V zajetí tmy - 6.

3. červenec 2011 | 00.00 |

Poslední díl. (Ale když se nám tu objeví tři sta osmdesát čtyři a půl komentáře žadonících o pokračování, možná se věrní čtenáři dočkají i navazující minisérie Získání knihy, Monstra z hlubin a Jste mrtvá, tak mlčte, slečno Grangerová!)
Úvod a seznam kapitol najdete ZDE.

Když otevřela oči, bylo první dvě vteřiny všechno nezvykle jasné, bílé, a jen nejvýraznější barvy si probily cestu do jejího mozku skrze clonu světla. Potom začala rozeznávat těžké závěsy kolem nemocniční postele, přikrývky a polštáře, do kterých byla zabořená, vlastní nemocniční úbor a madame Pomfreyovou na židli vedle postele. Usmívala se, i když vypadala unaveně, a když Hermioně sáhla na čelo, podobalo se to pohlazení.
Všechno bylo úplně jiné a nepodobalo se to ničemu, co prožívala v posledních hodinách. Měla pocit, že její bloudění neprobádanými astrálními zákoutími byl jen sen, a jen zápach spálených vlasů a obvazy na pažích jí dokazovaly opak.
"Jak se cítíte?" zeptala se lékouzelnice tiše. Hermiona se vzmohla jen na úsměv.N

'Dobře,' chtěla říct, ale jenom pohnula rty. "Dobře," zkusila to znovu. Sevřela v rukou přikrývku, přejela si prsty po tváři. Všechno bylo stejně skutečné - nebo neskutečné - jako snové Bradavice, možná ani tolik ne, byla si jistá, že už nikdy nepotká nic tak hmatatelně reálného jako černou tmu, která ji tam obklopovala. "Jsem v pořádku?" zeptala se a ta otázka jí samé připadala absurdní. Jenže si skutečně nebyla jistá.
"Fyzicky ano, pokud mohu soudit," odpověděla madam Pomfreyová. "Jen jsme... byli varováni, že rituál může působit poněkud dramaticky."
"Poněkud," pousmála se Hermiona. "Ne, myslím, že je to v pořádku. Jsem tady, to je hlavní." Vydechla. "Co profesor Snape?"
"Ještě spí," ohlédla se mimoděk léčitelka směrem, kde zřejmě ležel. "Jenom je - "
Než stihla dopovědět, přerušil ji hlas, který v první chvíli Hermiona nebyla schopná identifikovat. Vzápětí jí to ale došlo a napůl v leknutí, napůl aby skryla úsměv, si přitiskla ruce na ústa. Byl to Neville. A smál se. Ne, nesmál, šíleně se chechtal, nezastavitelně, zalykal se smíchy, úplně viděla slzy smíchu, které mu tečou po tvářích. Usilně se snažila nepředstavovat si, co tam muselo proběhnout.
"Skutečně doufám," rozpoznala v těch zběsilých zvucích vyčerpaný hlas McGonagallové, "že bude mít Severus ještě trochu energie na malé obliviate."M

Hermiona potřásla hlavou, aby se znovu dokázala soustředit na lékouzelnici. "Jak jsou na tom ostatní? Harry a Ron?"
Madame Pomfreyová se pousmála. "Oba jsou v pořádku. Pana Weasleyho přivedl profesor Kratiknot, byl to jeden z nejjednodušších případů - jeho duše je velmi světsky založená a k jejímu odpoutání od těla by bylo třeba mnohonásobně silnějšího dryáku.

Pro pana Pottera šel profesor Brumbál a ani jeho případ nebyl tak vážný jako váš."
 Hermiona si vydechla. Potom napjala svaly na šíji - musela se zeptat. "A Draco Malfoy?"
"Hermiono, všichni vaši spolužáci jsou v pořádku. Nemůžu vám o nich říci žádné podrobnosti, stejně jako neřeknu jim nic o vás. Jestli chcete vědět, jak je na tom pan Malfoy, bude nejjednodušší, když se ho zeptáte. Leží na třetím lůžku od dveří." Odmlčela se a znovu se usmála. "Všichni budete v pořádku." V tu chvíli se ozval slabý zvonek od jiného lůžka a madame Pomfreyová odchvátala pryč.N

