Získat knihu - 1.

11. červenec 2011 | 00.00 |

Navazuje na povídku V zajetí tmy. Vystupuje Hermiona, Snape, Draco a pár bezvýznamných ostatních. Odehrává se o několik dní později.
Úvod a seznam kapitol najdete ZDE.

Další příjemně obyčejné ráno.
Hermiona sice seděla u nebelvírského stolu, obklopená Nebelvíry ze všech stran - i ze spodu, protože Ron právě lovil uprchlou koblihu - ale hlavu měla plnou Zmijozelů. Jen těžko se tomu dalo úplně vyhnout, protože v těch několika posledních příjemně obyčejných ránech a dnech se nestalo nic výjimečného. Ale hlavně si byla neustále vědoma jak Snapea, tak Draca. Mohla by v kterémkoli okamžiku říct buď přímo, kde jsou, pokud to bylo blízko, nebo alespoň v kterém směru a jak daleko; i když od rituálu uběhlo už několik dní, nijak patrně se to neměnilo. Neustále pobývali na okraji jejích myšlenek, neodbytní jako díra po vypadlém zubu, ať dělala cokoli. Smířila by se s tím snadněji, kdyby si nebyla vcelku jistá, že oni ji vnímají zrovna tak. K zbláznění!
Nyní však nad nimi uvažovala zcela cíleně. Zamračeně na talíř drobila topinku, a protože tu a tam ve správné chvíli zapomněla udělat "hmm", zatímco kluci zaníceně vyprávěli o ranním famfrpálovém tréninku, obecně se usoudilo, že je buď nemocná, uřknutá, nebo neudělala domácí úkol (což se mohlo stát jenom v případě, že by byla nemocná nebo... však víte). Ve skutečnosti se však jen snažila přijít na to, jak se dostat do Oddělení s omezeným přístupem bradavické knihovny nějakým civilizovaným způsobem. Promluvil Snape s ostatními profesory o svém absurdním podezření, nebo ne? Pokud ano, svou žádostí by si mohla pěkně zavařit. Pokud ne, některý z profesorů jí jistě vyjde vstříc, být premiantka s sebou přinášelo příjemná privilegia. Snape to bohužel myslel vážně s tím, že ji bude hlídat. Připomínal se velmi neodbytně, i když si toho nemohl všimnout nikdo jiný než ona. Potkávali se častěji. Díval se na ni způsobem, který nemohla nazvat jinak než vyčkávací. Co si myslel, že namaluje pentagram na profesorském stole a bude v něm tancovat bez šatů?M

Právě když skončila s odlamováním své topinky na talířek a chystala se sáhnout po konvici s bílou kávou, vletěly do místnosti sovy a s tradičním rámusem se jaly roznášet své balíčky nejrůznějších velikostí. Hermiona vzhlédla, protože jí od incidentu s astrálními sférami rodiče měli tendenci psát každý den, a to i přesto, že dostali odlehčený popis jejího dobrodružství - a díky tomu periferně zahlédla, jak Snape, Brumbál a polovina učitelského sboru zaujatě shlíželi ke zmijozelskému stolu. Ohlédla se taky a podle očekávání šlo o balík, který velký a nerudný výr velký, patřící jeho otci, upustil před Draca Malfoye. Draco začal znuděně trhat papír a Hermiona zahlédla lesklé kování poměrně objemné knihy, když najednou Draco ztuhl a pak začal chvatnými pohyby vracet balicí papír na své místo. Když se k němu naklonil Blaise a prstem na balík ukázal, bylo i z dálky vidět, jak se na něj Draco utrhl a hůlkou spravil rozpárané švy, až balík vypadal jako nový.


Co to tam má? Výběr nejlepších aktů roku 1995? Hermiona se zamračila a znovu pohlédla k učitelskému stolu. Snape se otočil od Draca na ni a zamračil se. Dobře, nahotinky to nebudou - zdá se, že je to něco, co by ji mohlo zajímat. Spokojeně sáhla po své kávě.N

