Se Zmijozelem v hlavě - 1.

20. červenec 2011 | 00.00 |

Aneb Jak se Hermiona nevyspala.
Úvod a seznam kapitol najdete ZDE.

Hermiona tu noc usínala se svou těžce vydobytou knihou pod polštářem. Byla upřímně překvapená, byť ne tak zcela vyděšená z obsahu, který ukrývala. Připadalo jí děsivé, jak snadné je vyvolat některé z oblud, které nějakým způsobem "žily" v jiných světech, na druhou stranu se ale pořád podivovala nad tím, jak snadno si lze s podobnými monstry poradit. Hádala, že to je důvod, proč si pomoc z astrálních světů nepřivolával Voldemort - vždyť by stačil jediný dobře proškolený bystrozor, který by obludy odeslal zpátky, odkud přišly, nebo je dokonce obrátil proti tomu, kdo je přivolal.
Povzdechla si a pevněji zavřela oči. S podobnými myšlenkami se jí bude jen těžko usínat.
Bylo už po půlnoci, kdy vzdala svůj boj s rozjitřenou myslí a rozsvítila hůlku. Spánek se dneska odmítl dostavit, a tak znovu vytáhla knihu v odřených kožených deskách. Její jméno se třpytilo do tmy: Oscuro Insegnanto - Proč je pro kouzelníky nebezpečné zahrávat si s astrálními sférami. Na svůj vlastní titul kniha vlastně neodpovídala, naopak jej popírala.
Hermiona zakroutila hlavou, vrátila knihu pod polštář a znovu zhasla. Mezerou mezi závěsy její postele k ní vrhal úplněk stříbrný pruh světla. Byla hrozně unavená a chtěla spát.
Ze zadumání ji vytrhlo něco podivného, co se dělo se spojením myslí mezi ní a Snapem. Snape se velmi rychle pohyboval pryč z hradu, to mohla bezpečně cítit, a když se z hranice bradavických pozemků přemístil někam na východ, byla Hermiona už zase úplně bdělá.N

Zavřít oči by se jí už nepodařilo ani násilím. V náhlém návalu horka odhodila přikrývku a po chvíli váhání vstala a přistoupila k oknu. Z lehkého šoku se jí rozbušilo srdce a trochu zatočila hlava. V jediném okamžiku si uvědomila, co tento náhlý odchod s největší pravděpodobností znamená, a to poznání v ní probudilo jakousi nekonkrétní hrůzu. Fantazie pracovala na plné obrátky. Jak moc těsné je jejich spojení? Jestli se Snapeovi stane něco opravdu ošklivého, bude to vědět?
Vítr, který se jí opřel do tváří, když se vyklonila z okna, vanul od východu. Tam někde zmizel. Když se soustředila, málem vnímala nit vědomí, která je spolu vázala. Mohla by po ní jít a možná by se po ní dokázala i přemístit. V tak bezprostředním dotyku ale zcela mizela zvědavost, která se jí zmocňovala kdysi. Už vůbec nechtěla vědět, co se tam děje. Cítila se být příliš blízko. Nemyslela si, že by existovala možnost, aby byla sama jakkoli ovlivněna, ale pocítila respekt člověka, který se přestane smát bouři, když udeří blesk těsně vedle dveří jeho kamenného domu.
Dokáže Voldemort vycítit jejich spojení? Zatratí za to Snapea, nebo pochválí? Spíše to druhé. Vědět kdykoli, kde je Harry - ne, rychle zaplašila ošklivé podezření, které se jí na okamžik zmocnilo.

