Získat knihu - 3.

15. červenec 2011 | 00.00 |

Bubáci pro všední den.
Úvod a seznam kapitol najdete ZDE.

Harrymu rychle došlo, že ten vtip, který tu s Ronem při čekání vymysleli, se hodně nevydařil. Temnota, která se vyhrnula na Hermionu, takřka okamžitě zahalila i je dva. Zahlédl ještě, jak se dívka pomalu hroutí k zemi, jako by klesala pod nějakou nesmírnou tíhou, ale pak už byl sám zavalený tmou, objala ho těsněji, než by kdy považoval za možné, nahrnula se mu nějakým podivným způsobem pod kůži, vdechoval ji a natlačila se mu pod oční víčka; bylo to odporné, nedokázal se zbavit pocitu, že je takto požírán, netoužil po ničem víc, než být odsud pryč, kdekoli. 
"Riddikulus!" zkusil chabě, ale tohle nebyl jeho strach, alespoň zatím. Nedocházelo mu zcela, kde Hermiona tuhle hrůzu vzala, protože tohle mělo daleko do tmy plné strašidel ve zhasnutém dětském pokoji, ale cítil, že je něco strašně špatně. Mělo se přeci ukázat něco banálního, esej s červeným T, profesor, který jí sděluje, že neudělala zkoušku, prostě něco, čím by si ji mohli dobírat nejmíň do Vánoc. Ne tohle. Chtěl nějak obrátit pozornost bubáka k sobě, aby získal něco hmatatelnějšího, s čím může bojovat, způsobem, který zná, ale nevěděl, jak to udělat. Běs se nechtěl své skvělé oběti vzdát.
Hermiona už zatím přišla o veškerou vůli k obraně. "Riddikulus, riddikulus," šeptala stále dokola, dávno ale nevěřila, že ji obklopuje pouhý bubák. Byla to TA tma, tím si byla jistá. A ona v ní bude bloudit navěky. Je tam znovu, ale i ty snové Bradavice jsou už pryč, nezbylo jí vůbec nic. Je s ní konec - tak hloupě... prázdno, prázdno kolem ní i v ní, schopnost uvažovat a vnímat mizela jak rozfoukaná větrem.
"Alium territo!" zaslechla, a i když nějak pocítila, jak nesmírně rozzuřený ten hlas je, nepřišel jí ve skutečnosti nijak reálný. Tma začala řídnout a měnit se ve stříbřitou mlhu. Bylo jí to jedno. "Riddikulus!" Něčí paže ji uchopily a nadzvedly, zatřásly s ní. Ale uvnitř byla stále ta temnota. "Grangerová. Grangerová, tak slyšíte mě?"M

Matně si uvědomovala, že ji někdo vleče na marodku a zároveň že na ni řve, ale všechno se jí rozplývalo v černé mlze. Mlhou občas prolétla mýdlová bublina - praskla. Bylo jich víc a Hermiona zoufale hledala nějakou, která nepraskne, protože to bylo hrozně důležité. Prask. Prask. Prask, prask, prask, praskpraskprask... PRASK!
Právě když pohledem zachytila jednu hodně nadějnou, někdo jí zatřásl, do pusy jí nalil tekutinu bez chuti i zápachu, donutil ji polknout a znovu jí zatřásl. Tma se začala rozplývat.
Ležela na ošetřovně, vedle postele stáli Harry a Ron s absolutně nejprovinilejšími výrazy, madame Pomfreyová seděla vedle ní a kdesi mimo zorné pole svolával Snape na Hermioninu hlavu hromy a blesky.
"Jestli se teď zeptáte, co se stalo, donutím vás to prožít znovu," vyštěknul na ni, právě když otevírala pusu k otázce. Zmlkla. "Pan Potter, pan Weasley, následující měsíc vás čekám všechny sudé týdny každý večer ve svém kabinetu, v liché týdny se o vás postará pan Filch. Odchod!"
Kluci se na Hermionu ještě jednou omluvně zašklebili a utekli pryč.
"Madame Pomfreyová, tohle vyřídím sám. Zdá se, že je slečna Grangerová v dostatečném pořádku, aby snesla moji několikaminutovou přítomnost."
Madame Pomfreyová si povzdechla a důstojně odkráčela do své kanceláře.
"Slečno Grangerová. Co. To. Mělo. Znamenat?!"N

