Kráska a Smrtijed III. - Utváříme budoucnost

16. listopad 2009 | 16.00 |

Kapitola sedmdesátá první.
Úvod Krásky a Smrtijeda s obsahem a seznamem projitých knih najdete zde.


(Severus Snape)



Hrad je konečně prázdný, studenti odjeli na prázdniny a těch pár, kteří tu zůstali, ani s největší snahou nedokáže být tak nesnesitelných, abych zalitoval rozhodnutí zůstat v Bradavicích. Opravdu se nechci vystavovat návštěvám ministerských, kterých bych nebyl ušetřen, kdybych se na dobu prázdnin vrátil do svého sídla. Také bych jen s opravdu krajní nechutí vysvětloval Vanje Grishamové, co všechno nezahrnuje fakt postarat se o ni. A ovšem, ještě je tu Draco Malfoy.
Můj kmotřenec stále leží na ošetřovně skrytý za plentou, i měsíc po bitvě udržovaný v umělém spánku. Jeho stav kolísá, jednou se už už zdá, že by se snad mohl probrat a začít svůj nový život-neživot, znetvořený a snad i jinak fyzicky postižený, a již několik dní nato mi Poppy s bledou tváří sděluje, že v tuhle chvíli nemůže dělat nic víc než čekat.
Je skutečně ironií, co všechno mi dal konec války, její poslední rok. Jakousi praneteř a jen idiot by mohl říct, že jsem o ni stál; dal mi také kmotřence, který se mě snažil zabít jen krátce před tím, než zabil vlastního otce. Konec války mi dal svobodu, se kterou náhle nevím, co si počít, a vysvobodil mě z věčného ponížení služeb pro dva pány.
Lze se radovat z některé položky výčtu?
Lektvar zabublá a vrátí mě do reality. Vánoční dárek. Mám skoro až nutkání pozastavit na den výrobní proces, abych unikl tomuto označení, které mu nepochybně Poppy dá. Jestli má ale Dracu Malfoyovi pomoci, bude lépe mu jej podat co nejdříve; byť se tak třeba stane pětadvacátého prosince.
Teď ho stačí již jen stabilizovat a nechat pět hodin vařit. Bude to dobrý důvod, proč odejít dříve z první schůze Fénixova řádu, kterou Albus po bitvě svolal.
"Rád vás tady vidím," začne ředitel o hodinu později, kdy se sejdeme v kuchyni Blackova domu. Trochu posmutněle přejede naše řady pohledem, ztráty byly vysoké nejen na straně nepřítele. To ale už víme; všichni víme, kdo v boji zahynul, a kvůli tomu zde nejsme. Dnes se má rozhodnout, co se s Řádem stane dál.
Sedím naproti Kingsleymu, paže má založené a jeho tvář vyjadřuje únavu. Bystrozorové stále honí uprchlé smrtijedy, z nichž ani zdaleka nepadli všichni v bitvě.
"Fénixův řád fungoval dlouhá léta," začne Brumbál řeč v dost podobném duchu, v jakém zahajuje školní schůze na konci srpna. "Ačkoliv mnozí v jeho jménu padli, nakonec splnil svůj účel." Ano, i tohle souhlasí. Jen Binnsův zdvořilý výraz chybí. "Chci vám všem poděkovat. Jen těžko mohu jmenovat zásluhy všech, kdo se postaral o konec bitvy..."
Melancholické zasnění všech, kdo tu sedí, přeruší zavrzání Kingleyho židle, když se zvedá od stolu. "Zlobí mě rameno," naznačí šeptem omluvu a rychle se usměje.