Snape by něco takového neudělal schválně, aby svoji pozici u Voldemorta posílil, to by byl příliš absurdní způsob. 
Nohy ji na studené podlaze začaly zábst. Neměla představu, jak dlouho už zírá z okna, ale Snape byl dosud pryč a ona si nedokázala představit, že by si prostě lehla do postele a klidně usnula. Myšlenky jí zběsile skákaly mezi nesmyslnými obrazy, na které se snažila upínat, aby si nemusela představovat, co se tam děje. A čemu všemu může být vystaven, ať již v kterékoli roli. Chvíli ho nenáviděla za to, co teď prožívá, v zápětí by mu byla ochotná skočit kolem krku, jen kdyby byl zase zpět. Když se konečně - konečně! - objevil na hranicích bradavických pozemků, byla už všemi těmi emocemi a fantaziemi tak vyčerpaná, že by nebyla schopná ani jednoho.
Venku takřka svítalo.
Opřela si hlavu do dlaní a jediné, co byla ještě schopná vnímat, byla Snapeova cesta k hradu, o moc poklidnější, než když ho opouštěl.M

Ráno bylo krušné. Nejprve si namazala toast smetanou místo máslem, poté se dvakrát polila bílou kávou a na závěr nezachytila další z dopisů, které jí nosila sova z domova, a ten spadl do dýňového džusu a zkropil všechny kolem.
Když jí na bylinkářství úponice jedovatá zatnula své trny do lýtka a Hermiona cestou na marodku zakopla na schodech, začalo to být podivné i Ronovi, který ji doprovázel. "Co je s tebou, prosímtě? Neříkej mi, že jsi celou noc četla tu Malfoyovu knížku?"
"Ssst!" okřikla ho Hermiona okamžitě, a jak se opatrně rozhlížela, zda ho nikdo nemohl slyšet, praštila se rukou o brnění, které zrovna míjeli. "Krucinál už, to snad není možný!" V očích ji pálily slzy z únavy i bezmoci, jak měla pocit, že na marodku snad nedojde živá. Noční stres i nevyspání ji vysílily víc, než by řekla, a teď už skutečně bojovala s každým krokem do schodů. Co je to vlastně za nápad, umístit ošetřovnu do patra?!
Madame Pomfreyová Hermionu přejela zkoumavým pohledem a kromě protijedu proti úponici jí podala i uklidňující lektvar, kvůli kterému Hermiona prospala oběd a tak tak se vzbudila na odpolední lektvary.
Když vešla do učebny, měla pocit, že se nedokáže nerozesmát. Snape zrovna psal pokyny na tabuli, energický jako vždycky - "Včasné příchody pro vás neplatí, slečno Grangerová? Srážím Nebelvíru pět bodů." - a jediný, kdo v místnosti vypadal, jak se sama cítila, byl Draco Malfoy. Samozřejmě, vždyť taky nespal... jak to ale k čertu udělal Snape, že vypadá, jako by se nic nedělo?
"Příprava tohoto antidota je velmi obtížná, a proto budete pracovat ve dvojicích. Prosil bych každého studenta Zmijozelu, aby se ujal dohledu nad některým z nebelvírských..."
Hermiona se okamžitě dala na ústup od Draca, který taky nevypadal, že by zrovna hořel touhou pracovat s ní, a dostala se až k Pansy... "Slečno Grangerová, očekávám, že byste dnes mohla uvařit ucházející lektvar, pokud budete pracovat s panem Malfoyem."
On se jim normálně posmíval. Snapeovi vůbec nešlo o to, že jeho kmotřenec půjčil extrémně nebezpečnou knížku nenáviděné šprtce, protože o tom nejspíš ani nevěděl; on si z nich utahoval, protože se kvůli němu pořádně nevyspali!N