Plynule přešla od úvah ohledně knihovny a překážky v podobě Snapea k úvahám o jedné konkrétní knize a překážce v podobě Draca. Nedovedla si představit, že by kniha, která přijde několik dní po jejich astrálním incidentu, kniha, která zřejmě není nelegální, když Snape rovnou nevystartoval, ale také není úplně bezproblémová, vzhledem k Dracově úleku, nesouvisela s jejím momentálním zájmem. Jistě, bylo by zklamáním zjistit, že jde o nějakou obyčejnou knihu černé magie, kterou si Malfoy doplňuje školní osnovy, a která ji samozřejmě vůbec nezajímá. Dalo se však předpokládat, že bude snadnější vymámit něco od Draca než od Snapea; a měla intenzivní pocit, že její tušení je správné. 
Draco i s knihou zmizel z jídelny jak odfouknutý větrem a Blaise teprve pomalu dojídal, vstával, zvedl si brašnu na rameno, odcházel - Hermiona poznala příležitost, když ji viděla před sebou, a okamžitě vystartovala za ním. Se vší možnou nenápadností, samozřejmě. Sice šlápla Ronovi na nohu a Harrymu nalila trochu kávy do párků, ale těm už se to nějak vysvětlí - jako vždycky všechno.
"Promiň," doběhla ho těsně za dveřmi do Velké síně. "Draca už jsem nechytila, snad mi pomůžeš ty."
Blaise vypadal trochu zaskočeně a ne příliš ochotně, ale moment překvapení jí hrál do karet. "Co chceš, Grangerová?"
"Ta knížka, co mu přišla, byl to konečně ten Podivuhodný astrál od Angie McDonelové, co mi slíbil půjčit?"
"Ne, něco jako Proč je pro kouzelníky nebezpečné zahrávat si - s astrálem, s astrálními sférami, nevím přesně. Ještě si budeš muset chvíli vystačit s leporelem o zvířátkách." Docela přátelsky se ušklíbl - její investice v podobě nekonečné trpělivosti při smíšených kolejních párech během přeměňování se vyplatila - a šel si po svém. Hermiona přestala předstírat zklamaný pohled a málem si spokojeně zamnula ruce.M

Právě když se rozhodla, že ještě stihne před vyučováním navštívit knihovnu, se za ní objevila profesorka McGonagallová. "Slečno Grangerová, profesor Brumbál si vás žádá v ředitelně." V Hermioně hrklo, vždyť nic neprovedla... a i přes svůj permanentní lehce provinilý pocit se nic provést nechystala. Snape ji musel na základě svých zkreslených představ o lidských povahách obyčejných lidí udat jako nebezpečný živel. Zatnula pěsti. "Můžete počkat ještě na pana Longobottoma a pana Finnigana, jestli chcete." Učitelce na moment povolil přísný výraz. "Jsem si skoro jistá, že zmijozelští raději dojdou samostatně."
Najednou to začalo být zajímavé. Kdyby nešlo zrovna o ředitele, mohlo by se prostě jednat o projekt do vyučování. Jenže Brumbál + vybraní Nebelvíři + vybraní Zmijozelové, to mohlo znamenat pouze pokračování incidentu s astrálem. Což je docela příhodné, aspoň si pak bude moci odchytit Draca a zeptat se ho na tu knihu a on ji nebude moci poslat do žádných nevábných míst, protože je pojila společná magie.
Zdá se, že ráno začalo prostě skvěle.
"Hermiono, co se děje?" objevil se u ní Harry s Ronem a jeho hlas zněl trochu podezřívavě. "Nenakládáš si další úkoly navíc, že ne?"
"Musím do ředitelny..."
"No skvěle," povzdechl si Harry a zatvářil se jako spráskaný pes. "Co jsme provedli?" otočil se na profesorku McGonagallovou.
Ta udiveně povytáhla obočí. "Vy můžete klidně pokračovat do svých hodin, pane Pottere, pane Weasley. Ač je to s podivem, pro jednou nejste mezi zvanými."
Harry vytřeštil oči, uvolněně se zasmál, na Hermionu křikl něco jako "další vyznamenání?" a s Ronem se rozběhl do nebelvírské místnosti pro věci na hodinu.N

