací etikety bylo pečlivě sepsané dávkování, varování, vedlejší účinky a "tip pana Michala z naší laboratoře", který jí radil přidat snítku libečku a lžičku másla na deci lektvaru, aby se dosáhlo dlouhodobějších účinků a lepší chuti.
První lahvičku donutila Draca vypít. K její velké úlevě okamžitě usnul, což jí alespoň trochu usnadnilo jeho svlékání, neboť další lahvičkou měla pokapat všechny nežádoucí výrůstky na jeho těle větší než tři centimetry. Hermiona jich při ošetřování napočítala třicet sedm, i když si nebyla jistá, jestli si nespletla desítky, když jí Draco při obracení spadl z lůžka na podlahu.
Probral se za půl hodiny, už zase ve svém oblečení. Vedle na židli odpočívala dosud trochu zpocená Hermiona, usrkávala čaj a snažila se nezúčastněně listovat knihou. Draco se ušklíbl, ale než se vzmohl na jakoukoliv kousavou poznámku, ztuhl. "Grangerová!" zaječel, až vyřezávané opěradlo Hermioniny židle zatřepetalo blanitými křídly.
"Oh, Draco. Cítíš se dobře? Nalila jsem do tebe lektvar, který neznám a který by ti podle návodu mohl způsobit doživotní revma." Slabě se usmála a vlny nejistoty z ní sálaly na míle daleko.
"Grangerová. Co tady proboha vyvádíš?" Draco se konečně posadil a užasle se rozhlédl kolem sebe.
"Většinu času jím pendreky. A nechtěj vědět, co to znamená."
"Nemáš ty být ta kladná a všemi milovaná nebelvírská hrdinka, co pomůže spasit svět?" Ani Dracovi ta ironie nešla příliš dobře. Takhle konsternovaného ho Hermiona ještě neviděla.
Hermiona si uplynulou půlhodinu při zírání do knihy rozmýšlela, co mu vlastně řekne. Nakonec se rozhodla neříkat mu nic, což se přece jen zdálo o trochu lepší než pohození jeho bezvládného těla před dosud pestrobarevnou zmijozelskou společenskou místnost. Takže pokrčila rameny a nezúčastněně sledovala směr jeho pohledu.
Dracovi došla slova. Fascinovaně se zvedl z lůžka a vydal se na obhlídku místnosti. Zastavil se u všeho, co Komnata nabídla k rituálům, a posvátně ohmatával to, co se mu samotnému do rukou nikdy nedostalo. Hermiona mezitím došla ke stolu a sebrala z něj jednu mísu. "Nedáš si marcipánovou Trelawneyovou? Pomalu docházejí." Draco se ušklíbl a vzal si.N

Hezkou chvíli se tiše věnovali své zcela nezdravé odpolední svačince a také tomu, aby se vzájemně smířili s přítomností toho druhého.
"Když se zrovna nevěnuješ kanibalismu," olízl si Draco delikátním gestem špičky prstů, "co přesně tady podnikáš? Pochybuji, že by byla Komnata tak vstřícná, kdyby sis sem jenom chodila číst."
Hermiona, zrovna zabraná do hluboké úvahy na téma Dracových pochybných morálních kvalit, zvedla hlavu a chvíli na něj hleděla. "Ano, čtu si," řekla poněkud nesoustředěně. "Vážně, není to tak, že bych se chtěla zabývat černou magií."
Draco se významně rozhlédl kolem a pohledem se zastavil na viditelně použitém kruhu na zemi.
"Jenom jsem si chtěla zpátky přitáhnout svoje vlasy," přiznala, protože - protože všechno. Potřebovala to s někým probrat, ujistit se, že udělala dobře, případně přijmout nějaké mírné gratulace, prostě spřízněnou duši, alespoň tak moc spřízněnou, jakou může Zmijozel být.
"Tamty tvoje ztracené vlasy, nebo jsi chtěla změnit účes?" vyjevil se Draco.
"To je snad jasné! Že ty ztracené." Zamračila se.
Draco se zasmál. "Ty o černé magii nevíš vážně nic, co? Tím myslím - dobře, tuhle knížku jsi přečetla, ale to je tak všechno, co?"
"Jsem Nebelvírka," pravila Hermiona důstojně.
"No jistě." Draco už ani neplýtval významnými pohledy na věci kolem nich. "Takže nevíš. To je teda..." Potřásl hlavou. "To je neuvěřitelné. Ještě že jsem ti na to přišel včas."
Pozdvihla obočí. Ona ho zachránila před tragickým osudem přísady do polévky a on takhle?
"Vím, že si o mně myslíš, že jsem úplně pitomá," řekla příkře, "ale domnívám se, že jsem dodržela postup dokonale a výsledek ostatně mluví sám za sebe."
"No právě. Výsledek. Čistě pro zajímavost, na kolik pokusů jsi to dala?" Hleděl se skutečným zájmem a obvyklá přezíravost natolik ustoupila do pozadí, že vcelku ochotně přiznala: "Na druhý."
Uznale pokývl hlavou. "Na mudlo.. mudlorozenou slušný. I když je to samozřejmě primitivní obřad, podchytila jsi intuitivně základní princip. Tolik k Nebelvíru." Zahleděl se na svůj loket. "Není to zelené?" zamumlal s náznaky paniky.
"Draco!"
"Jistě. Můžeme zcela pominout možnost, že se ti podařilo ty vlasy přitáhnout zpátky." Rázně se nadechla k protestům, ale Draco ji pozvednutou rukou zarazil. "Tak silná prostě nejsi, o nulové praxi nemluvě. Na téhle škole by to dokázali tak dva tři lidé, ale ze studentů zaručeně nikdo. To, co jsi udělala, byla jejich duplikace. Zůstaly tam, máš tu jen dokonalou kopii."M