"Zatracej... chlap," ucedila, neschopná najít nějaké slovo, které by Snapea vystihovalo, když si pokládala brašnu s věcmi do lavice vedle Draca. Pohlédl na ni útrpně, ale po krátkém zaváhání souhlasně přikývnul.
"Chtěl bych mít jeho povzbuzující lektvary," zašeptal v odpověď. "Tu máš, krájej, já nadrtím ta semena."
Čistě teoreticky by měl dnešní lektvar dopadnout na jedničku. Těžko mohla být ve dvojici s kýmkoliv vhodnějším než s Malfoyem, se kterým se obvykle dělili o nejlepší výsledky. Faktem však bylo, že jenom velmi malou chvíli poté, co mu na poslední chvíli zabránila přidat předčasně asfodel, on jí málem utrhl ruku, když chtěla zamíchat po směru místo v protisměru.
"Dneska to bude katastrofa," zíral Draco pochmurně do kotlíku. "Před očima mám jenom vlastní postel."
"To je vidět," souhlasila Hermiona. "Už jsi tam měl dávno přidat rakytníkovou šťávu."
Draco zcela bezmyšlenkovitě učinil požadované a flegmaticky pozoroval indigovou tekutinu v kotlíku. "Zajímavé," pronesl zvolna, "chová se to úplně, jako kdybych tam přidal rakytníkovou šťávu."
"Vždyť jsi tam měl přidat... jejda." Hermiona začala zuřivě listovat učebnicí, náhle dokonale bdělá. "Rotníkovou, ne rakytníkovou, moment, proces zvrátíme, když... kde to bylo, honem, mysli..."M

"Dvě lžičky rohu z jednorožce?" nadhodil Malfoy váhavě. Roh z jednorožce se užíval jako ustalovač výbušných směsí.
"Dej je tam," přikývla Hermiona nešťastně, zatímco se i nadále snažila nalistovat správnou stránku.
 Malfoy popadl lahvičku s drceným rohem, odměřil dvě lžičky a s napětím se zadíval na tekutinu, která pomalu měnila barvu. "Hele, fialová. To je dobrý, ne? Myslíš... myslíš, že bychom v tom lektvaru ještě mohli pokračovat?" Hermiona se pochybovačně zadívala do kotlíku. Malfoyův hlas sice nezněl dvakrát jistě, ale statečně vytrval. "Barva souhlasí, ne? Roh kompenzoval reakci rakytníku s asfodelem, takže když přidáme znovu asfodel a rotník... co myslíš? Grangerová?" 
"Koneckonců, tohle už je na trolla, hůř dopadnout nemůžeme," usoudila Hermiona. "Možná... myslíš, že si Snape všimne, když to zakouzlím pod magický poklop?" Draco rezolutně přisvědčil, takže Hermiona jen pokrčila rameny, ale hůlku si nechala po ruce.
"He." Tohle ještě ani jeden z nich neviděl. Když Hermiona znovu nakrájela kořen asfodelu a Malfoy jej do lektvaru opatrně přidal, směs prudce zežloutla, zgelovatěla a začala se třást. "Ten protijed asi nemá vypadat jako huspenina?" zeptala se Hermiona nešťastně.
Vtom do ní Draco strčil a ukázal k učitelskému stolu. "Snape. Vstává. Rychle! Musíme s tím něco udělat, tohle přece nemůže vidět..."
"Když to naředíme vodou a zahřejeme, mohlo by to zase začít téct?" zadívala se na něj Hermiona zoufale. "Co to potom přebarvit přeměňovacím zaklínadlem na fialovo?"
Draco otevřel ústa a Hermiona věděla, že jí chce říct, že se musela zbláznit. Pak je ale zase zavřel a přikývl. "Dobře. Místo zaklínadla použijeme barvicí prášek, jsou ve skříni s ingrediencemi úplně vzadu. Dojdu pro něj, ty to začni ředit. A nech si u sebe hůlku, kdyby to začalo vybuchovat."
Ačkoliv Hermionu už dávno přešla ospalost, cítila se hrozně otupěle. Nedalo se popřít, že momentálně zažívala tu nejméně nepřátelskou spolupráci s Malfoyem, ale zároveň si byla absolutně vědomá toho, že nejsou daleko od okamžiku, kdy společně vyhodí celé sklepení do povětří. "Aquamenti." Z hůlky jí pomalu vytékala do lektvaru voda, ale místo aby se s ním promíchala, zůstávala na něm. Zároveň měla Hermiona pocit, že se směs zdola začíná připalovat, jak se ji pokoušela pořádně zahřát. A Snape se blížil. Právě ve chvíli, kdy se Malfoy vrátil a rezolutně do kotlíku vysypal sáček fialového barvicího prášku, který při lektvarech obvykle využíval jen Brumbál při svém nemnohém suplování, popadla Hermionu zoufalá odvaha a s hůlkou namířenou do rosolovité hmoty zamumlala: "Confringo."
Teoreticky to mělo rozbít směs v kotlíku tak, aby se dala rozmíchat s vodou a s pomocí fialového prášku ji nakonec vydávat za jednu z fází postupu přípravy lektvaru. Draco byl přesvědčený, že se Hermioně nepodaří nerozbít kotlík, a ihned zareagoval svým zaklínadlem, kterým zakouzlil celou pracovní plochu do průhledné bubliny štítu, který měl uvěznit předpokládaný výbuch. Stalo se ale něco úplně jiného.
Jak rosol pukl, začal z něho vytékat fialový gel. Pořád a pořád, zdálo se, že ho bude nekonečné množství, přetekl z kotlíku, přetekl lavici, zaplavoval průhlednou bublinu a vytvářel úhlednou fialovou kapku... Hermiona se ohlédla po Dracovi a viděla, jak mu stéká pot po tváři a jen stěží stále drží namířenou hůlku. V šoku pozvedla tu svoji, připravená mu pomoci, ale nemohla najít správnou formuli, která by spojila její kouzlo s jeho... ohlédla se, celá třída přihlížela, Snape s mírně pozdvihnutým obočím... a potom bublina praskla a celou učebnu zaplavil fialový gel.
"Ale je to fialové!" vykřikl Draco Malfoy, než se vyčerpaně zřítil tváří přímo do břečky.N