Zírala na něj nejistě. "Vy jste tu také?" zeptala se popleteně. "Opravdu? Chci říct, ne také, ale jste tu skutečně vy? Nebo, ne že bych myslela opravdu, myslím tím, jestli mluvím sama se sebou, nebo je tu vaše... něco... nějaká část vaší duše, ale to bych si stejně mohla něco namlouvat, že se zlobíte, bych si byla jistá tak jako tak, jak vlastně poznám, že nemluvím sama se sebou?" Zarazila se. Rukou si přejela po čele. "Promiňte, nechci blábolit. Je mi divně."
Snape frustrovaně vydechl a okamžik hleděl kamsi nad její hlavu. Působil neodbytným dojmem, že počítá v duchu do desíti, že mu jde pára z uší a že okna na ošetřovně brzy pod náporem jeho zlosti popraskají. "Až vás roztrhnu vejpůl, budete si jistá dost," zavrčel. "Smiřte se s tím, že váš výlet skončil. Tohle je nejryzejší skutečnost a mohu vás ujistit, že budete mít spoustu času nad ní přemýšlet během následujících dvaceti let školního trestu."
"Mají tlustočervi astrální těla?" zapřemýšlela nahlas a Snape zjistil, že ho její mimoňský nejistý poloúsměv nesmírně irituje.
"Tak znovu. Co - se - stalo. Řekl jsem vám jasně, že od bubáků se máte držet dál! Skutečně potřebujete všechno TAKHLE polopatě?"
"Šla jsem za Ronem a Harrym. Pomáhali mi získat toho bubáka, víte?" Hovořila dokonale bez zaujetí, jako by to byl jen naučený text. "Nečekala jsem, že mi ho profesor McKenzie opravdu půjčí, a proto mi slíbili, že mi pomohou najít jiného. Nevěděli, co se stalo. Přišla jsem tam a hned... Asi jim utekl? Byla to nešťastná náhoda, vážně. Nechtěla jsem, aby se to stalo." Snažila se vyslovovat nápadně pečlivě, jako by před tím něco vypila. Během řeči se dívala na něho, ale když se pohnul, chvíli trvalo, než se přizpůsobila.
"Tak dost," zavrčel a přistrčil si k lůžku židli. Pozorovala ho, jako by si nebyla skutečně jistá tím, co vidí. Snape se nezdržoval žádnými formalitami. Spojení mezi nimi mu dovolovalo vtrhnout do její mysli velice snadno, nemusel ani nahlas pronášet zaklínadlo. Byl tam: v mlze, v hromadě vaty, která se tu načechraně povalovala místo uspořádaných ostrých hran logicky založené mysli. Opatrně se vydal vpřed, prodíral se tou mlhou tak, aby do ničeho nevrazil a nic nepoškodil. Obraz Hermiony Grangerové našel poměrně záhy. Stála celá napjatá, nevidomýma očima zírala někam před sebe a působila neodbytně rozostřeným dojmem. Hned několik Grangerových se pohybovalo kolem jejího těla, nořily se do celku a opět vyplouvaly ven.M

Byly věci, na které Snape nehodlal plýtvat svým časem. Vynořil se z její mysli, probodl ji pohledem a s hlasitým prásknutím dveří nakráčel do lékouzelčiny kanceláře. Té stručně vyložil problém, ujistil ji, že se opravdu nechce podílet na léčení, odsekl, že Brumbálovi incident oznámí sám, a vyžádal si Hermioninu přítomnost ihned po propuštění z marodky. Ani při odchodu dveře nešetřil.
Proces léčení, kterým si Hermiona v lékouzelničinných rukou prošla, nebyl ani trochu příjemný. Nejdřív jí někdo začal lopatou hrabat v hlavě, potom stloukal a slepoval dohromady její pravé já a nakonec vyhodil zbytek odpadu, který tam měla. Zbyla jenom střízlivá Hermiona s příšerným bolehlavem.
Když klepala na Snapeův kabinet, necítila se ani trochu dobře - a uvnitř to rozhodně nebylo lepší.
"Slečna Grangerová. Primuska z Nebelvíru." Seděl za stolem a díval se na ni, hněv mu už z tváře zmizel, ale Hermiona nepochybovala, že se tam může kdykoliv vrátit.
"Pane profesore, chtěl jste mě vidět?" pípla tiše. Vzato kolem a kolem přece ale nic hrozného neprovedla, nebo ano?
"Musím přiznat, že jsem až dosud plně nedocenil vaši nebelvírskou odvahu. Porušit můj zákaz deset minut od jeho vydání... jsem nucen vám v tomto případě přiznat prvenství, slečno Grangerová."
"Byla to nehoda. Kluci mi pomáhali sehnat bubáka-"
"Byl jsem za profesorem McKenziem," nenechal ji Snape domluvit, "a ten o žádném vašem projektu z přeměňování nevěděl. Že vám bubáka půjčil, považuji za velmi pováženíhodný čin a zasadím se o patřičné důsledky." Usmál se - vypadal děsivě. "Takže to vypadá, že se dostáváme k našemu tradičnímu tématu, slečno Grangerová. Varoval jsem vás."N