Hermiona se to rozhodla vzít jako povolení vstát. Které by nepochybně nedostala - vždyť ještě nevypila žádný z léčivých lektvarů ani neabsolvovala dost diagnostických kouzel, tedy věci, které člověk vyfasoval na ošetřovně, i když šel jen náhodou okolo. Odhodila přikrývku a posadila se. Překvapilo ji, jak slabá se cítí a jak bledou má kůži. Trochu se otřásla chladem, když došlápla na studenou podlahu. Zaposlouchala se do ticha, takového toho obyčejného, kde je na pozadí spousta obyčejných zvuků. Tohle bylo to správné ticho. Obyčejné, hlasité ticho. Nevilla už slyšet nebylo. Buď ho uklidnili, nebo, spíš, uspali. 
Stačilo si dát trochu pozor na závratě a mohla normálně chodit. Bradavická ošetřovna byla plná zakrytých lůžek, věděla ale přesně, na kterém z nich je Snape, vnímala ho se stejnou jistotou, jako by ho viděla před sebou. Madame Pomfreyová nebyla nikde v dohledu. Hermiona tiše popošla pár kroků a nahlédla za závěs. Snape opravdu spal, i když vzhledem k tomu, jak byl bílý, to bylo spíš bezvědomí. Slabě kolem něj opalizovala aura sledovacích kouzel, určitě byl pořádně magicky vyčerpaný. Hermiona na něj pár okamžiků zírala jako uhranutá. Vrátilo se to, trochu, slabou, ale zřetelnou ozvěnou - ta hrůza, když stáli spolu v kruhu a on odříkával černou inkantaci... díky jeho magii v sobě měla pocit, že ho zná lépe než kohokoli jiného na světě, a i když si to skoro přála, nedokázala ho v téhle chvíli nenávidět za to, čím ji donutil projít.M

V tu chvíli se za ní ozval hlas Draca Malfoye. "Grangerová." Neznělo to jako urážka, bylo to řečeno s váhavým podtónem, který jakoby zvažoval, kalkuloval. "Neměla bys oslavovat? Během jednoho dne získat poloviční i čistou krev..."
Otočila se k němu. Stál tam bosý a v nemocničním pyžamu, vlasy jen trochu méně upravené než obvykle. Ušklíbl se, když si všiml jejích upálených pramenů, které jí rámovaly tvář.
"Draco."
Zatvářil se, jako by ho bolely zuby, ale nic nenamítl. Hermiona cítila, jak ostré hroty slov, které pro něj měla původně připravené, zahlazuje něco cizího, co v ní bylo, a proto už dál neřekla nic. Jestli cítil to samé - a byla si jistá, že ano, muselo mu dát práci zkusit ji urazit tím, co řekl.
Další chvíli na sebe mlčky zíraly a pokoušeli se vymyslet cokoliv, co by ještě mohli a dokázali vyslovit nahlas. "Trelawneyovou by měli poslat do Azkabanu!" zvolal potom Draco frustrovaně, prudce se otočil a zmizel jí mezi lůžky.N

"Nejspíš pošlou." Zpoza plenty vykoukla další hlava, mnohem méně učesaná a mnohem tmavší.
"Harry!" vypískla Hermiona tak tiše, jak jen dokázala, a běžela ho obejmout. "Jsem tak ráda, že jsi v pořádku." Napadlo ji mimoděk, že averzi vůči Harrymu naštěstí nezdědila. Ten by se asi divil, kdyby se na něj podívala pohledem ála Snape a utrousila něco kousavého na téma jeho zářných schopností, se kterými se nechá otrávit obyčejným čajem... Usadili se na jednu postel.
"Myslíš, že vážně půjde do Azkabanu?" zeptala se Hermiona nevěřícně. 
"Slyšel jsem Snapea, ono tedy nebylo možné ho neslyšet, jak řval, dohadoval se s Brumbálem - ještě než šel pro tebe - že jestli ne, udělá jí tu takové peklo na zemi, že se tam ještě ráda poběží schovat." Harry vypadal, že vzhledem k momentální situaci neví, na čí je straně. "Připadá mi to trochu přehnaný, po pravdě. Dobře, trochu přiotrávila pár studentů. Ale nikomu se nakonec nic nestalo, ne? Ne že by to nebylo hrozný. Nejhorší asistované přemístění, co jsem zažil! Znáš ten pocit, jak se točíš pořád dokola? Nejmíň čtvrt hodiny jsem viděl dvojitě."
Hermiona na něj zírala pár okamžiků s otevřenou pusou. A pak se začala smát.M

Harry a Ron se nepřestali zeširoka usmívat ani cestou do společenské místnosti. Hermiona částečně naslouchala jejich zážitkům, částečně si vrývala do paměti každý detail chodby, kterou procházeli. Zvláštní, že bylo brnění rytíře ze Siomenz tady, vždyť ho potkala cestou z ředitelny... a málem by přísahala, že obraz s výjevem bitvy u Country Hills by měl viset na druhém konci hradu. Na pohyblivé schody nyní vcházela s nebývalou úlevou a snad vůbec poprvé se během jejich přemisťování dívala dolů. Hrozná výška... Ale v hradu přece bylo prázdno, nic jí nehrozilo.
Klukům trvalo dlouho, než si všimli, jak moc je Hermiona roztěkaná, ale když z ní nedostali nic než několik banálních vět o bloudění v temném hradu, nechali ji být.
Hermiona zbytek dne nedokázala myslet na nic jiného, než že musí poděkovat Snapeovi. S jistým uspokojením si uvědomovala, že ji z kabinetu nejen nevyhodí, ale že na ni dokonce ani nebude moci být příliš zlý, vždyť pouto s ním je ještě mnohem silnější než s Malfoyem.N

