Obrana à la Snape

17. březen 2009 | 23.45 |

Překlad německé povídky o střetu Snapea a Harryho při jedné docela normální hodině obrany.

Obávám se, že jsem minule nemluvila pravdu. Zjistila jsem totiž, že mě nebaví číst povídku dřív, než začnu překládat, protože má další činnost pak postrádá onu dramatičnost a napětí, zda se z toho vyklube totální ptákovina nebo něco ucházejícího.
Tentokrát jsem i přesto ale měla štěstí o něco větší. Možná je to tím, že jsem věci z ratingem 13+ nechala spát a našla si něco neslashovitého ;-)

Originální název: Verteidigung à la Snape
Autor: Sevil
Překlad: Nerla
Originál: http://www.fancreations.de/index.php?site=story&menu=1&storyid=90
Pairing: HP/SS (pouze konfrontace, non-slash)
Shrnutí: Pozor, spoiler HP6!

"Pořád Brumbálovi nerozumím. Proč Snape? Proč zrovna obranu proti černé magii? Proč teď?"
Harry se prudce rozmachoval před Ronem a Hermionou a jeho obličej vyzařoval odmítavost a nenávist. Mluvil tak hlasitě, že už se po něm otáčeli další lidé.
"Harry, tohle už jsme probrali snad stokrát," řekla Hermiona a podívala se na Rona s prosbou o pomoc. Ten byl ovšem dalek toho, aby se tím zabýval, místo toho vrhal tajné pohledy na Levanduli, kterým se tiše chichotala Parvati.
"Ale ty to víš stejně dobře jako já!"
Hermiona se rozmrzele otočila zpátky k Harrymu. Popadla ho za paži a přitáhla ho těsněji do stínu před učebnou obrany.
"Sst, takhle nás všichni uslyší," řekla s vynuceným klidem.
Harry ji vztekle přerušil: "Je mi jedno, kdo nás slyší. Každý přece ví, proč Snape dostal obranu. Je..."
"To stačí, Harry!"
Hermionin hlas zněl ostřeji, než sama zamýšlela.