Hermiona sklonila hlavu a sevřela si dlaněmi spánky ve snaze uspořádat si myšlenky. Skutečně nebylo fér, že - ano, pokoušela se o něco, co by se mu nelíbilo, ale tohle prostě ne. 
"Pane profesore," začala zoufale, "dovedu si představit, jak to z vašeho hlediska musí vypadat. Přesto je to skutečně pouhá shoda okolností. Profesor McKenzie o mém projektu nic neví, protože jsem neměla příležitost mu to vysvětlit - čekal na nějaké studenty a jenom mi řekl, kde mám bubáka najít. Přiznávám, že jsem se jím nechala zaskočit - to mě skutečně mrzí. Já... netušila jsem, že se objeví ta tma." Polkla. Vzpomínky byly příliš čerstvé. Snape na ni hleděl temně, ale dosud ji nepřerušil. "Ale poradila jsem si s ním. Pak jste se tam objevili vy a později mi Draco řekl, že problém by mohly způsobit ty vlasy, které tam zůstaly." Snapeovy oči se nepatrně zúžily. Hermiona ale neviděla důvod, proč v tom celém nenamočit i Malfoye.
"To byl asi důvod, proč jsem nezvládla toho druhého, nechala jsem se příliš vyděsit, stále mi to leželo v hlavě, a když se to stalo, vypadalo to tak - neodvratně." Trhavě se nadechla. Mluvila rychle, dokud měla tu možnost, rychle ze sebe vychrlit oficiální verzi a úpěnlivým pohledem jí přidat věrohodnosti. "Nesmyslné, já vím. Nechci se omlouvat, jenom to vysvětlit. Než mi došlo, že je to zase jen bubák, byla jsem, bylo to... byla jsem moc uvnitř." Trochu se narovnala, aby mu mohla zpříma hledět do tváře. "Děkuju, vám." Lehce pozvedl obočí. "Já... nedoufala jsem, že znovu přijdete."
Nepatrně zavrtěl hlavou. "Skvěle poskládaná historka," řekl chladně. "Proč vám nevěřím?"
Hermiona jenom rozhodila rukama. Bylo jí z toho všeho do pláče.
"Uvažoval jsem, co s vámi, slečno Grangerová. Oba dobře víme, co je naší momentální prioritou." Naklonil se k ní blíž a Hermiona měla co dělat, aby neustoupila dozadu. Hovořil nyní zvláštně melodickým, skoro hypnotizujícím hlasem. "Obskakovat Harryho Pottera, udržovat ho v dobrém rozmaru, hlídat ho před tak závažným incidentem, aby přilákal pozornost ministerstva, tu a tam ho přimět, aby se naučil použitelné kouzlo, a udržet ho naživu do doby, než vykoná, co je mu osudem dáno vykonat. Nemám zájem plýtvat časem na další jeho kamarádíčky. Ještě menší zájem mám na tom, aby se v jeho bezprostřední blízkosti pohyboval někdo, kdo si hraje se silami, pro které naprosto nemá pochopení. Pokud nepřestanete dělat hlouposti, které ohrožují nás všechny, řečeno vašimi slovy: pokud se vám nepřestanou stávat tyto nešťastné náhody, osobně vás odstraním z cesty. Je to jasné?" Zírala na něj fascinovaně s do široka otevřenýma očima jako králík na krajtu.M