"Severusi, můžeš na moment... tvůj lektvar..."
Jen přikývnu a letmým pohledem se omluvím Brumbálovi, že budu chybět na nepochybně velice zajímavém proslovu, který se zařadí po bok hedonizujících článků z Magazínu čarodějek a Ministerského aha.
Vyjdeme do jednoho z pokojů v patře. Bitva byla naplánovaná na správný čas, Black akorát stihl uklidit celý dům, než si na něm pochutnal vlkodlak.
"Jen těžko můžeme vyjádřit poděkování všem za jejich specifické přínosy," sedne si Kingsley na postel a nasadí vážný výraz. "Molly za skvělé koláče, kvůli kterým stálo za to bitvu přežít. Arthurovi pro jeho zaujetí mudlovskými zbraněmi, kterými by snad mohl do boje účinně zasáhnout, kdyby byly nabité. Tonksové..."
"Co jsi chtěl?"
přeruším ho netrpělivě.
"Žádný smysl pro patos, jak příznačné," ušklíbne se Kingsley. "Whisky?"
Poslední dobou jí piji až příliš. Odmítnu.
"Co s Řádem?" naleje si sám a šťastně se usměje na zlatavé pablesky na hladině.
"To bychom se nepochybně dozvěděli dole," pozdvihnu obočí. Kingsley zcela bez obalu vyjádřil myšlenku, která mi už delší dobu nejde z hlavy. Co s Řádem.
"Brumbál je v tomto ohledu poněkud sentimentální," pokrčí rameny Kingsley. "Pravděpodobně nechá Řád zakonzervovaný do doby, než se objeví další zlý čaroděj, a potom obnoví jeho slávu ve jménu věcí minulých."
Vyčkávám. Kingsley se zaujetím upije ze sklenky a když na jazyku poválí zlatavý mok, kopne do sebe celou skleničku.
"Děkuju," zatváří se překvapeně, když mu doleji. "Opiješ mě až pátou," upozorní. Jen přikývnu, něco mezi 'odhalil jsi mé záměry' a 'to bych přece nikdy nechtěl'.
"Co si myslíš o politické situaci?"
Ministerstvo zcela rozvrácené, Popletal dávno sesazen a kouzelnickou Británii již několik týdnů spravuje stínový ministr, jehož největší starostí momentálně je udržet Británii jako jednolitý stát.
"Není mi sympatická Fergubyho tisková mluvčí," pokrčím rameny. "Její tik v oku mě přivádí k šílenství."
Kingsley si nostalgicky povzdechne. "Jo jo, Anetka. To tě chápu." Znovu upije. "A jak ti je sympatická Lisa?"
Ministryně spravedlnosti, jedna z kandidátek na bývalý post Popletala. Velmi schopná, velmi tvrdá. Dokázala by sjednotit zemi, ačkoliv se netají některými změnami, které by chtěla do budoucna v Británii provést. Ty jsou částečně neuskutečnitelné, zčásti jen neprosaditelné, některé zcela porušují dávnou tradici. Velmi odvážná a ambiciózní žena tvrdá jako diamant.
"Rolanda má hezčí oči," prohodím ledabyle a nakonec si také podám skleničku a naleju si.
Kingsley si uchechtne.
"My se ještě dohodneme, příteli."
To zajisté.



(Vanja Grishamová)