Kdyby si v té chvíli Hermiona v zoufalé panice neprotírala oči, spatřila by něco, čeho se nedočkaly celé generace studentů: Snapea s naprosto nevěřícným výrazem ve tváři. Natáhl se, opatrně nabral kousek fialové břečky mezi prsty a zkusil jej promnout. "Podivuhodné," zamumlal.
"Vy jste skutečně..." Ochutnal na špičku jazyka a obočí mu vylétlo vzhůru. "Zkazili, co se dalo, a po tom všem se to pokusili zakrýt použitím barviva?"
Hermiona se zatoužila propadnout někam hluboko pod zem, odkud by ji ani s Oscuro Insegnantem nedostali ven. Podle nezvykle růžového odstínu Dracových tváří by tam neměla nouzi o společnost.
"Tohle by nevymyslel ani Longbottom," konstatoval Snape, a pokud Neville dokázal ocenit, že se jeho jméno dostalo až do lektvaristického úsloví, nedal to na sobě znát a dál zuřivě třepal hlavou ve snaze dostat ony přilnavé fialové chuchvalce z vlasů, podoben v této chvíli stylem pohybu i barvou kštice zpěvákovi oblíbené kapely Sudičky.
"Dnes v osm hodin zde. Totéž zítra a pozítří. Oba." Ještě jednou zavrtěl hlavou. "Doporučoval bych více dbát rozumného životního stylu," blýskl po nich okem, a protože to už Hermiona dokonale zachytila, přísahala by, že to bylo posměšně. A co víc, on z toho měl radost! Nebo, byla ochotna k malému ústupku, ho to minimálně pobavilo. "Tedy pravidelně spát a zařadit do stravy více vitamínů. Teenageři jsou velmi citliví." Protřepla si zacákaný plášť zbytečně razantním pohybem a v duchu tiše zaúpěla.
Bohužel podlaha zůstala zcela kompaktní, vytoužená cesta do pekel se nekonala, a tak museli snést veškeré posměšky od Zmijozelů i Nebelvírů, přičemž obě skupiny spolužáků byly loajálně a nezvratně přesvědčeny, že za to mohl ten druhý. Málokterý lektvar zůstal nekontaminován, takže s hodinou byl konec. Ve vzácném mezikolejním souznění se studenti nadšeně rozběhli na večeři, jen jeden Zmijozel a jedna Nebelvírka se spíše odplížili.
Když se pak Hermiona s Dracem těsně před osmou sešli na schodech do sklepení, pohlédli na sebe s pramalým nadšením a každý šel přesně na opačné straně schodiště. A oba zároveň se zastavili.
"On jde zase pryč," zašeptala Hermiona vylekaně.
"Hmm," odpověděl Draco nepříliš duchaplně. "Z toho už si rozhodně těžkou hlavu dělat nehodlám. Jednou mi to stačilo. Myslíš, že trest tím pádem odpadl?"
Než stačila Hermiona cokoli odpovědět, ozval se natěšený Filchův hlas: "Tak to vy jste dnes zaneřádili učebnu lektvarů? Dokonce primusové, jaká vzácnost. Už tu na vás čekám! Užijete si úklid pěkně po mudlovsku. Slečinko, chcete červený kyblík, nebo modrý?"M