"Je vám to jasné?!" vyštěkl Snape znovu, až Hermiona uskočila dozadu.
"Dokonale, pane!" vyhrkla okamžitě. "Už žádné nehody. Ano, pane." Jen pomalu jí docházelo, co Snape doopravdy řekl. Nepřemýšlela nad tím, co to znamená. Nechtěla.
"Školní trest si odbudete spolu s panem Potterem a panem Weasleym. Odchod!"
Ze Snapeova kabinetu doslova utekla. Teprve na schodech ze sklepení si otřela zpocenou tvář, urovnala vlasy a pokusila se srovnat dech, aby znovu vypadala jako primuska. Ačkoliv jí to samotné připadalo neskutečné, cestou do nebelvírské věže ji už nepotkala žádná nehoda.
"Hermiono!" vrhli se k ní Harry s Ronem okamžitě. "Jsi v pořádku? Měli jsme o tebe hrozný strach! My... promiň, měl to být vtip. My... promiň."
"Co se stalo?" Doteď jí to nikdo nevysvětlil.
Harry se zoufale podíval na Rona. "Mysleli jsme, že se objeví esej s téčkem nebo tak něco... vždyť víš, ve třeťáku tě dostal bubák McGonagallové, která ti říkala, že jsi neprošla u zkoušek. Mysleli jsme, že to bude vtipné. Promiň."
Hermiona zničeně klesla do křesla. Kvůli VTIPU má podmínku u Snapea? Ještě jeden podobný incident a on ji odstraní z cesty. Otřásla se.
"Co to vlastně bylo?" zeptal se Ron po chvíli. "Bylo to... strašné."
"Tma." Hermiona zírala do plamenů. "V ní jsem bloudila, když nás Trelawneyová otrávila."
"Neřekla jsi nám... Nikdy jsi nemluvila o tom, co se dělo u tebe," odpověděl po další odmlce Harry. "Celou dobu jsem si myslel, že to bylo něco podobného jako u nás. Měli jsme za to, že nejhorší prožitek měl Neville, když mu potom vymazali paměť."
Hermiona se konečně podívala na svoje kamarády, kteří vypadali skutečně provinile. "Nevillovi vymazali paměť, protože kolem něj musela McGonagallová tancovat nahá, aby se dostali zpátky," pousmála se a do tváří se jí vrátilo trochu barvy.N

"Cože?" vykřikli oba zároveň a Hermiona se proti své vůli musela začít smát, když viděla, jak u obou bojuje nevěřícný děs se smíchem.
"Slyšeli jste," ušklíbla se. "Některé rituály ne úplně bílé magie vyžadují oběti."
"To je šílený," zabořil se Ron do křesla a vrtěl hlavou.
"Právě mi jí přestalo být líto. Trelawneyové, myslím." Harrymu zasvítily oči, když si uvědomil, že má pro ně zajímavou novinku. "To si poslechněte. Bubáka jsem sice na Grimmaudově náměstí nenašel, ale paní profesorku ano. Kdepak zdravotní problémy. Její jediný problém je, že se bojí potkat Snapea, a po pravdě se schovává i před Brumbálem. Prý jí řekl, že v rámci pokání musí uklidit a zobyvatelnit celý dům. Dovedete si to představit, při její šikovnosti s kouzlením?"
"Pěkně po mudlovsku?" zamnul si Ron ruce.
"Skoro tak. Když jsem jí ukázal kouzlo proti běhnicím, které nás v létě naučila Molly, děkovala mi po zbytek doby, co jsem tam byl."
Zasmáli se, zase tak v pohodě a uvolněně, jako by dnešek nebyl. "Stejně nechápu, proč ji Brumbál nepošle do Azkabanu," ozval se znovu Ron nespokojeně. "Viděls, co provedla Hermioně."
"To kvůli těm jejím věštbám," hádala Hermiona a Harry souhlasně kývl.
"Chce ji mít po ruce, kdyby z ní vypadla nějaká další. Důležitá pro Řád, a tak dále."
"Uf."
"Moje řeč."
"A co ty, Rone?" šťouchla Hermiona do zrzka. "Ty jsi toho bubáka vážně našel!"
"Napřed jsem našel spoustu pavouků," zatvářil se hrdina ze sklepení bolestně. "A potom..." Hermiona i Harry se pohodlně uvelebili, protože je očekával dlouhý příběh plný dramatických zvratů a napětí, bojů s obřími pavouky, mnohonožkami, vražedných hromad prachu a úprků na poslední chvíli před duchy, profesory, spolužáky a školníkem.
"Uf," okomentoval to Harry, když Ron konečně skončil. Venku se zatím setmělo.
"Jo. Ale je vám jasné," pohlédla Hermiona významně na oba kamarády, "že teď potřebujeme plán B? Já tu knihu už víc než jen chci - já ji potřebuju!"
"Uf."
"Moje řeč."M

PŘEDCHOZÍ     ♦     NÁSLEDUJÍCÍ

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Získat knihu - 3. evi 16. 07. 2011 - 19:25
RE: Získat knihu - 3. mae 16. 07. 2011 - 21:25
RE: Získat knihu - 3. nerla 16. 07. 2011 - 22:56
RE: Získat knihu - 3. elza* 26. 08. 2011 - 14:22
RE: Získat knihu - 3. mae 26. 08. 2011 - 16:08