Jak Snape potkal Maipe - čtyři

18. duben 2008 | 01.01 |

Ti dva - však víte, Snape a Maipe - jsou možná šťastní, ale netuší, co přinese budoucnost. Když jsem se nad ní dnes zamyslela, div jsem to nakonec neobrečela. Ale kdo ví? Cesty osudu jsou nevyzpytatelné... a příběh, proti vůli svého tvůrce, narůstá a košatí.


* * * * * * * * * * * * * * *

James Potter se rozhlédl po svých přátelích. "Musíme s tím něco udělat."
Remus mírně zdvihl hlavu, pátravě se na něj zahleděl, pak ji ale položil zpět do trávy. "Proč tě to tak žere, Jamesi?" zeptal se směrem k modrému nebi. Byl jeden z posledních hezkých dnů a oni se rozhodli toho využít. Sluníčko ale bylo zrádné – příliš příjemně, příliš mámivě hřálo do tváří a odhalených paží – učebnice si otevřeli, ale nic víc.
"Dahlová ani není z Nebelvíru... ať si s tím havraspárští dělají sami, co je libo, když budou chtít..." Táhle zazíval. "Stejně pochybuju, že si Snape dokáže holku udržet víc jak týden."
Siriusovi, který ležel pro změnu na břiše nad učebnicí přeměňování, zaplály vztekle oči. "Po tom, co nám ten srábek provedl minule... beru všechno, co se ho týká, jako svojí věc."
Remus se zasmál. "To mluvíš o tom, jak nám při hodině přeměňování nechal narůst to šílené fialové obočí? Co pak nešlo skoro tři dny odčarovat?"
Sirius skoro slyšitelně zaskřípal zuby.
"To byla solidní odveta za ty chyby, co jsme mu přičarovali do úkolu z kouzelných formulí," konstatoval pokojně Remus. "Myslím, že jsme si kvit. Nechal bych je plavat..." Znovu zazíval a byl na nejlepší cestě napůl usnout.
"Souhlasím s tebou, Siriusi," řekl prudce James. "Navíc Sereny Brousková, ta její kamarádka z Havraspáru, říkala, že jí Snape strčil nějaký lektvar. Kdo ví, co za tím bylo!"
Remus jen protočil panenky. Nedomníval se, že by si Snape troufl dát nějaké studentce kouzelný nápoj, aby si zajistil její náklonnost. Nedalo se pochybovat o tom, že by to dokázal – už od prvního ročníku se projevoval jako obrovský talent. Kleteb znal víc, jak kdejaký sedmák a s hůlkou jako by se narodil. Jenže za vyhazov z Bradavic by žádná holka nestála. Natož Dahlová – sice ucházející, ale ne zvlášť výjimečná osoba, navíc z Havraspáru. Remus byl však zrovna příliš líný, než aby jim to všechno říkal a beztak si nemyslel, že by tomu naslouchali.
Ti dva se chtěli pomstít Snapeovi – a tomu se podřídila veškerá jejich argumentace.
"Otázka je
, co s tím," řekl Sirius, zaklapl nepotřebnou knihu a posadil se. Neklidně poklepával hůlkou o koleno.
"Věděl bych," ušklíbl se James a frajersky si prohrábl tmavé vlasy.

Byl náhle velmi sebejistý. A měl k tomu všechny důvody. Byl to totiž opravdu dobrý plán.

sn.jpgMaipe se vznášela – obrazně řečeno – chodbou do učebny přeměňování. Trochu se usmívala a očí jí zářily.
"Jak se má Sevíček?" prskla Sereny a už se ani nesnažila skrýt podráždění. Nemálo žárlila na čas, který nyní Maipe věnovala Snapeovi na její úkor. Byly vždycky nejlepší kamarádky – a ona se teď neměla pořádně s kým učit ani probírat nejdůležitější události.
Maipe pohlédla n
a Sereny trochu užasle. Pak jí ale v očích blesklo pochopení. "Promiň," řekla docela upřímně, "já vím, že jsem hrozná... je to všechno tak..." Rozhodila rukama, neschopná popsat, co má na mysli. "Nové. Večer si spolu sedneme nad ten referát, jo?"
Sereny jenom přikývla. Nevydržela se zlobit dlouho a kromě určitého pocitu zklamání se ani nezlobila doopravdy. Ve skutečnosti se o Maipe trochu bála. Snape měl divokou pověst, málokdo ho snesl a ke komukoli jinému se choval příšerně. Sereny si nedokázala představit, že náhle k někomu zahořel takovou náklonností.