V ředitelně se jich nakonec sešlo devět - samé 'těžší' oběti hodiny jasnovidectví. Hermiona usoudila, že místo bylo vybráno vyloženě nevhodně, místnost jimi byla nepohodlně přeplněná, a když ředitel přikouzlil pár křesel navíc, skoro se mezi nimi nedalo protáhnout. Rozhodně to podpořilo mezikolejní kontakty. Doslova. Většinou to spravilo drobné nakopnutí.
Brumbál k nim pohovořil o příčinách a souvislostech, nic, co by už neslyšela od Snapea. Byl laskavý, soucitný, kdyby vůči němu nebyla díky dřívějším událostem kolem Harryho tak trochu ostražitá, jistě by se teď cítila povzbuzená a uklidněná jeho zájmem. Takhle byla jenom napjatá a hledala narážky na Snapeovy nesmyslné dojmy. Po přednášce dostali prostor na vlastní dotazy. Neville se divil, že si nevzpomínal na obřad, a Hermionu stálo veškeré sebeovládání, aby nevybuchla smíchy. Crabbe si postěžoval, že jim neschovali oběd, a Seamus se odvážil zeptat na profesorku Trelawneyovou.
"Bohužel vám musím sdělit, že momentálně pobývá u Svatého Munga. Velmi s ní otřáslo, co se stalo, a potřebuje zvýšenou péči. Ještě někdo?" uťal tento směr dotazování ředitel neoblomně a zdálo se, že se budou moci konečně rozejít.
Hermiona vstávala pomalu, byla až nejdále ode dveří. Opravdu byla profesorka u Munga? O tom by se dalo pochybovat. Každopádně nebyla zde. Prý otřesená, to zrovna. Každopádně lepší, když sebou kdekoli bude otřásat ona sama, než kdyby s ní tady otřásal Snape. Hodin jasnovidectí žádná škoda nebude, těžko se tu najde někdo, kdo by je suploval. Na chvíli si zvedla náladu představou Snapea usazeného mezi závoji a křišťálovými koulemi, jak jim všem slibuje smrt tím nejstrašlivějším způsobem, pokud nebudou číst pozorně zadání při nejbližší hodině lektvarů.
"Slečno Grangerová, na okamžik."
Neznatelně si povzdechla. Už si vážně skoro myslela, že to má za sebou.
"Váš případ byl přeci jenom specifický," řekl ředitel jemně, sotva za posledním z jejích spolužáků zapadly dveře.M

"Specifický," povzdechla si ozvěnou, a když ředitel odčaroval přebytečná křesla, posadila se naproti němu. Proč zrovna její případ, proč ne Dracův? Znovu si povzdechla. Knížku z Malfoye bude muset vymámit při vyučování...
"Slečno Grangerová, nedáte si čaj? Kávu?" Oba věděli, že byla na snídani, teď by spíš potřebovala na záchod. "Něco sladkého na zakousnutí? ... Slečno Grangerová, nevím, čím vás vystrašil profesor Snape, že jste teď tak napjatá, ale můžete si být jistá, že tu nikde nemám schované tlustočervy, které bych potřeboval nakrájet."
Pozvedla koutky v chabém pokusu o úsměv.
"Tak se mi líbíte!" tleskl ředitel rozjařeně, mávl rukou, a když se na stole objevila čajová konvice, nalil jí čaj. "Profesor Snape mi prozradil, že u vás bylo zapotřebí použít rituál mystického přechodu, který nepatří mezi nejběžnější. Madame Pomfreyová vás propustila poměrně rychle..." Hermiona si vzpomněla, jak z marodky odešla bez povolení a v nebelvírské společenské místnosti potom musela čelit výstupu o své ohromné nezodpovědnosti, znevažování cizí starosti a nutnosti vypití alespoň tří lektvarů, a pokusila se zatvářit provinile. "Nevadí, změny, které by ve vás rituál mohl způsobit, jsou lékařsky téměř nezaznamenatelné. Důležité je, jestli jste si něčeho nevšimla sama?"
"Snad ani ne," zamumlala odevzdaně a sáhla po koblize. "Proč jsem tu vlastně jenom já? Ostatní neprošli tímtéž obřadem?" Vadilo jí, že ji ředitel vyslýchá, jako by se chystala vyhodit školu do vzduchu. Nebo jako by to už udělala.
"Ostatní prošli méně drastickou variantou. Ačkoliv jsem postřehl, že si to minimálně o panu Longbottomovi nemyslíte," usmál se ředitel.
Tentokrát už Hermiona úsměv ani nepředstírala. Celé to nedávalo smysl - Draco musel absolvovat stejný rituál jako ona. Buď si Brumbál myslí, že o tom neví ona, a pokouší se to před ní tajit, nebo to zatajil Snape před Brumbálem.N

