Zvířecí pudy

1. leden 2010 | 12.00 |

SS/RL z mé dílny. Zjišťuji, že mám ukrutný problém psát bez Mae. Přesto to snad bude stát za to :-)

"Lupine."
"Severusi, pojď dál, prosím."
Snape demonstrativně nakrčil nos, když vcházel do dveří. V místnosti ostře páchla moč a výjev, který vzápětí spatřil, spolehlivě přebil všechny vjemy z Lupinova neobvykle neupraveného vjemu. V košíku ležel chumel hnědých těl, kňučel z různých konců a celý se třásl. Samotný Lupin pak byl příliš hubený, jantarové oči mu svítily zeleným světlem a za nehty měl zaschlou krev.
"Plánuješ kariéru u cirkusu?" protáhl Snape a sedl si do jednoho z křesel. Lupin jeho poznámku ignoroval, stejně tak si nevšímal druhého křesla a místo toho začal nervózně přecházet po koberci, čtyři kroky sem a tam.
"Nemusíš spěchat, stejně ty eseje nestojí za přečtení," prohlásil Snape po delší chvíli, kdy panovalo ticho.
"Severusi, prosím," ošil se nervózně Lupin a zastavil se. Snape upil z hrnku kávy, který měl vedle křesla, a čekal. "Devět týdnů. Šedesát dva dnů. Víš, co je to za dobu, Severusi?"
Snape zdvihl obočí. "Máš na mysli dobu růstu šerbetky olivové, zrání veritaséra nebo své nepřítomnosti, Lupine?"
"Tihle," ukázal místo odpovědi Lupin na košík s štěňaty, "jsou moji."
Obočí vyletělo Snapeovi opět vzhůru, ale opanoval se dost na to, aby zůstal zticha.
"Vlkodlačí lektvar slábne úměrně vzdálenosti Měsíce od Země. Tři sta šedesát čtyři tisíc kilometrů byl vzdálený Měsíc od Země při posledním úplňku." Lupin jen zavrtěl hlavou. "Nedokázal bych se vrátit do lidské schránky, ani kdybych nebyl březí."
Když se nic neozývalo, konečně se ohlédl ke křeslu, kde Snape seděl. Tiše, hloubavě, mlčel.
"Ani Albus nevěděl, že se každý úplněk měním do těla vlčice. Ne vlka. Vlčice." Smích, který se Lupinovi vydral z hrdla, byl zoufalý a skončil právě tak rychle, jako začal. "Severusi..."
"Proč mi to říkáš, Lupine?" přerušil ho Snape tiše s grácií dvakrát kaleného jemného ostří japonské dýky.
"Opravdu nevíš, co jsi dělal v noci po úplňku, Severusi?" zeptal se Lupin mírně a hleděl teď Snapeovi do očí.
Ten vyskočil z křesla jako když ho uštkne a naklonil se proti Lupinovi, v očích temné odhodlání. "Ne. Ne! Tohle si hraj na někoho jiného, Lupine. Je mi jedno, s kým ses spustil, ale mě do toho netahej!"
"Severusi..."
Dveře hlasitě práskly a vlčata svorně zakňučela.

Když Snape vstoupil do místnosti, Lupin vyskočil na nohy. "Severusi..."
"Je porada, Lupine. Sedni a přestaň štěkat."
"Severusi," zatarasil mu cestu Lupin o dvě hodiny později, když se chystal prchnout zpátky do školy. "Potřebuji s tebou mluvit. Zavřít se do sklepení není řešení."
"Lupine, nezajímají mě následky tvého intimního zoofilního soužití! Nech mě projít."
Unavenému muži probleskl tváří úsměv.