Přesto byla pořádně nervózní, když klepala na dveře jeho kabinetu. Otevřely se takřka vzápětí a Snape, nasupený jako každou středu touto dobou (a kterýkoli jiný den v jakoukoli dobu), na ni z výšky shlížel zamračeně a nevstřícně, jako by byla Pomfreyová na lovu uprchlých pacientů (jednímž z nich samozřejmě byl). "Přejete si?"
"Chtěla jsem vám poděkovat," řekla zcela proti svému původnímu, pečlivě promyšlenému plánu, ve kterém vystupovaly samé inteligentní, sofistikované a vhodně sestavené věty.
"Stalo se. Můžete jít."
Ech. Tolik k tomu, že by mohl být vlídnější. Zřejmě je mnohem odolnější vůči cizím vlivům než ona sama. "Jenom bych chtěla..." Přešlápla a pohlédla přes něj směrem do kabinetu. Se sotva znatelným povzdechem ustoupil a pustil ji dál. Dveře se zavřely a Snape, místo aby se posadil, se se založenýma rukama opřel o stůl. Neměl v úmyslu jí nic ulehčovat. Bylo těžší mluvit, když cítila takovou potřebu zírat na špičky svých bot a přitom musela zaklánět hlavu.M

"Chtěla jsem se taky zeptat - " začala, ale Snape ji nenechal domluvit.
"Ne, nechtěla!" Na její udivený pohled se zamračil. "Nehrajte to na mě. O černé magii nechcete nic vědět, nikdy se o ni nezačnete zajímat a nikdy, nikdy ji nebudete chtít zkoušet. Je vám to jasné?" Slova odsekával jedno za druhým, aby dal důraz na každé z nich, a Hermiona se zachvěla. Přesto se mu odvážila čelit pohledem.
"Chtěla jsem se zeptat na míšení magie. Mluvila jsem na ošetřovně s Dracem Malfoyem a při tom setkání nás ovlivňovala nějaká síla - nedokázali jsme se vzájemně urážet, s čímž jsme dosud neměli problémy." Ve společenské místnosti dlouho přemílala, jak to Snapeovi vysvětlí, ale ve stínu obvinění z touhy po černé magii se polopatické sdělení zdálo nejlepším způsobem.
Snapovi trochu povolily svaly v obličeji. "Nebudu tu mrhat časem nás obou, když pro vás bude nejpřínosnější samostatné studium. Napíšu vám povolení do oddělení se zakázaným přístup na knihu, kterou potřebujete prostudovat. Jenom na tu." Zadíval se jí do očí. "Slečno Grangerová, černá magie je bezpochyby lákavá, ale já vás budu sledovat."
Hermiona přikývla, sebrala povolení a pohnula se ke dveřím. Naposledy si pohlédli do očí, když mu kývla na pozdrav, a tiše za sebou zavřela dveře. Možná byl Snape ještě unavený z rituálů předchozího dne, musel by být ale mrtvý, aby si nevšiml, že Hermiona ani jednou nepopřela nařčení z fascinace temnou magií. Nepovzdechl si a nešel žalovat Brumbálovi. Ve chvíli, kdy Hermiona začala v knihovně hltat první řádky zakázané knihy, si Severus Snape nalil první skleničku pětileté whisky. Dokázal si ji vychutnat i s vědomím, že se další nadaný kouzelník právě dostává do zajetí temnoty.N

PŘEDCHOZÍ     ♦     (NÁSLEDUJÍCÍ)

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: V zajetí tmy - 6. xstepax 10. 07. 2011 - 15:07
RE: V zajetí tmy - 6. xstepax 10. 07. 2011 - 15:07
RE: V zajetí tmy - 6. xstepax 10. 07. 2011 - 15:08
RE: V zajetí tmy - 6. xstepax 10. 07. 2011 - 15:08
RE: V zajetí tmy - 6. xstepax 10. 07. 2011 - 15:08
RE: V zajetí tmy - 6. xstepax 10. 07. 2011 - 15:09
RE: V zajetí tmy - 6. xstepax 10. 07. 2011 - 15:10
RE: V zajetí tmy - 6. xstepax 10. 07. 2011 - 15:10
RE: V zajetí tmy - 6. xstepax 10. 07. 2011 - 15:11
RE: V zajetí tmy - 6. xstepax 10. 07. 2011 - 15:11
RE: V zajetí tmy - 6. mae 10. 07. 2011 - 21:45
RE: V zajetí tmy - 6. evi 10. 07. 2011 - 22:13
RE: V zajetí tmy - 6. kvik 10. 07. 2011 - 23:41
RE: V zajetí tmy - 6. mae 11. 07. 2011 - 08:04
RE: V zajetí tmy - 6. nyx®pise.cz 21. 07. 2011 - 17:55
RE: V zajetí tmy - 6. lilalila 16. 08. 2011 - 23:17
RE(2x): V zajetí tmy - 6. kvik 17. 08. 2011 - 09:13