Kráska a Smrtijed III. - Dárky nás činí šťastnými

29. listopad 2009 | 12.00 |

Kapitola sedmdesátá druhá.
Úvod Krásky a Smrtijeda s obsahem a seznamem projitých knih najdete zde.



(Severus Snape)


"Nechutná to špatně," poválí Kingsley zlatavou tekutinu na jazyku, než polkne. "Vlastně, je to takové..." Na moment se odmlčí. "Nepoznám rozdíl."
To je zjevné.
"Hors d'Age," zavřu oči, když voním ke skleničce. "Směs velice starých a velice drahých koňaků. Jestli nepoznáš rozdíl, podej si z baru V.S."
Kingsley něco zamručí a doleje si z láhve, kterou donesl. Škoda.
"Jak to šlo?"
Kingsley dorazil krbem ihned poté, co jsem mu poslal zprávu. S nejlepším koňakem v ruce a se zářivým úsměvem, nepochybně v domnění, že je touhle dobou už slečna Grishamová někde na tiskové konferenci. Pro mě přitom byl úkol mnohem těžší, než jsem předpokládal; čekal jsem, že po mnohaletém klamání Pána zla nebude obtížné přesvědčit o svém stanovisku pubertální a citově vyprahlou dívku. V tom jsem se ovšem spletl, slečna Grishamová potvrdila, že není tak hloupá, jak působí.
Neměl jsem s tím vůbec začínat.
Ačkoliv... Hors d'Age.
"Špatně."
Kingsley se na mě podívá jaksi nedůvěřivě, ale má dost rozumu, aby zůstal zticha.
"Obávám se, že slečna Grishamová nemá takové sklony být loutkou, i když tak občas působí." O tom bych mohl vyprávět romány. V rozhodnou chvíli se ovšem často ukázalo, že slečna Grishamová o každém svém úkonu dost pečlivě přemýšlí, jen je dost chytrá na to, aby ignorovala dobré rady. "Bude zapotřebí delší čas, abych ji přesvědčil o tom, že jedná v nejlepším světovém zájmu."
"To my přece jednáme," usměje se Kingsley zeširoka. Dokonalý manipulátor, on by měl být tím, kdo jedná s tiskem.
"Ano, Kingsley, to jistě jednáš."
Kingsley se trochu zamračí po tomto mém prohlášení, ale zbytečných spekulací nás ušetří rázné zaklepání. Vzápětí vejde Brumbál a dříve než pozdraví a vlastně dříve, než stihnu cokoliv udělat, mávne hůlkou a potom ještě jednou. Mým tělem projede zvláštní pocit, nejsem si zcela jistý, jaké použil kouzlo, ale ať už udělal cokoliv, zřejmě ho to uspokojilo, protože svěsí ruku s hůlkou a konečně se usměje. "Dobrý večer, Severusi, Kingsley."
Je jen málo lidí, kteří na mě kdy namířili hůlkou a přesto dosud žijí. Cítím, jak blednu, když odkládám skleničku a zvedám se z křesla. "Co to mělo znamenat?" nechám slova odkapávat jak olověné koule a v tu chvíli nedokážu ani cítit uspokojení z toho, že se Kingsley vtiskl hlouběji do křesla.
"Omlouvám se, Severusi, bylo to nezbytné. Možná by sis na mě udělal chvíli čas?"
Kingsley se beze slova zvedne a zamíří ke dveřím. V těch se střetne s Rolandou, načasování všech těchto lidí je zkrátka úžasné. "Rolando, dovolíš?" nabídne jí Kingsley rámě a odvede ji směrem, ze kterého přišla.
Albus zavře a posadí se na Kingsleyho místo. Přivoní k nedopité sklence a oči mu zazáří. "Hors d'Age, jen jednou jsem měl tu příležitost..."
"Co to mělo znamenat, Albusi?"
neudržím se, i přes několik skleniček prastarého koňaku se dere napovrch má zlost a jen úcta ke starému řediteli mě stále drží zpátky.
"Nebyl jsi na štědrovečerní večeři," podotkne se smutným úsměvem. "To je za dobu, co učíš, poprvé." Na tohle nemám potřebu odpovídat. "Když se ke mně donesla zpráva, že se chováš nějak jinak, jako bys byl pod imperiem či snad někdo zcela jiný pod mnoholičným lektvarem..." Pokrčí rameny. "To jsem nemohl jen tak odbýt. Omlouvám se, Severusi, ale bylo to nezbytné."
Sotva že nezaskřípu zuby. "Grishamová."
Stařík jen nepatrně přikývne. "Skutečně se od bitvy chováš jinak, Severusi. Slečně Grishamové patří spíš uznání za její pozornost." Pohledem přejede rozpitou láhev a náhle opuštěné skleničky. "S tím bys měl přestat." Zvedne ruku, aby zarazil mé protesty. "Před bitvou bych nestihl provést tři kouzla dříve než ty jedno na svou obranu."
Propálím ho pohledem. Neřekne už nic, když zamíří ke dveřím.