Cítím se nespokojeně.
Byť mě štvala v posledních dnech přítomnost holek sebevíc, najednou je ticho kolem mě příliš intenzivní. Nikdy přes rok jsem si neuvědomovala, že se po chodbě mohou kroky rozléhat s tak hlasitou ozvěnou. Klap - klap - klap. Jejich zvuk mi přináší vzpomínku na cestu z ředitelny po návratu z prádnin; kolik se toho už od té doby stalo?
s knihouHrad je vánočně vyzdoben, skoro mě až bolí dívat se na všechny ty ozdoby. Vůně cukroví, která se hradem line, mi nutí vzpomínky na dny a noci nad válem, kdy jsem vykrajovala a kroutila, vyplňovala a tvarovala. Maminka mi připravovala těsto a já jí ho ujídala, táta na něj chodil taky a když se máma začala rozčilovat, jen ji objal a ona volala, že je od mouky a že ušpiní vycíděný byt a on se jenom smál a potom ji nejspíš líbal, to jsem se vždycky otáčela zády.
Tohle budou mé první prázdniny bez rodiny.
'Mám nárok brečet,' říkala jsem si ten večer, kdy všichni odjeli a ještě se se mnou nikdo pořádně nerozloučil, jen se dívali tak podivně cize a nepřátelsky. Seděla jsem v křesle u krbu, Havran byl někde pryč jako pořád poslední dobou, plameny hřály a deka hřála taky, chtěla jsem brečet, ale netekly mi slzy, i když jsem se cítila neskutečně vyprahle a všechnu tu frustraci jsem ze sebe chtěla vyplavit.
Najednou vůbec nemám náladu vysedávat v knihovně a hledat všechno to, co jsem hledat chtěla. Až nyní, při ohlédnutí zpět, si začínám uvědomovat, jak moc se mé chování po bitvě změnilo, nebo to možná bylo už po návratu do školy? Nepoznávám se v činech, které po mně zůstaly, kde jsem zůstala já, mé pravé já, to, které nedalo dopustit na přátele a na studium, to, které bylo optimistické a veselé?
Neplodné úvahy.
Jen na Vánoce si je smím dovolit.
Když dojdu do sovince, opravdu tam Havrana najdu. Není tam sám, je tam i Sprungova havranice, kvůli které mě poprvé unesli a podruhé mě dostala do středu bitvy - všechny předpoklady pro to si ji zamilovat.
"Chavchrrran chrrrádce, dokchonalý spcholečníkch!" zakráká, když vstoupím, a ani se netváří moc pohoršeně, když k ní přijdu. Havran sedí u ní, tulí se k ní, na mě upírá jen černé oči. Havranice podle všeho sedí na vejcích, jen čert ví, proč je snáší zrovna na Vánoce, ale třeba to tak u havranů rádců prostě funguje.
"Nikdy víc!" pohne Havran hlavou tak, že pohybující se odlesk okna zapůsobí dojmem, jako by protočil oči, a jeho hlas zní téměř omluvně.
Havranice po něm šlehne pohledem a přetáhne ho křídlem.
Nediplomatické, příteli, usměju se na něj a v duchu dám zapravdu havranici. Takovéhle řeči by se chlapům neměly tolerovat.
"Snape!" zakráká havranice náhle strašně hlasitě. Až málem nadskočím, mám pocit, jako by mi srdce vynechalo, a když se otáčím, impulsivně zatoužím, aby tam opravdu byl, aby se opíral o zárubeň dveří a pozoroval mě neproniknutelným pohledem.
Dveře jsou prázdné.
Cvrnknu havranici do zobáku a ta se po mně ožene, ať už jsem kdokoliv, sedí na vejcích, je nutné to mít na paměti. Strčím si krvácející prst do pusy a Havranovi, který náhle neví, zda se má na havranici obořit, pocuchám peří.



(Severus Snape)


"Jsme mediálně slavní," zapřemítá Kingsley, zatímco pozoruje, jak krájím vajíčka rusalek na tenké plátky. Protože poslední dobou mluví Kingsley poměrně často k věci, nechám tuto trapnou repliku viset ve vzduchu a čekám na doplnění.
Kingsley se natáhne po láhvi a zkoumavě se zadívá na nízkou hladinu. Když se jeho oči přesunou na mě, neřeknu nic. Těžko bych mu chtěl vykládat, že to dokonce ani není ta samá láhev, kterou mi tu před týdnem zanechal plnou.
"Toho by se dalo využít."
"Chceš se stát ministrem?" Ani jsem se nenamáhal to nechat vyznít jako vtip, protože to tak myšlené nebylo.
Podle předpokladu pokrčí Kingsley rameny. "Netvrdím, že mě to nenapadlo."
Odečtu číslo z váhy a přihodím další dva plátky tenké tak, že bych přes ně mohl pozorovat Kingsleyho výraz v obličeji. "S tím Brumbál jen těžko bude souhlasit."
Kingsley se odmítavě zadívá do skleničky. "Nemusím se mu zpovídat."
Zesílím oheň pod kotlíkem a ve chvíli, kdy se těžkou hmotou prodere první bublina, na jeho dno vyskládám plátky. Hustá tekutina je příjemně vlažná, lektvar varu dosahuje při dvaceti stupních. "Odmítám cokoliv dělat za Brumbálovými zády, Kingsley. Příliš mnoho mu jsem dlužen."
Podívá se na mě zkoumavě, jako by hodnotil míru mé přesvědčenosti. "Nechystám se ovládnout svět, na vedoucí křesla dosadit své pohůnky a vyhladit mudly. Chci se jen podílet na prosazení některých užitečných zákonů, které, bohužel, naše zkostnatělá společnost odmítá a ministři proto nemají odvahu."
Ztlumím oheň a sednu si do druhého křesla.
"Jaké?" Vypadá to na dlouhou noc. Naleju si skleničku a potom ještě jednu, v baru je láhví dost. Lektvar proti kocovině má již stálé místo na nočním stolku - tak hluboko jsem klesl.
Kingsleymu zazáří oči a začne mi popisovat bezpečnější svět: lépe zabezpečený proti konfrontaci se světem mudlů, lépe zabezpečený proti takovým individuím, jakým byl Voldemort, než se stal nezadržitelným.
Alkohol příjemně otupuje.
V teple plamenů si jen stěží vzpomenu na vařící se lektvar a plameny uhasím úplně. Potom se nechám obklopit představou světa, o kterém sní nejenom Kingsley.
V tom světě by žádný sedmnáctiletý ublíženec nemohl udělat chybu tak velkou, aby si jí zničil celý svůj budoucí život.