"Jak to?" svěsila Hermiona ramena. "Dodržela jsem postup pro přitažení, nikde se tam nepsalo nic o kopírování."
"A psalo se tam něco o důvodu, ze kterého se ti to nepovedlo už napoprvé? Sama je určitě zpátky nedostaneš, to se spíš propadneš k nim, než aby se ti to povedlo." Hermiona si vzpomněla, jak ji virgule tahala ke kruhu, a zachvěla se. "Nejúčinnější by asi bylo povolání nižšího služebníka, který by ti je donesl. Ale to už je skutečně hodně temná magie, do toho by ses ty nepustila," skončil přezíravě.
"Povolání Kúréta," odcitovala Hermiona zpaměti. "Nižší služebník v druhém kruhu." Pohlédla na Malfoye. "Musí se povolat, spoutat, poslat zpátky s úkolem a po návratu zažehnat. Trochu moc průchodů k nám, nemyslíš?"
Draco pokrčil rameny a znovu se začal rozhlížet po Komnatě a jejím vybavení. "Možná jsi to celé přečetla, Grangerová," odpověděl nesoutředěně, "ale sotva se ti povede celý obřad tak, aby tě nerozsápal hned, jak se dostane do kruhu."
"Ty bys to uměl?"
Na moment zapanovalo ticho. Pak se k ní Draco otočil, přetvářku nezájmu pryč. "Snažíš se mě nachytat, abys mě udala Brumbálovi?"
Hermiona protočila oči. "Snape by mě zabil, kdybych to udělala takovýmhle způsobem."
Draco ještě chvíli zíral a potom pomalu přikývnul. "Pomůžu ti."
"Takže víš, jak na to? Už jsi to někdy dělal?"
Jen chvíli se Draco zamyslel nad dvojsmyslem, obsaženým v otázce, a rozhodl se ho přejít bez povšimnutí. S odpovědí si dal na čas. "Nedělal, ale znalosti mám rozsáhlejší než ty. Kromě toho je vždycky lepší mít asistenta," odmlčel se a raději se opravil, "partnera, který ti může pomoci, když se něco vymkne zpod kontroly."
Hermiona přikývla a chvíli oba seděli tiše, každý se svým čajem a ve svém vlastním vesmíru. Hermiona přemýšlela, nakolik jde u Draca jen o akademický zájem a nakolik zneužije své nové zkušenosti proti Harrymu. Když ho ale svlékala, dobře si prohlédla jeho paže, a mohla s jistotou říci, že Znamení zla ještě nemá. Nepochybovala, že ho jeho otec bude do Voldemortových služeb tlačit, ale trochu domýšlivě doufala, že by její vliv mohl stačit, aby se do nich nedostal.
"Sejdeme se tu zítra po večeři? Nechám tady tu tvoji knihu, kdyby sis to ještě chtěl prostudovat."
"To jseš MOC hodná," ušklíbl se Draco kysele. "Hm. Já, mudlorozená, démon... bude to skvělý večer." Navzdory jeho slovům mohla Hermiona říct, že se na to těšil minimálně tolik jako ona sama.N

(PŘEDCHOZÍ)     ♦     NÁSLEDUJÍCÍ

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Monstra z hlubin - 1. azrael 02. 08. 2011 - 09:11
RE: Monstra z hlubin - 1. nerla 02. 08. 2011 - 12:25
RE: Monstra z hlubin - 1. evi 02. 08. 2011 - 16:05
RE: Monstra z hlubin - 1. azrael 02. 08. 2011 - 17:35
RE: Monstra z hlubin - 1. azrael 02. 08. 2011 - 17:38
RE: Monstra z hlubin - 1. nerla 02. 08. 2011 - 20:32
RE: Monstra z hlubin - 1. xstepax 03. 08. 2011 - 09:32
RE: Monstra z hlubin - 1. nerla 03. 08. 2011 - 10:18
RE: Monstra z hlubin - 1. mae 03. 08. 2011 - 10:30
RE: Monstra z hlubin - 1. lilalila 19. 08. 2011 - 23:35
RE: Monstra z hlubin - 1. amabell®pise.cz 19. 11. 2013 - 13:56
RE(2x): Monstra z hlubin - 1. nerla 21. 11. 2013 - 14:01