Ani to, že nechala Dracovi při uklízení nejen červený kyblík, ale i růžové rukavice, nedokázalo pozvednout Hermioninu náladu nad bod mrazu. "My kvůli němu nespíme a on nám nejenže dá večerní trest, ale ani se na něj neuráčí přijít?!" opakovala vztekle už popáté. Draco jí neodpověděl, už před několika minutami si přeměnil dvě vařečky na špunty do uší, aby ji nemusel poslouchat. "Hnus hnusnej fialovej!"
Do postele uléhala Hermiona o půlnoci naprosto zemdlená. O půl hodiny později byla navíc ještě vzteklá a o další hodinu později byla vzteky nepříčetná. Ruce i nohy měla jako z olova, víčka se odmítala otevřít, hlava jí tepala tupou bolestí a ve svalech jí škubalo a ona NEMOHLA SPÁT! Naštvaná na nejvyšší míru v ústech drtila nadávky na Snapeovu adresu a snažila se roztrhnout pevné závěsy kolem postele, aby nezničila něco mnohem méně postradatelného.
Ještě později ležela Hermiona na zádech, očima široce rozevřenýma zírala do tmy nad sebou a po tvářích jí tekly slzy bezmoci a vyčerpání. Hrozně moc chtěla usnout. Potřebovala to. Byla přesvědčená, že další den nedokáže vstát z postele; a pokud ano, omdlí na schodech vyčerpáním a zláme si vaz. A za to mohl Snape. Snape, Snape, Snape, Snape, Snape...
Snape totiž stále ještě brázdil širé britské lány se svojí partičkou smrtijedských kamarádů a vůbec ho přitom nezajímalo, že jestli se dneska Hermiona aspoň trochu nevyspí, nejspíš zítra na Kratiknotových formulích podpálí vlastní židli ještě dřív, než si na ni sedne.
Snape. Za všechno může Snape. Snape!
Ačkoliv už nevěřila, že se to tuhle noc stane, těsně nad ránem konečně usnula. Kýžený spánek ale netrval dlouho, a když se z něj Hermiona probudila do absolutní a velmi hmotné tmy, měla pocit, že bude zvracet. Na šíji ji polechtaly rozpuštěné prameny vlasů, a než Hermiona zmučeně zabořila hlavu do polštáře, dlouze a procítěně zařvala: "Néééé!"N