(Vanja Grishamová)


Probudí mě kalné světlo. Venku stále padá sníh, obloha je nevlídně šedá a mraky visí příliš nízko. Na nebesích sedí Havran a čechrá si peří. "Rrrolničkyyy, rrrolničkyyy," začne notovat a já snad ani nechci vědět, kde se tohle naučil. Uvědomím si, že by se měl spíš starat o svoji havranici, ale je ráno pětadvacátého, čas pro rodinu. Nedokážu ho vyhnat, chci tu někoho mít. A z Havraspáru tu není nikdo.
Možná bych mohla navštívit Snapea?
Vánoční stromeček ve společenské místnosti je nádherný, skřítci si dali záležet. Modré a bronzové ozdoby odrážejí měkké světlo svíček, které hoří sotva pár minut, a pod stromkem leží několik dárků.
Havran se ukáže jako zdatný pomocník při vybalování. Když zvládne metodologii rozvazování mašlí, hrdě pohodí hlavou a postoupí o několik levelů výš - zobákem začne cupovat papír na jednom z balíčku. Smetu ho dolů, podívá se na mě ublíženě, jenže nechci, aby zničil to, co je uvnitř, a vybalím svetr, podle lístečku je od Hannah.
Dárky se kupí na sobě, obaly odhazuji na Havrana, kterému se pod nimi líbí a jen sem tam začne nějaký porcovat zobákem. Mohl by si z nich udělat na vánočním stromku hnízdo, napadne mě zvesela. Teprve až se havraňata vylíhnou, budou moci skřítkové stromek odklidit. Ta představa má něco do sebe.
Náhle přede mnou zůstanou ležet pouze dva balíčky, které na obalu nemají sněhuláky, santy ani vánoční ozdoby, ale jsou úhledně zabalené ve stříbrném papíru s tmavou zelenou mašlí. Ani bych se nedivila, kdyby to balili skřítci, dost dobře si nedovedu Snapea představit s nůžkami a izolepou v ruce.
Sáhnu po menším, je to nějaká krabička a v obálce je u ní dopis. Citím se prapodivně, když rozbaluji dárek, sama si jsem vědoma, že z mého dárku bude mít Snape asi mizivou radost, ale v době, kdy jsem ho kupovala a posílala po skřítcích dolů, mi to připadalo jako dobrý nápad.
Je to stříbrný prsten, dost masivní a rozhodně ne takový, jaký bych si sama vybrala. Tento prsten, slečno Grishamová, otevřu dopis a začtu se, vám pomůže lépe koncentrovat Vaši magii. Neschopnost ji soustředit v jednom okamžiku do zaklínadla, při čemž je obvyklé si vypomáhat vyslovením příslušné formule, je pro vás hlavní překážkou, kvůli které nedokážete více než pár nejzákladnějších kouzel.
Ačkoliv si nemyslím, že by vás chtěl kvůli tomuto artefaktu sotva kdo unášet, možná byste o něm měla před lidmi pomlčet.
Šťastné Vánoce.
Z nevěřícného úžasu zbude na konci dopisu jen pocit vítězství a radosti. Věděla jsem to, věděla! Věděla jsem, že Snape nenapíše "veselé Vánoce", ale jen "šťastné"! Ačkoliv ho možná nepotěší můj dárek, nepokusí se mě zabít za přání veselých Vánoc. Ano!
Odložím ještě na moment tento dárek a sáhnu po posledním balíčku, podle způsobu zabalení taktéž od Snapea. Dva dárky?