Kousla se do rtu, ale než stihla cokoliv říct, dveře se rozletěly a ozvalo se zavrčené: "Dovnitř!"
Harry hodil na Hermionu ještě jeden vzteklý pohled, než ji následoval do třídy.
Profesor Snape stál před svým stolem, paže zkřížené na hrudi jako obvykle. Za ním ležel na stole předmět, který Harry ihned poznal. 'Co chce dělat s Brumbálovou myslánkou?' pomyslel si zmateně, když si odsedl od Hermiony tak daleko, jak jen to bylo možné. Obdržel od ní další naštvaný pohled; od Rona zase užaslý, když konečně odtrhl oči z Levandule.
Dříve, než ale někdo z nich mohl cokoliv říct, promluvil Snape. "Po vašem tak... mimořádném představení v minulé hodině," spočinul na okamžik očima na Harrym a Ronovi, "jsem se rozhodl vám předvést mnohostrannost temného umění. Profesor Brumbál byl tak laskavý a poskytl mi k tomu svoji myslánku."
Bez dalšího vysvětlení mávl Snape hůlkou, svíčky zhasly a denní světlo potemnělo, takže se místnost ponořila do šera.
Harry se napjatě podíval na myslánku, jejíž stříbřitě bílý obsah se měkce třpytil. Snape se dotkl hůlkou hladiny a přitom zamumlal několik slov. Uvnitř se začaly rychleji a rychleji točit dokola jemné pramínky.
Třídou proběhlo tiché zašumění údivu, když se z myslánky vynořily dvě postavy, obě v životní velikosti. Jedna na sobě měla stříbřitě se třpytící plášť, druhá podobné džíny a svetr. Obě měly v rukou kouzelnické hůlky. Jen jejich obličeje byly podivně mlhavé, nešly rozeznat žádné rysy.
Jejich kletby se v zešeřelé místnosti rozléhaly s ozvěnou.
"Aves mortiferi!"
Hejno stříbrných ptáků zaútočilo obrovskými zobáky se smrtící přesností na srdce muže v džínách.
"Protego vanes!"
Ptáci zmizeli v poslední chvíli. Muž v mudlovském oblečení otočil hlavu a zakřičel něco přes rameno. Co to bylo zaniklo v halasném smíchu jeho protivníka. Harryho polil studený pot.
Kletba následovala kletbu, stále rychleji - dokud muž v džínách neklopýtl.
"Serpensortia!"
Jen s obtížemi se dokázal ubránit. Upadl.
"Arida vita!"
Před jejich zraky se začal muž zmenšovat. Z pusy mu teklo cosi neurčitelného a křik, který vycházel z jeho hrdla, zněl dušeně. Jeho protivník se jen smál, když spustil kouzelnou hůlku. Křik přešel v suchý pláč.
"Kde je?"
Pláč.
"Crucio!"
Opět křik, ze kterého Harrymu tuhla krev v žilách.
"Kde?"
Postava namáhavě natáhla ruku a ukázala směr. Kouzelník v plášti kývl svým (neviditelným) lidem a odešel směrem, kterým ukazoval prst.
"Prosím!" zachraptěl za ním muž na zemi a on se ještě jednou otočil. Netrpělivým pohybem vytáhl naposledy svou hůlku.
"Avada Kedavra!"
Poslední stříbrný záblesk, o kterém Harry věděl, že by měl být ve skutečnosti zelený.
Potom se scéna rozplynula ve stříbrném dýmu, který se nad myslánkou pomalu shromažďoval a proudil zpět do mísy. Mávnutím hůlky zapálil Snape svíce a sluneční světlo získalo dřívější jas.
Jen pomalu ze třídy vyprchávalo ohromení.
Harry teprve nyní zjistil, že zadržoval dech. Vydechl a uvolnil pěsti. Klouby prstů měl bílé a nehty si bolestivě zaryl do masa.
Vzduchem se rozeznělo šokované šeptání a ze zmijozelské strany se ozval nejistý, hysterický smích.
Harry se otočil na své přátele a spatřil křídově bílé obličeje a vytřeštěné oči.
Snape promluvil náhle. "Doufám, že jste rozuměli. Neexistuje nic většího a strašnějšího než kletba, která používá černou magii. Nejde zde o jednotlivé kletby, jde o princip. Když mu kouzelník porozumí, pak se mu otevírá cesta, o které mohou normální smrtelníci pouze snít. Dosáhne moudrosti a geniality, kterou hledá; dělá věci, které nikdo nepovažuje za možné. Strašlivé věci, ano, ale veliké."
Tón slov byl jiný než všechno, co kdy Harry od Snapea slyšel, měkký, takřka láskyplný. Přeběhl mu mráz po zádech a vlasy na krku se mu zježily. Myslel na jiný hlas, hlas, který slyšel před šesti lety v malé, zchátralé budově se zaprášenými výlohami. "Myslím, že od vás musíme očekávat velké věci, pane Pottere. Koneckonců, Ten–jehož–nesmíme–jmenovat, dokázal velké věci. Strašné, ale velké."
V Harryho mozku se rozeznělo cosi neurčitého. Vyskočil, jeho židle zarachotila o zem.
"Vás to baví, že? Užíváte si utrpení ostatních, není to tak? Mám pravdu? Uspokojuje vás to? Proto jste se přidal k Voldemortovi, pane, že? Smrtijed! Smrtijed!"
Jeho obličej byl zkřiven nenávistí a hlas mu přeskakoval.
Po výbuchu nastalo tísnivé ticho, že by bylo slyšet upadnout špendlík. Snapeův obličej se podobal kamenné masce, snad byl jen bledší než obvykle.
"Můžete odejít," řekl bez emocí po dlouhé chvíli. "VEN!"
Žáci se pomalu zvedali a beze slova mířili ke dveřím. Malfoy se na Harryho posměšně zašklebil. Hermiona a Ron byli poslední. Ještě jednou se otočili po Harrym, který stál uprostřed třídy, ruce sevřené v pěsti. Více a více v něm pohasínala bojovnost a on cítil, jak mu ledový strach zaplavuje každou cévu v těle.
Snape počkal, dokud za sebou Hermiona a Ron nezavřeli dveře. Potom několika kroky překonal vzdálenost, která ho oddělovala od Harryho. Tvář měl stále bez výrazu, ale oči mu nebezpečně planuly a provrtávaly Harryho skrz naskrz. Harry odolával pokušení sklopit hlavu a hledět do země.
"Myslíš si, že mě můžeš urazit? Ty, Harry Pottere, synu Jamese Pottera?"
Harry zdvihl hlavu. Snape ho pomalu obešel, byl tak blízko, že se ho takřka dotýkal, a zůstal stát za Harrym, lehce předkloněný.
"Co myslíš, kdo to byl?" zašeptal a Harry ucítil jeho dech na uchu. "Co myslíš, kdo to tak krásně křičel? Kdo byl tak zbabělý, že žebral o svou smrt z rukou nepřítele? Ubohé! Zbabělost je dědičná, věděl jsi to?"
Čím hlouběji pronikala slova do Harryho vědomí, tím prázdněji se Harry cítil. Nebyl se schopný pohnout, nebyl schopný přijít na jedinou jasnou myšlenku. Teprve když se Snape vrátil za svůj stůl, začal mechanicky cpát věci do tašky.
Až u dveří řekl Snape jakoby mimochodem: "Padesát bodů Nebelvíru dolů a zítra v osm večer vás očekávám na trestu."
Harry za sebou zavřel bez ohlédnutí.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Obrana à la Snape eleyne 18. 03. 2009 - 15:11
RE: Obrana à la Snape nerla 18. 03. 2009 - 15:56
RE: Obrana à la Snape mae 19. 03. 2009 - 12:20
RE: Obrana à la Snape nerla 19. 03. 2009 - 12:43
RE: Obrana à la Snape whampingwillow 25. 06. 2009 - 18:31
RE: Obrana à la Snape nerla 25. 06. 2009 - 22:04
RE: Obrana à la Snape amabell®pise.cz 07. 12. 2013 - 02:26