Proč tohle, za co, jak? Zběsile kolem sebe mlátila rukama, než se konečně dotkla něčeho hmotného. To ji zarazilo a zchladilo vlnu paniky. Znehybněla. Pohladila rukama tmu, jako by hrála na loutnu. Křehká pevnost a hebkost jejích vlasů, jejích dávno ztracených, v nicotě uvězněných vlasů. Vtáhly ji k sobě umetenou cestičkou mezi světy. Znovu je ztracená a tentokrát navždycky, protože Snape je někde daleko a říkal přece, že příště už ji opravdu nechá osudu. Bude se tu vznášet, požíraná hladovou tmou, nebude mít jak mu vysvětlit, že neví, jak se to stalo, že ona nechtěla nic víc než spát.
"Grangerová!" Nikdy nezněl vzteklý řev krásněji.
"Tady!" zkusila vykřiknout a tma jí vnikla do úst, začala ji vyplňovat zevnitř. "Néééé!"
"Grangerová, dost. Vzpamatujte se!" Snape, byl to on. Nebyl bílý a neměl křídla, natož svatozář, ale žádný anděl spásy nebyl nikdy vyhlížen s větší nadějí.
"Já za to nemůžu, opravdu, chtěla jsem jen usnout, nevím, jak se to mohlo stát, prosím vás, věřte mi, to jsem nechtěla, nemůžu za to," drmolila zběsile a utíkala mu vstříc, nešlo to, jako by se brodila v medu. On se však pohyboval lehce, ten temný anděl, popadl ji za paže a pohlédl jí do očí tak pronikavě, že zůstala jako zkamenělá. "Teď. Se. Uklidníte."
"Ano," hlesla.
"Vraťte se do svého těla."
"Jak?"
Nitrozpyt. Nenáviděla ten pocit. Měla zatím jen jednu či dvě příležitosti okusit ho na vlastní kůži, teď však cítila, že je něco jinak; on nehledal, ale snažil se něco předat. Obraz, návod, schéma, nevěděla, jak to pojmenovat, ale začala si uvědomovat tmu kolem sebe docela jiným způsobem. Tady je to, tady, jak je možné, že si jí nevšimla dřív? Široká cesta, po které se musí rozeběhnout... "Grangerová, ne! Počkejte!"
Ona však nehodlala zůstat ani o vteřinu déle. Tma se rozestoupila, záblesk, cosi -
Byla zpátky. Dokonale hmotná, v tom nejsprávnějším ze všech světů.
Až na to, že byla Snape. Nedoposlechla instrukce, vrátila se do jeho těla, ne do svého. Snape ji zabije. Tedy nezabije, protože by zabil sebe, a to by si snad neudělal, že? Zvedla se z podlahy, na které dosud ležela, a s úžasem si prohlížela nové tělo. Byla o hodně vyšší a ten pohled měl zajímavou perspektivu. Ruce i nohy ovládala nelehko, protože byly tak dlouhé a velké.  Otočila se dokola a záblesk barev pod hábitem ji zaujal. Snape nosí... nosí... Snape nosí růžové spodní prádlo? Růžové tílko s květinovým vzorem? Růžové boxerky?
"Néééé!"
"Ale ano!"
"Néééé!"
"Hermiono, neblázni. Nestihneš snídani! Vstávej!"
Hermiona si přestala zakrývat oči před záplavou růžové a vytřeštila je na Levanduli, která s ní nejspíš už hezkou chvíli třepala. Na Levanduli. Která se nad ní skláněla ve své velmi růžové noční košili, růžovém županu a s růžovou mašlí ve vlasech.
"Zdál se mi vážně příšerný sen," vydechla Hermiona. Levandule, ne příliš nadšená z představy, že ji tam bude utěšovat, se nerozhodně narovnala. "Skončil alespoň dobře?"
"Skončil velmi růžově," zadrhla se Hermiona v řeči a pevně stiskla víčka ve snaze vyhnat zpod nich jisté představy.
"No vidíš," zaradovala se Levandule. "Tak vstávat. Nebo nestihneš tu snídani. Víš, co říkal Snape. Víc vitamínů!"M

(PŘEDCHOZÍ)     ♦     NÁSLEDUJÍCÍ

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Se Zmijozelem v hlavě - 1. evi 20. 07. 2011 - 11:23
RE: Se Zmijozelem v hlavě - 1. nerla 23. 07. 2011 - 10:27
RE: Se Zmijozelem v hlavě - 1. xstepax 03. 08. 2011 - 09:19
RE: Se Zmijozelem v hlavě - 1. nerla 03. 08. 2011 - 10:14
RE: Se Zmijozelem v hlavě - 1. jarmik®pise.cz 03. 08. 2011 - 21:48
RE(2x): Se Zmijozelem v hlavě - 1. eithne®pise.cz 03. 08. 2011 - 22:24
RE(3x): Se Zmijozelem v hlavě - 1. mae 04. 08. 2011 - 08:28
RE: Se Zmijozelem v hlavě - 1. elza* 26. 08. 2011 - 15:07