Balík je objemnější a měkčí. Zvědavě se začnu potýkát s uzlíky na mašli, když Havran, snad ze zvědavosti či dlouhé chvíle, šťouchne zobákem do prstenu a zvedne jej, jako by snad na tyč chytal kroužky - a tak srozumitelně, jak mu stříbrný náhubek dovoluje, zakráká:
"Avis!" Změť modrostříbrných ptáčků zavíří pokojem, stromek se zatřese pod jejich náporem a hluk křídel je v intimně tichém ráno skoro ohlušující. Sám Havran se zdá překvapený tím, co způsobil, a rozpačitě poskočí pod větev stromku, u které sedí, načež shodí prsten zpátky na zem a v tu chvíli ptáčci zmizí.
Hlasitě vydechnu a v tu chvíli mi opravdu schází hlas, kterým bych vyjádřila své ohromení. Pozapomenutý dárek prozatím zůstane nerozbalený, když se natáhnu po prstenu a navléknu si jej na prst. Jedno je jisté: budu-li ho nosit, utajit ho nedokážu, na ruce působí jako pěst na oko, s vizáží gotického šperku zdobeného umrlčí lebkou, jak teprve zblízka rozpoznám.
Avis, mávnu hůlkou a ptačí spoušť náhle opět řádí místností, závěsy se vzdouvají a vítr burácí. Obrazně řečeno.
Pohlédnu na Havrana a náhle ze mně spadne obrovská tíže, o které jsem nevěděla, že ji nesu. Návrat do normálního života, stejného, jaký byl před před bitvou, jen tiššího? Ale s magií, magií,
magií... to slovo je mi zaklínadlem již samo o sobě.
Havran, povzbuzen předchozím úspěchem, začne zobákem tahat mašli druhého dárku a když sezná, že ji není schopný pro uzly rozvázat, pustí se do obalu. To nepřipustím, je to dárek od Snapea - už to samo je natolik absurdní a vzácné, že se nechci o požitek vybalování připravit, nehodlám se dělit ani se spřízněným zvířetem.
Uvnitř je záplava modré látky, lesklé, světlé, zdobené. Teprve když ji rozestřu, poznám, že to jsou šaty, o číslo menší, než nosím, a nesmírně podobné těm z knižních Bradavic, které jsme procházeli v naší knihovně.
Během prázdnin jsem se měla možnost přesvědčit, že je Snape dosti odlišný od běžného mínění, které o něm panuje. Nemáčí studenty do kyseliny po každé otázce, kterou mu položí, a neobědvá panenskou krev.
Jenže...
...šaty?!
Kdy peklo zamrzlo a proč mi o tom nikdo neřekl?
Zadívám se na prsten na své ruce a vezmu znovu do ruky hůlku.
Engorgio, klepnu s ní mírně a v mysli se snažím udržet jasnou představu toho, jakým způsobem, o kolik a kde všude chci šaty zvětšit. Pak popadnu všechny dárky, které jsem od koho dostala, a vrátím se zpátky do ložnice, abych si šaty vyzkoušela - jsou mi, sluší mi. Jen vyčesat a namalovat, navěsit na holou kůži šperky a jít tančit, noc strávit za vysokými okny...
Korálkově černé oči Havrana mě propalují s nemístně vševědoucím pohledem.
Dost snění! Převléknu se zpátky a v náhlém popudu zamířím do koupelny, abych přece jen použila některá líčidla, jen dnes, jen pro dnešní ráno, pro dnešní vánoční ráno.