"A následky tvého intimního zoofilního soužití tě zajímají?"
"Jdi k čertu!"
"Severusi! Dvacet minut!"
"Jdi k čertu," zopakoval unaveně Snape, když za ním stoupal po schodech do jednoho z prázdných pokojů.
Lupin se rozvalil v jednom křesle a hůlkou si přivolal láhev s ginem. Snape se usadil naproti a jen na něj upřel ledový pohled, když mu Lupin nabídl.
"Za týden je úplněk," začal Lupin.
"Mám kalendář."
"Nebudu moct být ve škole."
"Supluji tě, Lupine. Všiml jsem si toho."
"Potřebuji, aby se o ně někdo postaral. Nemůžu je vzít sebou... začaly jim růst zuby."
Už jen podle připitomělého úsměvu, který se Lupinovi rozlil po tváři, se dalo soudit, že nemluví o studentech. Snape se prudce nadechl.
"Nechci k nim pouštět cizí lidi. Neví to ani Albus... prosím, Severusi."
"Očekáváš ode mě, že se změním v chůvu pro tvá zparchantělá štěňata?" otázal se Snape nevěřícně a přivolal si skleničku a láhev ginu.
"Jen jim připravit sunar a být u nich... Nechtěj po mně, abych je předhodil Minervě. Nechci, aby získali kočičí móresy." Ruce se mu třásly, hladina ginu házela rozechvělá prasátka na strop a usvědčovala ho z nervozity.
"S tím nepočítej, Lupine."
"Jen se na ně dojdi podívat, když nebudeš učit, a nalij jim mléko! Nechci po tobě nic víc! Nečekám, že bys jim obětoval víc, než je nutné! Severusi! Tvoje děti!"
"Jsou to vlci, Lupine. Prašiví vlci, dost možná vlkodlaci. Nejsou to děti. Jen zvířata!" Snape vstal, když začal mluvit, a teď rázoval po pokoji, aniž by se na Lupina podíval. "Držíš je v hradu, kde žije několik set dětí. Co když někomu ublíží? Proč je nenecháš v lese, aby se o ně postarala smečka?"
Lupin se zadíval na láhev a když si doléval, mlčel. Teprve poté odpověděl svým sepjatým rukám: "Samozřejmě, že nemám smečku. Jsem vlk, který žije v lese jednou do měsíce a smrdí člověkem. Zkoušel ty ses snad někdy k nějaké připojit?" Zavrtěl hlavou. "Zabili by je, dost možná by je sežrali."
"Můžeš je dát do útulku."
Lupin zavrtěl hlavou. "Promiň, že jsem tě obtěžoval, Severusi. Opatruj se."
Ačkoliv ji protahoval co nejvíc to šlo, cestou ke dveřím ho Snapeův hlas nezastavil.

"Tady jsou," uváděl Lupin mladou dívku do svých komnat. "Umřela jim máma, tak jsem je vzal k sobě... Jsou v období, kdy si chtějí hrát a začínají šmejdit okolo. Ještě pijí mléko..."
Slečna zdvořile poslouchala.
"Vystačí si spolu, jde jen o krmení a kdyby se něco stalo. Kde je ošetřovna asi víte," tázavě se na ni podíval a ona přikývla, "takže to je snad všechno. Jedu na služební cestu."
Nezeptala se, kam jako učitel může jet, nezeptala se na nic ohledně štěňat. Lupinovi to mlčení vadilo, nebyl si jistý její kompetencí, ale na hledání náhrady už bylo den před úplňkem pozdě.
Když znovu otevřel dveře, málem narazil do Snapea, který za nimi stál a tvářil se přehnaně trpělivě. "Nechtěl jsem rušit. Stihli jste to rychle." Suverénně nakráčel do komnat a rozhlédl se kolem sebe. "Jestli už jsi tu se slečnou skončil, mohl bys ji vyhodit. Rád bych se tě poptal, co je tvým štěňátkům třeba."
Lupin tváří v tvář vtělené jízlivosti jen opět paralyzovaně přibouchl. "Severusi, slečna Grace tu je, aby se postarala o vlčata..."
Slečna Grace se mile usmála.
"V tom případě může slečna Grace zase odejít," nepodíval se na ni Snape a rozhlédl se kolem sebe. "Žerou už?"
"Pijí mléko. Sunar je..."
"Sunar je blaf. Devět desetin dětí, které jím jsou dokrmovány, trpí poruchami soustředění a tři desetiny psychickými poruchami."
"Severusi..."
"Heslo do tvých komnat, Lupine?"
"Buližník. Severusi..."
"Lektvar ti měl donést skřítek. Nebo ne?"
"Ano, děkuji. Severusi..." Když se na něj Snape znovu podíval, Lupinovi došla slova. "Díky, Grace, omlouvám se, zapomněl jsem na dohodu se Severusem."
Zabouchl za sebou dveře a měl překvapivě dobrý pocit z toho, že je uvnitř Snape a ne nemluvná au pair profesionálka.