(Vanja Grishamová)


Už při obědě je Velká síň vyzdobená slavnostně, je znát, že večeře bude velkolepá. Málo lidí zůstalo v hradu, z žáků skoro nikdo. Několik zmijozelů, kteří už nemají rodiny, ke kterým by se mohli vracet; mrzimorů, jejichž rodiče byli zabiti v posledním vzepjetí smrtijedů před bitvou, ač se o tom ve stínu bitvy moc nemluvilo; nebelvírů, kteří podědili horkou krev po rodičích a právě proto byla mezi jejich rodiči taková ztráta. Z rozvážných havraspáru nezůstal ve škole kromě mě nikdo.
Sedíme u jednoho stolu, jak je prý na Vánoce zvykem, bez ohledu na kolejní příslušnost, bez ohledu na promíšení žáků s profesory. Sinistrová se baví s Hoochovou, Brumbál se dvěma mladičkými zmijozely, mnoho dalších vzájemně mezi sebou. Ve skoro zoufalé víře si sednu kousek dál od ostatních, nikdo si mě nevšímá, jen madame Pomfreyová se na mě otočí a vřele se usměje.
Až se mi zastaví dech, když se rozlétnou dveře a do Velké síně vevlaje Snape. Zcela bez zaváhání zamíří na volné místo proti mně, nevlídně přejede pohledem všechny stolující a když se před ním objeví jídlo, popřeje mi dobrou chuť.
"Jak se bavíte o prázdninách, slečno Grishamová?" zahájí konverzaci a mě přepadne dosti neodbytný pocit, že to musí být někdo jiný pod mnoholičným lektvarem. "Předpokládám, že už máte hotové všechny úkoly, takže máte dnes večer čas na malý výlet?"
Otevřu pusu a zase ji sklapnu, asi bych nedokázala rozumně odpovědět, ani kdybych měla hlas. Jen přikývnu; úkol nemám hotový žádný, je čtyřiadvacátého prosince!
"Budu vás očekávat ve čtyři hodiny u brány."
Znovu přikývnu, nedokážu zabránit úsměvu, najednou se cítím šťastně, strašně šťastně. Zcela bezdůvodně, možná na tom svůj podíl nese výtečná polévka, kterou skřítci připravili.
"Vanjo!" zavolá na mě nějaká dívka, když vyjdu z Velké síně a zamířím na kolej. Řekla bych, že je mladší než já, a neznám ji. "Páni, to byl Snape opilý?" srovná se mnou krok, když na ni počkám. Pokrčím rameny. "No, nedokážu si ho představit se skleničkou v ruce... co to bylo? On byl milý?"
Když si všimne mých rozpaků, znovu se na mě usměje. "Já jsem Petra, z Mrzimoru." Stisknu jí ruku a s uspokojením zjistím, že je mi vlastně její společnost docela příjemná.
Dotáhne mě do jejich společenské místnosti, dokáže mluvit za obě, jen občas se na něco zeptá otázkou, na kterou stačí odpovědět zavrcením hlavu, ano, ne.
Ve společenské místnosti jsou tři lidi. Jordana znám ze společných hodin, ti dva jsou mladší. Překvapí mě, jak je u nich veselo a příjemně, vždyť každý z nich zůstal na Vánoce ve škole, protože ztratil své rodiče. Před měsícem!
Síla emocí - ač možná nejsou mrzimoři nejlepší v hodinách, nejsou tak lstiví nebo odvážní, jsou silní vnitřně. Ačkoliv se báli Voldemorta, jejich rodiče i tak dávali přednost lásce a mnoho z nich vstoupila do smíšeného manželství.
Proto jsou teď jejich děti zde a ne doma.
"Běž už, ať se připravíš," vybídne mě Petra po nějaké době, jsou tři hodiny. Kývnutím hlavy jí poděkuju, vlastně jsem nedoufala se cítit o prázdninách tak, jak jsem se cítila tady: pohodlně, bezpečně.
Až na koleji trochu zpanikařím. Malý výlet? Malý výlet??CO je "malý výlet"?
Moje touha zapůsobit svádí urputný boj s racionalitou. Co si vzít na sebe... po dlouhé chvíli, kdy stojím před skříní a pohledem zběsile létám mezi přihrádkami s oblečením, se bezhlasně rozesměju.
Je krásné řešit tak přízemní problémy.
Racionalita zvítězí.