"Nejsem si moc jistá, na co se ptáte," začala trochu oklikou, aby získala trochu času. Byla si jistá, že pokud ředitel od Snapea něco neví, ona nechce být tím, kdo mu to řekne. Jestli tu byla naděje, že netuší, že kromě profesora je spojená i s Dracem - ona si to s radostí nechá pro sebe. A pak si někde v klidu hodně důkladně promyslí, co z toho vyplývá.
"Profesor Snape mi samozřejmě sdělil, že jde o rituál černé magie." Tvářit se moc bezstarostně by mohlo být nápadné, přílišná dramatičnost by ale mohla podnítit jeho pečovatelské snahy. "Nečekala jsem, že to bude - takové," přidala si do hlasu trochu rozechvělosti. "Ten obřad mě opravdu vyděsil. Ale chápu, že to bylo potřeba. Myslím, že pan profesor udělal skutečně všechno, aby mi jeho průběh ulehčil. Je pravda, že těsně poté jsem si nedovedla představit, že by věci mohly zůstat stejné..." Trochu rozpačitě se na něj pousmála.
Vlídně pokynul hlavou. "Chápu dokonale, co máte na mysli," řekl.
"Pak to ale pominulo. Jsem ráda, že jsem zpět - bylo to děsivé místo. A je pěkné být zase sama sebou."
Tak. Snad to znělo přesně tak, jak mělo.
"Jsem skutečně rád, že to říkáte, slečno," natatáhl k ní Brumbál ještě konvici. Zdvořilým gestem odmítla. "Silné zážitky mohou znamenat pro zvídavou mysl jisté nebezpečí." Skoro tam zaslechla i nevyslovené: A tak vás budu raději sledovat. Takových je vás víc, pane profesore. Vážně, není to přehnané?
Potřásla hlavou. "Pan profesor mě ujistil, účast v rituálu ze mě temnou čarodějku neudělá," řekla odhodlaně a s ulehčením se usmála, když Brumbál souhlasně pokýval hlavou. "Nechcete snad naznačit, že by něco tak hrozného mohlo skutečně podnítit potřebu zájmu o černou magii?" přestala kroužit kolem horké kaše a vrhla se do ní po hlavě. S nevěřícným, upřímným a maličko vyděšeným pohledem pravého Nebelvíra, samozřejmě.
"A podnítilo snad?" optal se Brumbál a opět si vyměnili několik výmluvných úsměvů, které převážně oznamovaly: 'Nedělejte si starosti!'
Hermiona pohodila hlavou a hrdě se napřímila. "Myslím, že snaha o získání titulu z přeměňování se ke mně hodí víc," ujistila ho zcela a naprosto pravdivě. Maně ji napadlo, jestli v ní dva Zmijozelové nezanechali výraznější stopu, než by si sama přála.M

Později na starodávných runách se Hermiona v duchu stále zaobírala rozhovorem, který absolvovala s ředitelem. Co si o ní myslí on? Zdálo se, že sdílí názor se Snapem na její absolutní neschopnost zdravého úsudku a nemožnost zůstat i nadále kladnou hrdinkou světa po boku teenagerského hrdiny, který spasí svět. Snape jí ale tehdy v astrálu jasně řekl, že kdyby se z ní po rituálu automaticky stala temná čarodějka, neobtěžoval by se pro ni chodit. Což znamená, že - minimálně Brumbál - věří v její duševní sílu a chce si ji kontrolovat jen pro jistotu. Nechtěla Brumbálovi křivdit a nikdy by to nevyslovila nahlas, ale měla pocit, že se k ní chová tak přívětivě právě kvůli tomu, že byla Harryho kamarádka. Jaký postup by zvolil, kdyby byla obyčejná nevýrazná Mrzimorka, raději neuvažovala.
Na konci hodiny se Hermiona probojovala ze třídy rychleji, než měla ve zvyku, aby ještě zastihla Malfoye. "Draco," oslovila ho sladce, právě když byl uprostřed hloučku Zmijozelů, a bavila se jeho rozpaky a rozlévající se červení tváří, když nedokázal nalézt patřičnou urážku.
"Odprejskni, Grangerová," vyřešil to za něj Crabbe, když ani po čtvrtém udiveném pohledu Malfoy nereagoval.
"Jenom minutku. Opravdu bych potřebovala půjčit Oscuro Insegnanta," vyhrkla Hermiona. "Ve školní knihovně je jen jediný výtisk, a ten momentálně čeká na novou vazbu."
Draco chvíli zůstal zírat na její tvář, jako by ji viděl poprvé, a Hermiona skoro mohla cítit, jak mu v hlavě víří, že zahlédla i název knihy, že znala jejího autora, že bezpochyby věděla, o čem kniha pojednává, a především, že ji téma zajímalo. Ačkoliv Grangerovou zajímalo všechno - ale kniha, která není zákonem zakázaná, ale přesto popisuje, co přesně by neměli bílí zvídaví čarodějové ve svých volných chvílích s magií zkoušet, byla přinejmenším nečekaná.
"Ne," odsekl jí samozřejmě. Ještě moment hledal v hlavě nějakou nadávku, která nebyla na indexu jejich propojené magie, a když ji nenašel, nasupeně odkráčel pryč.
Hermiona nebyla tak naivní, aby počítala s úspěchem. Tohle byl příslovečný varovný výstřel - teď už po knize může jít naostro.N

(PŘEDCHOZÍ)    ♦     NÁSLEDUJÍCÍ

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Získat knihu - 1. evi 11. 07. 2011 - 11:13
RE: Získat knihu - 1. xstepax 11. 07. 2011 - 12:54
RE: Získat knihu - 1. nerla 11. 07. 2011 - 16:35
RE: Získat knihu - 1. elza* 26. 08. 2011 - 13:38