Když vcházel dovnitř o dva dny později, komnaty byly prázdné. Nebyl v nich Snape a nebyla v nich ani vlčata, jen nijak významněji neporušený interiér staromládeneckého bytu.
Obrátil se na patě a zamířil do sklepení. Snape mu otevřel po třetím zabušení na silné, dubové dveře, a Lupinovi se ulevilo, když za jeho zády spatřil vlčata rozlezlá po celé místnosti.
"Proč jsou tady?" vypálil okamžitě a bez pozvání za sebou zavřel dveře.
"Pokud sis nevšiml, Lupine, laboratoř mám ve sklepení. Odmítám lítat každé dvě hodiny tři patra, abych nakrmil tvoje čokly čerstvým mlékem." Snape na něj nahlížel se založenýma rukama, ve tváři výsměch.
"Dobře," přikývl Lupin a uhnul před jeho očima. Zrak upřel na nejbližší dvě štěňata, která se kočkovala a zcela přitom ignorovala, co se děje kolem nich. "A všechno bylo v pořádku...?"
"To křeslo, ze kterého si udělala záchod, mi zaplatíš, Lupine."
Lupinovi nevěřícně škubly koutky, než se opanoval. "Jistě... nemohl bych ti ho raději vyčistit, Severusi?"
"Kouzla úrovně druhého ročníku zvládám dobře, děkuji," odsekl Snape mrazivě. "Jiná věc je ale sedět v něm."
"Hm, jasně..." Nedokázal skrýt své pobavení. Snape to okázale ignoroval. "Můžu s tebou za měsíc zase počítat?"
"Lupine," povzdechl si Snape a odvrátil tvář k nejmenšímu z vlčat, "kdyby šlo o tebe, udělal bych si z tvojí kůže předložku před krb." Vlče zakňučelo, když ho silnější bráška přetáhl tlapkou. "Samozřejmě, že se o ně postarám."
Jen Lupina pozoroval, když sbíral neustále prchající mláďata do košíku, aby je odnesl. Teprve když se mu to podařilo, udělal krok vpřed a zase se zastavil. Podivně nerozhodné gesto, které nejspíš nic neznamenalo, jak si vzápětí Lupin vyložil. "Mléko," promluvil nakonec. "Místo sunaru. Chceš?"
"Severusi, jsem kojící matka v šestinedělí. Myslel jsem, že ti to došlo."
Snape sebou cukl, jako by se opařil, a neřekl už nic.

Vždycky byl zalezlý ve sklepení a poslední dobou obzvlášť. O to víc Lupina překvapilo, když se náhle otevřely dveře do jeho komnat a Snape veplul dovnitř.
Nebyl by to problém, kdyby nebyl Lupin zrovna převtělený do těla obrovské vlčice s vlkodlačími návyky a instinkty, v té době chránící svá mláďata.
Snape zareagoval ihned a hůlkou stříbřité tělo, které se na něj řítilo, bez problémů odhodil k protější stěně. Potom k němu došel a dotknul se ho špičkou boty. Z Lupina se vydralo zakňučení. "Pitomče," povzdechl si Snape, než se přeměnil ve vlka.
V tomhle těle už nevypadal Lupin tak hrozivě, vnímání všeho se diametrálně změnilo. V komnatách byl cítit strach malých vlčat kvůli útoku na jejich matku. Lupin byl přiměřeně velký a v tomto těle – vhodný. Vlčata potřebovala péči.
Nechal Lupina být a začal se věnovat mladým. Když se k němu Lupin po pouhých pár minutách přidal, neprotestoval. Všechno bylo jiné. Bok po boku šťouchali čumáky do svých dětí a zuby jim pročesávali srst. Snape strkal opozdilce k Lupinovi, když vlčata kojil. Usměrňovali je. Hráli si s nimi. Oba dva.
Lupin potom s mláďaty ulehl do košíku a Snape vedle nich. Jeho tělo se odmítalo vzdát rodiny, když ji mohl mít, a on protentokrát neodporoval. Nikdo ho nevyháněl a všechno bylo v pořádku.
Když se ráno probudil, vlčata opět sála mléko a Lupin na něj nahlížel zelenýma očima, tak podivně vzdálenými lidským.
Bylo v pořádku, když se potom začali věnovat sobě. Byli rodina.