hrbitov3(Severus Snape)


Pobaveně se ušklíbnu, slečna Grishamová schází ke vstupní bráně na minutu přesně. V těžkém plášti a s čepicí na hlavě, dokonce bezděky zvolila i správné barvy oblečení. Pokynu jí a z tepla hradu vyjdeme do měkké zimy, sníh křupe pod podrážkami a ze světlé oblohy se snášejí velké sněhové vločky.
"Obávám se, že Brumbál nepovolil žákům vánoční návštěvu hřbitova," pronesu, když se už blížíme k hranici pozemků. "Byl bych rád, kdybyste si to nechala pro sebe." Otočí se po mně s očima rozšířenýma úžasem. Je v nich spousta emocí, nemusím použít nitrozpyt, abych v nich dovedl číst jako v otevřené knize. "Koneckonců, že umíte mlčet, jste už dokázala," dodám a s uspokojením pozoruji, jak roztává její dlouho a pracně budovaný odstup a klid, jak vzrůstá její vděk.
"Můžeme?" nabídnu jí rámě a vlastně ani necítím potřebu couvnout, když se ke mně přitiskne, abych nás mohl přemístit.
Objevíme se na zasněženém poli nedaleko hřbitovní zdi. Široko daleko nikdo, jen naše šlápoty ve sněhu, které vedou odnikud. Dojít k bráně chvíli trvá, slečna Grishamová jde za mnou v mých stopách, které se snažím dělat dost blízko od sebe.
Pro vás cokoliv, slečno Grishamová. Slíbil jsem to Kingsleymu za dvacetiletý koňak.
Hřbitov září tisíci hřbitovními svíčkami, červenými, zelenými a žlutými. Slečna Grishamová už se ani neohlédne, když spěchá mezi starými lidmi k hrobu svých rodičů. I na něm hoří několik svíček, dva věnce ze smrkových a jalovcových větví spočívají opřené o kámen se jmény a sníh kolem je neporušený.
Mlčky se zastavím opodál. Skutečně si nemyslím, že by zde dnes hrozilo nějaké nebezpečí, smrtijedi mají nyní dost práce s vlastním přežitím, jen těžko by si z nich někdo dovolil zaútočit na mě, dávno zdravého a odpočatého.
Dobu stojí dívka před tím místem, sněhové vločky jí zdobí vlasy a její pieta vypadá až malebně. Mám pocit, že dokážu pro tuhle chvíli pochopit, co cítí, a nemám potřebu jí zkracovat čas, který jsem jí dal. Teprve když se pohne a oklepe sníh z věnců, přičemž si dává pozor, aby nenarušila sněhovou pokrývku pod nimi, přistoupím a podám jí několik svíček. "Půjdeme ještě na Gravel Hill," oznámím jí a nehnu ani brvou, když se jí už beztak dost lesklé oči rozevřou překvapením a vděkem. "Neradujte se, máte to místo návštěv Prasinek na další půlrok."
Beze slova sáhne po krabičce zápalek, která leží po straně pod přesahující deskou, a z hořících svíček vytvaruje kříž. Trochu se mi uleví - není neobvyklé, aby to bylo srdce.
Ballardský hřbitov má jedno specifikum. Nad ním stojící Gravel Hill je dostatečně vysoký a strmý, aby z něj byl hřbitov vidět. Lidé si navykli po návštěvě hřbitova chodit ke kapličce na vrcholu, aby se podívali, zda jsou svíčky na hrobech jejich příbuzných patrné z výšky, aby je viděl Bůh.
Jak mi - tohle všechno - neopomněl sdělit Kingsley.
Když vyjdeme z hřbitova, nechám chvíli dívku jejímu zadumání. Jen chvíli.