(Severus Snape)


Rolanda otevře oči ve chvíli, kdy vycházím z pokoje. Neřeknu nic a ona sama nemá potřebu pronášet banální fráze typické pro trapná rána. Doufám, že bude mít dost soudnosti, aby odešla dříve, než se vrátím ze sprchy, toto přání se mi však bohužel nesplní.
"Nikdo by nečekal, že dostáváš dárky, Severusi," sedí již upravená v křesle a oči upírá na stolek, na němž leží čtyři balíčky.
"Albus byl letos neobyčejně štědrý," pronesu lhostejně a zamířím ke knihovně, odkud si vyberu rozečtenou knihu.
"Jsou všechny od něj? Vypadají jinak zabalené," nepochopí pobídku a dál zůstává sedět, jen se zrakem nyní upřeným na moji tvář.
"Dárky v Bradavicích balí skřítci. Snad by ses teď měla věnovat vlastním dárkům ve svých komnatách?" položím knížku na stolek vedle dárků a sám zůstanu stát.
"Nerozbalíš je?"
"Myslím, že mám ještě dostatečnou zásobu ponožek, než abych musel spěchat."
Dochází mi trpělivost, nesnažím se již udržovat hlas ve zdvořilé tónině.
Rolanda se zvedne a její hrdou tváří náhle probleskne zklamání, když se otočí ke dveřím a ještě na mě pohlédne.
"Jeden je ode mě. Doufala jsem, že budeš mít radost."
Dveře klapnou a zůstanu sám.
Cítím nelibost vůči jejím výčitkám, rozladily mě její nároky na moje pocity, moje prožitky. Dárek od ní? Co to bude, nový Nimbus 666?
Znechuceně se otočím ke stolku zády a s knihou se usadím v křesle. Je sváteční den a jako takový ho hodlám strávit v nejvyšším klidu. Žádná návštěva Velké síně, žádné kontroly ve Zmijozelu, žádné myšlenky ohledně vyučování nebo našeho prokletí. Jen relaxovat - snad poprvé ode dne, kdy jsem přijal Znamení zla.
Jenže ani kniha náhle není schopná zaujmout plně moji pozornost. Samozřejmě jsem věděl, že nejsou a ani nemohou být všechny dárky od Brumbála, jen všetečnost té ženy se mi protivila. Nyní mě ale popichuje zvědavost, ač bych to jen stěží někomu přiznal, a ačkoliv se mi zdá mimořádně trapný celý proces předávání rádobydarů kvůli jakési prastaré mudlovské tradici, skutečně mě zajímá, jak si poradili s volbou dárku ti, co se mi rozhodli jej dát, a také kdo to vlastně byl.
První balíček v pestrém obalu je od Brumbála. I přes jeho donebevolající senilitu stojí ovšem i letošní dárek za to, v lahvičce - samozřejmě zabalené v teplých černých ponožkách - se třpytí trocha popelu fénixe, nesmírně vzácné lektvarové ingredience. Skutečně by mě zajímalo, co tomu asi Fawkes říkal - a jestli je menší, než býval.
Druhý balíček je nepochybně od Rolandy. Stříbrný had na řetízku, skutečně si ta žena myslela, že bych nosil šperky? Nezná mě snad dobře na to, aby věděla, že už jen z preventivních opatření si na sebe učitel lektvarů v mimořádně výbušných třídách nemůže vzít natolik reaktivní látku, jakou stříbro je? Nebo si mě snad chtěla tímto podivným darem označkovat, spoutat? Není mi jasná její motivace a to mi vadí, zeptám se jí, až bude vhodná příležitost.
Další dárek je zabalený v modré a bronzové, podle toho by i Trelawneyová určila, od koho je. Zvednu jej ze stolu s mírnou zvědavostí a skoro až úžasem, že slečna Grishamová skutečně sebrala odvahu mi něco dát. Už podle hmatu je to - předpokládatelně - knížka a protože samozřejmě vlastním všechny užitečné lektvarové publikace, které kdy byly vydány, a naprostou většinu užitečných knih o černé magii, které jsou v knihkupectví volně dostupné, nepředpokládám, že by mě titul mohl zaujmout.
To se ovšem mýlím.
Knížka je mírně ošoupaná, zjevně není nová, možná z antikvariátu. Projednou mi to ovšem nepřipadá nevhodné; její titul zní
Sedm svědectví přírody.
Úpornost, s jakou se mi slečna Grishamová snaží vnutit svoji pravdu, mě nenechává na pochybách, že se cítí vinná. Znovu se mi vybaví onen nepříjemný okamžik v Brumbálově pracovně, kdy byl starý kouzelník snad ještě více rozzlobený, než když se dozvěděl o mém Znamení, a já jen stisknu rty do tenké linky, abych vzpomínku zapudil.
Někdo mi vymazal paměť.
Je to pro mě nemyslitelné a strašné, znovu náhle musím potlačit nutkání dojít za slečnou Grishamovou a pomocí nitrozpytu zjistit, co se
opravdu stalo a zda si to ona sama pamatuje. Jenže - nemůžu. Toto téma neexistuje, dokud jej ona sama nenadhodí; je mi pohodlné nijak jej neřešit. Zásah do paměti po půl roce by mohl být riskantní a já nechci její paměť poškodit - snad před závěrečnou bitvou to mělo smysl, kdy nás její vědoucnost mohla ohrozit, nyní by to však byla již jen pouhá ješitnost.
A opravdu chci, aby to zapomněla? - tuhle myšlenku zapudím do pozadí jako naprosto nemyslitelnou. Samozřejmě. Dítě. Je to dítě!
K čertu s Vánoci.
Měla mi koupit boty šestačtyřicítky a pár černých ponožek, jestli mi tolik chtěla připomenout nejméně příjemné okamžiky naší cesty.
Poslední balíček, podle tvaru láhev, zůstane na stolku pozapomenut.