"Severusi?"
"Rušíš, Lupine."
"Jen jsem si myslel, že bys možná chtěl vidět vlčata. Dneska se jednomu povedlo poprvé zavýt."
"Vařím lektvary pro Poppy. Nemůžu odejít uprostřed kritické fáze kostirostu, i kdybych měl zájem. A ten nemám."
"Severusi..."
"Sklapni, Lupine, a nech mě být. Sbohem."

Dveře do Lupinových komnat se otevřely několik hodin poté. Dovnitř vešel Snape s hůlkou v ruce a Lupin si mimoděk promnul modřinu, kterou měl na boku. Dneska se situace neopakovala.
"Vidím, že se klepáním neobtěžuješ, Severusi. To je v pořádku, buď tu jako doma."
Snape na něj vrhl jeden ze svých ošklivějších pohledů. "Ještě tě nenapadlo změnit si heslo, že?"
Lupin se pousmál a neodpověděl. Oba věděli, že to Lupin neudělal úmyslně, a ani jeden necítili potřebu to před tím druhým ventilovat.
Když se Snape sehnul, aby si prohlédl již značně povyrostlá mláďata, Lupin přešel místností k němu. "Severusi," začal větu, kterou nikdy nechtěl doříct, a zkusmo se dotkl jeho ramena.
Snape ucukl, až málem spadl na košík s vlčaty.
"Promiň, nechtěl jsem tě vylekat..."
"Přestaň blábolit, Lupine! To, že mě zvěromágská přeměna mění do těla naddrženého vlka, je jen těžko případ pro přezkušovací komisi. Neznamená to, že jsem gay. Doufám, že je to jasné." Snapeův hlas by v té chvíli mohl řezat ocel.
Lupin ucouvl a jen díky opálení nebylo vidět, jak se mu do tváře nahrnula krev. "Jasné, Severusi. Omlouvám se."

Uplynulo několik úplňků, než se stalo, že se Lupin nevrátil do školy.
Ve sborovně to vřelo, Lupin nikomu uspokojivě nevysvětlil svoji předchozí absenci a profesoři se spokojili s tím, že snad ví vše Brumbál, tohle ale už byl důvod ke klevetám.
"Táhlá nemoc? Vlčí mor je prý úmorný," mínila Pomona Prýtová a rukou si zpola zakrývala tvář.
"Napadli ho upíři, hvězdy mi to sdělily!" kvílela Trelawneyová, která si mumraj nenechala ujít a sešla kvůli němu ze své věže.
"Protivovi konečně spadne hřebínek, až se přidá ke Krvavému Baronovi," mínil dobrosrdečně Binns a jako jediný se netvářil ustaraně. Jediný on a Brumbál se usmívali.
"Řekl bych, že se k nám za dva měsíce vrátí," prohlásil ředitel spokojeně a rozbalil si citrónově žlutý bonbón. Potom se v němé nabídce rozhlédl po naslouchajících profesorech a když si nikdo nevzal, zadíval se z okna. "Pevně věřím tomu, že za nějakou tu dekádu let začne do Bradavic chodit přirozený zvěromág," prohlásil bez jakékoliv návaznosti a v očích se mu zatřpytily veselé jiskřičky.

uplnek

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Zvířecí pudy evi 10. 05. 2009 - 12:27
RE: Zvířecí pudy nerla 11. 05. 2009 - 22:59
RE: Zvířecí pudy mae 12. 05. 2009 - 21:19
RE: Zvířecí pudy nerla 12. 05. 2009 - 21:44
RE: Zvířecí pudy eleyne®pise.cz 13. 05. 2009 - 18:33
RE: Zvířecí pudy nerla 13. 05. 2009 - 23:03
RE: Zvířecí pudy xstepax 11. 07. 2011 - 13:15
RE(2x): Zvířecí pudy nerla 11. 07. 2011 - 14:18
RE: Zvířecí pudy bacuk 26. 12. 2011 - 17:52
RE(2x): Zvířecí pudy nerla 27. 12. 2011 - 17:31