(Vanja Grishamová)


Cesta je udupaná nohama poutníků, kteří se na Gravell Hill vydali před námi. V naoranžovělém světle Londýna, které se odráží od nízko se válejících mraků, je na cestu dobře vidět, přesto jdou mnozí při svíčce. Ačkoliv snad nevidí o nic lépe, vypadá to hezky, bludičky na svaté pouti.
"Vanjo," osloví mě Snape a jeho hlas zní podivně. Snad proto, že svoje jméno z těchto úst neslýchám; přesto je něco divného v tom tónu, něco, co se mi nelíbí. "Ředitel nechává blokovat všechny sovy s dopisy pro vás a pro pana Pottera. Po bitvě jsou z vás hrdinové, kteří mají možnost zahýbat s politikou celého kouzelnického světa, nedovedete si představit, co všechno by byli lidé schopní udělat, aby se s vámi setkali. Což ředitel samozřejmě neumožňuje."
Odmlčí se, má plochý hlas, jaksi odosobněný. Znovu mě napadne, že je snad pravděpodobnější, že jde o někoho pod mnoholičným lektvarem, někoho, kdo se vkradl do školy, Snapea odstranil a nyní vylákal i mě pryč, možná uprchlý smrtijed, než aby to byl opravdu ten Snape, kterého znám já. Ať už ten, který dští síru při lektvarech, nebo ten prázdninový; tohle není ani jeden z nich.
"Je v zájmu celého světa, abyste vystoupili v novinách. Svět je roztříštěný a lidé nevědí, čemu věřit. Pokud jim to řeknete s vědomím toho nejlepšího pro jejich dobro, začnou věřit a svět se snad opět vzchopí k dalšímu fungování."
Nemyslím si, že by bylo vhodné začít utíkat závějemi pryč. Na svoji obranu nedokážu prozatím neverbálně použít jediné rozumné kouzlo.
Co mám dělat?
"Samozřejmě musíte s panem Potterem tvrdit to samé. Což při tom, kolik s ním trávíte času, jistě nebude problém." Lehký sarkasmus v jeho posledních slovech mi opět vezme moji jistotu o identitě dotyčného. Jenže - co to v tom případě vykládá? Že by Snape chtěl, aby Harry promluvil do novin?
"Rozhodně byste to měla zvážit."
To jistě.
Sníh křupe a lidský zástup je nepřirozeně tichý. Všichni v černé a se svěšenými hlavami, pro mnohé je tato cesta ještě příliš bolestivá. Lehce zafouká vlahý vítr a zvedne stříbřitý sněhový poprašek, který mě donutí se lépe zabalit do šály a stáhnout si čepici přes uši.
Když potom z výšky opravdu spatřím hrob, na kterém svítí červený kříž a jedna zelená svíčka v rohu, hodím za hlavu všechny myšlenky, které mě tíží, a jen se ke Snapeovi blíž přitisknu, když nás přemisťuje zpátky do Bradavic.
Do školy se vrátíme dost pozdě, jsem mokrá od sněhu a promrzlá, zároveň je mi ale nesnesitelně lehce, skutečně nesnesitelně, jen bych potřebovala někoho, kdo by propíchl balón mého klidu, abych se snesla zpět do reality, kterou musím žít.