(Vanja Grishamová)


Hannah má vkus, svetr mi sluší. Cestou na snídani zjistím, že nejsem jediná, kdo pro dnešní den odložil tradiční hábit, a když jdu s Petrou do Velké síně, cítím se dobře.
Snape tam je, trochu mě to překvapí. Podle všeho není v příliš dobré náladě, výraz ve tváři má přinejmenším nepřístupný. Ve chvíli, kdy nás zaregistruje, po mně šlehne tak zničujícím pohledem, až Petra zaškobrtne.
Takže dárek mu radost skutečně neudělal.
"Severusi, zkoušel jsi už vosí hnízda?" přistrčí před něj Brumbál v tu chvíli tác s cukrovím.
Snape ho ignoruje a když se pokusím zaplout mezi profesorku Červotočkovou a Binnse, který si poklidně klimbá nad vedlejší židlí, mávne na mě, abych šla k němu.
"Marně se snažím přijít na jediný důvod, proč jste mi tu sbírku dávala," procedí mezi zuby, když si sednu vedle, a to tak potichu, aby nás nikdo jiný neslyšel. Jen se mírně pousměji a rozhodím rukama, ráda bych mu sdělila své důvody, ale jaká to smůla, nemohu mluvit. V tu chvíli se mi do hlavy zavrtají jeho oči a já ucítím jeho mysl ve své, žádá si odpověď.
Je to moc pěkná sbírka, mohla by se vám líbit, nechám na povrch proplout myšlenku zřetelně zformulovanou do slov.
Vztekle se stáhne, ale dál na mě upřeně zírá.
"Severusi, nemyslíš si, že je poněkud neslušné číst někomu myšlenky - a ještě na Vánoce?" prohodí Brumbál smírně. Mám za to, že po bitvě začal senilnět mnohonásobně rychleji, než tomu bylo předtím.
"Je to nevhodné, ale občas mimořádně praktické," opáčí Snape sarkasticky a Brumbálovi blýskne v očích. "Slečno Grishamová, buďte tak laskava, navštivte mě po snídani v mém kabinetu."
Teď už na nás nepokrytě zírá celý stůl. Petra se dívá vztekle na Snapea, Hoochová na mě, Brumbál se tváří zamyšleně, Červotočková zvědavě, ostatní nechápavě a Binns stále spí.
"Severusi-" ozve se Brumbál, když se Snape zvedne prudce od stolu.
"Oh, nemějte strach o svoji žačku, zásoba lidských kostí na přípravu kostirostu mi ještě nedošla, počkám si na tresty Nebelvíru," přeruší ho Snape kousavě. "Teď bych rád se slečnou Grishamovou probral, co všechno se musí doučit, abych ji mohl v novém roce znovu přijmout do hodin lektvarů."
"Zvládla jste neverbální zaklínadla tak rychle?"
otočí se Brumbál na mě a tváří se užasle.
Pokrčím rameny a pohnu nohou, abych v kapse cítila Snapeův prsten.
"Ale to je báječné!" zajásá Červotočková nadšeně.
"Ony se na přípravu kostirostu používají lidské kosti?" zašeptá Petra zděšeně.
"Nesmíte hned všemu věřit, slečno," ujistí ji Brumbál a vesele na ni mrkne. "Vosí hnízdo?"
Vstanu zanedlouho. Ačkoliv jen těžko půjde o přátelský vánoční rozhovor, těším se na něj, Snape je v hradu jediný, kdo nepřekypuje blaženou spokojeností a nemístným optimismem. Rodinná pouta spojují.
"Hodně štěstí," zamumlá Petra, je jí možná hloupé říkat to nahlas před dalšími profesory.
"Žádný strach, slečna Grishamová tráví s profesorem Snapem hodně času, jistě jí ta návštěva nevadí, že?" ozve se Hoochová divným tónem - do racionality má hodně daleko.
Sladce se na ni usměji a ležérně jí kývnu na pozdrav.
Žluté oči jí potemní hněvem, ale neřekne nic.
Občas je báječné být handicapovaným studentem.