Bylo to ostatně nepřehlédnutelné. Od noci, které z valné části strávili na Astronomické věži, se z nich stal tak nerozlučný pár, jak jen podmínky života ve dvou rozdílných kolejích dovolily. Sedávali spolu v knihovně nebo venku, většinou nad učebnicemi, protože Snape trval na tom, že Maipe musí mít tak dobré známky jako on, a sám učení vždycky věnoval dost času. Nebylo jí to nijak proti mysli. Byla docela dobrá a pilná studentka a přitom jedna z těch, co mají na víc. Navíc Severus jí uměl látku, které případně nemohla přijít na kloub, podat tak, že jí bylo rázem všechno jasné. Obdivovala ho za jeho znalosti a oceňovala, jakou energii věnuje tomu, aby jí je zprostředkoval.
Snape si naopak užíval obdivu, vyhříval se v něm jako kočka na slunci a jeho obvykle zachmuřená tvář se viditelně rozjasnila.
Ne že by se nějak vylepšilo jeho chování k ostatním studentům. Byla to věc, kterou Maipe trápila nejvíc. Nebyla tak bláhová, aby se ho snažila obhajovat, když se jí někdo posmíval. Dokázala zatnout zuby, nebo odpovědět vhodně mířenou jízlivostí. Byla přesvědčená, že je to ona, kdo zná pravdu a jeho pravou tvář, a že jednou se tato pravda o Snapeovi ukáže všem. Přesto to bylo náročné a únavné a k tomu se přidalo podezírání děvčat z ložnice.

Svůj návrat tenkrát v noci neutajila tak, jak si přála. Podle jejich ledových pohledů druhý den ráno jí bylo jasné, že by k tomu měla něco říct.
"Ano, byla jsem na rande," přiznala bez ostychu. "A nemusíte na mě koukat, jako kdyby kdo ví co. Dali jsme si jednu pusu na rozloučenou a to bylo všechno." Cítila, že jí nevěří, a to ji mátlo a ranilo a bylo neuvěřitelně nepříjemné. Zvlášť u Sereny. Vždycky si říkaly všechno a i tentokrát se kamarádka dozvěděla, byť s menší ochotou než jindy, nemálo podrobností. Jenže, jak vyprávět něco takového? Převedené do slov znělo všechno příliš banálně.
Chvíle na vlastní koleji, dosud tak přátelského útočiště, se naplnily napětím a neklidem. Její spolubydlící naštěstí nic dál nešířily a za pár dní se spolu bavily skoro jako dřív, alespoň navenek. V Maipe ale přetrval pocit křivdy a ostražitosti. Nedokázala jim to odpustit a ony jí zase nevěřily, že chodí se Snapem bez nějakých zištných úmyslů, i když nepřišly na nic, co by tím zíkávala; nedokázaly si ale představit, že by na něm mohla něco vidět jen tak.

Těžko jim však mohla zprostředkovat pocit ze Severusova náručí, aby pochopily.
Bylo to neuvěřitelně silné, říkala si Maipe v duchu, když hledala vhodná slova. Stále z té síly čerpala. Měla těch pár hodin tichých slov hluboko v sobě a měla pocit, že jí mohou nabíjet láskou k Severusovi až do smrti.
Když už se konečně odhodlali vrátit zpět, bylo hluboko po půlnoci. Odtrhnout se od sebe bylo jako přijít o kus svého vlastního já... a i když se alespoň vedli za ruku, připadali si zvláštně opuštěně. V chodbě, odkud musel zamířit každý sám, se pak v poslední chvíli políbili. Krátce, neokázale. Jako by spolu byli roky. Bylo v tom všechno to vyřčené i nevyřčené, oba o tom věděli a věděli, že ten druhý ví.


Co plánuje James Potter?
Přivede ho Remus Lupin k rozumu?
Udobří se Maipe Dahlová se spolužačkami?
Dokáže se k ní Severus Snape chovat jako ke své dívce?
Dozvíte se v dalším díle!

Další

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Jak Snape potkal Maipe - čtyři anniel 18. 04. 2008 - 17:46
RE: Jak Snape potkal Maipe - čtyři nerla 18. 04. 2008 - 19:19
RE: Jak Snape potkal Maipe - čtyři mae 18. 04. 2008 - 22:55
RE: Jak Snape potkal Maipe - čtyři nerla 03. 02. 2013 - 13:34
RE: Jak Snape potkal Maipe - čtyři amabell®pise.cz 30. 11. 2013 - 04:00
RE(2x): Jak Snape potkal Maipe - čtyři mae 30. 11. 2013 - 19:42
RE(3x): Jak Snape potkal Maipe - čtyři amabell®pise.cz 02. 12. 2013 - 03:57