hrbitov1

Pokračování

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Kráska a Smrtijed III. - Utváříme budoucnost lilalila 16. 11. 2009 - 19:49
RE: Kráska a Smrtijed III. - Utváříme budoucnost nerla 16. 11. 2009 - 20:12
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Utváříme budoucnost lilalila 17. 11. 2009 - 18:51
RE(3x): Kráska a Smrtijed III. - Utváříme budoucnost nerla 17. 11. 2009 - 23:37
RE(4x): Kráska a Smrtijed III. - Utváříme budoucnost lilalila 18. 11. 2009 - 07:42
RE(5x): Kráska a Smrtijed III. - Utváříme budoucnost nerla 18. 11. 2009 - 08:23
RE(6x): Kráska a Smrtijed III. - Utváříme budoucnost lilalila 18. 11. 2009 - 20:20
RE(7x): Kráska a Smrtijed III. - Utváříme budoucnost nerla 18. 11. 2009 - 21:11
RE(8x): Kráska a Smrtijed III. - Utváříme budoucnost lilalila 19. 11. 2009 - 16:01
RE(9x): Kráska a Smrtijed III. - Utváříme budoucnost nerla 19. 11. 2009 - 18:40
RE(10x): Kráska a Smrtijed III. - Utváříme budoucnost lilalila 20. 11. 2009 - 17:03
RE(11x): Kráska a Smrtijed III. - Utváříme budoucnost nerla 20. 11. 2009 - 17:49
RE(12x): Kráska a Smrtijed III. - Utváříme budoucnost lilalila 20. 11. 2009 - 19:17
RE(13x): Kráska a Smrtijed III. - Utváříme budoucnost nerla 20. 11. 2009 - 19:44
RE(13x): Kráska a Smrtijed III. - Utváříme budoucnost nerla 20. 11. 2009 - 19:50
RE(14x): Kráska a Smrtijed III. - Utváříme budoucnost lilalila 20. 11. 2009 - 20:14
RE(15x): Kráska a Smrtijed III. - Utváříme budoucnost nerla 20. 11. 2009 - 21:19
RE(16x): Kráska a Smrtijed III. - Utváříme budoucnost lilalila 21. 11. 2009 - 00:14
RE(17x): Kráska a Smrtijed III. - Utváříme budoucnost nerla 21. 11. 2009 - 00:31
RE(17x): Kráska a Smrtijed III. - Utváříme budoucnost lilalila 21. 11. 2009 - 00:39
RE: Kráska a Smrtijed III. - Utváříme budoucnost evi 17. 11. 2009 - 15:10
RE: Kráska a Smrtijed III. - Utváříme budoucnost nerla 17. 11. 2009 - 15:18
RE: Kráska a Smrtijed III. - Utváříme budoucnost juanita 17. 11. 2009 - 18:31
RE: Kráska a Smrtijed III. - Utváříme budoucnost nerla 17. 11. 2009 - 23:31
RE: Kráska a Smrtijed III. - Utváříme budoucnost elza* 18. 11. 2009 - 10:50
RE: Kráska a Smrtijed III. - Utváříme budoucnost nerla 18. 11. 2009 - 13:41
RE: Kráska a Smrtijed III. - Utváříme budoucnost juanita 23. 11. 2009 - 10:01
RE: Kráska a Smrtijed III. - Utváříme budoucnost ika 23. 11. 2009 - 15:58
RE: Kráska a Smrtijed III. - Utváříme budoucnost nerla 23. 11. 2009 - 19:58
RE: Kráska a Smrtijed III. - Utváříme budoucnost juanita 26. 11. 2009 - 22:03
RE: Kráska a Smrtijed III. - Utváříme budoucnost nerla 26. 11. 2009 - 22:16
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Utváříme budoucnost evi 27. 11. 2009 - 10:22
RE(3x): Kráska a Smrtijed III. - Utváříme budoucnost nerla 27. 11. 2009 - 10:36
RE: Kráska a Smrtijed III. - Utváříme budoucnost lilalila 27. 11. 2009 - 20:11
RE(2x): Kráska a Smrtijed III. - Utváříme budoucnost nerla 27. 11. 2009 - 20:50