Pokračování

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Kráska a Smrtijed III. - Dárky nás činí šťastnými evi 29. 11. 2009 - 15:39
RE: Kráska a Smrtijed III. - Dárky nás činí šťastnými nerla 29. 11. 2009 - 15:48
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Dárky nás činí šťastnými evi 29. 11. 2009 - 16:27
RE(3x): Kráska a Smrtijed III. - Dárky nás činí šťastnými nerla 29. 11. 2009 - 16:36
RE: Kráska a Smrtijed III. - Dárky nás činí šťastnými lilalila 29. 11. 2009 - 16:22
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Dárky nás činí šťastnými nerla 29. 11. 2009 - 16:40
RE(3x): Kráska a Smrtijed III. - Dárky nás činí šťastnými lilalila 29. 11. 2009 - 17:14
RE(4x): Kráska a Smrtijed III. - Dárky nás činí šťastnými nerla 29. 11. 2009 - 17:50
RE(5x): Kráska a Smrtijed III. - Dárky nás činí šťastnými lilalila 29. 11. 2009 - 18:20
RE(6x): Kráska a Smrtijed III. - Dárky nás činí šťastnými lilalila 29. 11. 2009 - 18:26
RE(7x): Kráska a Smrtijed III. - Dárky nás činí šťastnými nerla 29. 11. 2009 - 18:51
RE(5x): Kráska a Smrtijed III. - Dárky nás činí šťastnými evi 04. 12. 2009 - 11:19
RE: Kráska a Smrtijed III. - Dárky nás činí šťastnými juanita 30. 11. 2009 - 11:41
RE: Kráska a Smrtijed III. - Dárky nás činí šťastnými juanita 30. 11. 2009 - 11:47
RE: Kráska a Smrtijed III. - Dárky nás činí šťastnými elza* 30. 11. 2009 - 12:55
RE: Kráska a Smrtijed III. - Dárky nás činí šťastnými nerla 30. 11. 2009 - 15:09
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Dárky nás činí šťastnými evi 04. 12. 2009 - 11:17
RE: Kráska a Smrtijed III. - Dárky nás činí šťastnými *mae* 01. 12. 2009 - 13:19
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Dárky nás činí šťastnými nerla 01. 12. 2009 - 13:46
RE(3x): Kráska a Smrtijed III. - Dárky nás činí šťastnými sargo®pise.cz 01. 12. 2009 - 15:30
RE(4x): Kráska a Smrtijed III. - Dárky nás činí šťastnými nerla 01. 12. 2009 - 20:58
RE(5x): Kráska a Smrtijed III. - Dárky nás činí šťastnými též milovnice arbesa 02. 12. 2009 - 10:54
RE(6x): Kráska a Smrtijed III. - Dárky nás činí šťastnými nerla 02. 12. 2009 - 13:30
RE: Kráska a Smrtijed III. - Dárky nás činí šťastnými eleyne®pise.cz 05. 12. 2009 - 17:07
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Dárky nás činí šťastnými nerla 05. 12. 2009 - 18:17
RE(3x): Kráska a Smrtijed III. - Dárky nás činí šťastnými eleyne®pise.cz 06. 12. 2009 - 11:05
RE(4x): Kráska a Smrtijed III. - Dárky nás činí šťastnými nerla 06. 12. 2009 - 11:28
RE: Kráska a Smrtijed III. - Dárky nás činí šťastnými lilalila 06. 12. 2009 - 21:25
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Dárky nás činí šťastnými nerla 06. 12. 2009 - 21:41
RE(3x): Kráska a Smrtijed III. - Dárky nás činí šťastnými lilalila 08. 12. 2009 - 21:56
RE(4x): Kráska a Smrtijed III. - Dárky nás činí šťastnými nerla 08. 12. 2009 - 22:40
RE: Kráska a Smrtijed III. - Dárky nás činí šťastnými juanita 09. 12. 2009 - 08:58
RE: Kráska a Smrtijed III. - Dárky nás činí šťastnými lilalila 10. 12. 2009 - 21:49
RE: Kráska a Smrtijed III. - Dárky nás činí šťastnými lilalila 21. 12. 2009 - 20:11
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Dárky nás činí šťastnými nerla 21. 12. 2009 - 22:36
RE: Kráska a Smrtijed III. - Dárky nás činí šťastnými lilalila 24. 12. 2009 - 15:10
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Dárky nás činí šťastnými nerla 24. 12. 2009 - 18:56
RE: Kráska a Smrtijed III. - Dárky nás činí šťastnými juanita 04. 01. 2010 - 12:16
RE: Kráska a Smrtijed III. - Dárky nás činí šťastnými evališka 05. 03. 2012 - 13:46
RE: Kráska a Smrtijed III. - Dárky nás činí šťastnými amabell®pise.cz 24. 10. 2013 - 04:10
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Dárky nás činí šťastnými nerla 24. 10. 2013 - 07:44
RE(3x): Kráska a Smrtijed III. - Dárky nás činí šťastnými amabell®pise.cz 24. 10. 2013 - 15:16