Kráska a Smrtijed - Vtipe, uteč!

2. prosinec 2008 | 12.00 |

Kapitola dvacátá šestá.

Úvod Krásky a Smrtijeda s obsahem a seznamem projitých knih najdete zde.

(Severus Snape)



"Roubíčku, už slyšeli, jak si Silverstein půjčil peníze od Taussiga?"
Zabodnu do té ženské nevlídný pohled; ani to s ní nehne. Protože není pravděpodobné, že by slečna Grishamová natolik vylepšila své herecké nadání, o sebeovládání nemluvě, kolem plotny krouží úplně cizí osoba. Pohlédnu na své ruce položené na stole. Z rukávů oblýskaného obleku vykukuje zašedlá košile a ruce samé patří starému muži. Svraštělá kůže a uzlovité klouby... mudla. Žádný kouzelník by nikdy nenechal revma dojít tak daleko. Ruce jsou zvyklé pracovat i manuálně, ne však příliš.
Znovu zdvihnu tvář k ženě. Zrovna s hekáním usedá na stoličku u kamen a přikládá do nich další dřevo. Z hrnců na plotně je cítit vařící se jídlo. Dochází mi, že mám na hlavě klobouk a kolem tváří mi visí pejzy. Vybavení kuchyně i její oblečení odpovídá době zhruba před sto lety a nevidím nic specifického, co by mě přiblížilo k poznání toho, kde jsem.
Žena vstane a s nevlídným zamručením otevře dveře. Za nimi stojí slečna Grishamová – rozhodně, ten výraz ve tváři se nesplete. Má na sobě stejný oblek jako já a její propůjčené tělo bude patrně odpovídat i věkem. Snad jen pejzy má ještě o poznání delší.
"Kohn!" zvolá ženská. "Však jsem věděla, že přijdou, jak dám vařit blintzes! No tak jdou dovnitř, ať nám nevynesou spaní."
Slečna Grishamová vstoupí, jako by ji zcela neposlouchaly nohy a někdo ji musel zezadu postrkovat. Když na ni pokývnu, posadí se na židli naproti mě. Podrbe se na skobovitém nose, zaručeně větším, než jaký jsem kdy měl, a nepatrně pokrčí rameny.
"Prej jim vyhořel obchod, Kohn?" prohodí ta ženská konverzačně. "Byl pojištěnej?"

(Vanja Grishamová)

Přemístíme se. Mám pocit, jako kdyby na nás knihovna chvílemi machrovala, co všechno v ní je, a snažila se nás prostrkat za co nejkratší časový úsek co nejvíce knihami.
Zhmotním se před domem, který nevypadá vyloženě chudě ani bohatě, který není výrazný, ale je něčím podivným specifický. Zpoza dveří ke mně zaléhají hlasy.
A jsem tam sama.
Dobrá, kde by mohl být Snape?
Nikde poblíž nikdo není. Což znamená, že by mohl - a nemusel - být vevnitř.
Zaklepu a vstoupím. Uvítá mě žena, která poskakuje kolem plotny, zatímco muž sedící za stolem jen tragicky mlčí.

Což je dobré znamení.
"Prej jim vyhořel obchod, Kohn?" prohodí ta ženská konverzačně. "Byl pojištěnej?"
Usednu za stůl proti druhému muži a tázavě zdvihnu obočí. Kývni, kývni!
Kývne.
Tak teď jen doufat, že mi nekývá domorodec. Ale ta grimasa... musí to být Snape.
Teď už jen přijít na to, co je to za knihu. Jediná knížka s židovskými jmény, kterou si vybavuji, jsou anekdoty, což nebude ono. Takže by to mohlo být něco válečného? Ale tak profláklá jména jako Kohn by...
Nakrčím čelo.
Židovské anekdoty?
A vzpomenu si na nějaké?
"Hořelo, shořelo," prohlásím opatrně a doufám, že přijde ještě nějaké vodítko.
"A byl pojištěnej?"
Ha, Židi. Jestli to bude vtipné - a ne, sama vím, že tohle mně k smíchu nepřipadá... "Copak by mohlo hořet, kdybych nebyl pojištěnej?"
Připadám si jako hlupák. Když se podívám na Snapea, získám pocit, že nejsem jediná, kdo si to myslí.
Ženská se ale nedá zastavit. "A co, Roubíček, jak si stojí ten váš proces s tím lumpem Steinem?"
Dobrá, tohle je zřejmě směřováno na Snapea. Pochopí, o co jde? Jestli... mohl by to být další z těch zážitků, kterými bych se bavila ještě hodně dlouho: Snape vyprávějící vtipy. Modré králíky by mi ještě někdo snad mohl uvěřit. Ale vtipy - ty ne.
Podle jeho nevěřícného zamrkání se nechytá. "Dobře," řekne po chvíli.
Ženská se k němu nevěřícně obrátí. "Cože, on vám zaplatil těch padesát tisíc?"
Zdá se, že Snapeovi se každou chvíli začne kouřit z uší.
Ušklíbnu se a patří to té ženě. "Ne, Stein si vzal jeho dceru."
Vtipe, uteč.
"Co to má zmanenat?" nakloní se vzápětí Snape přes stůl se sotva slyšitelnou otázkou. Kupodivu i tak to dokáže znít značně napruženě.
"Židovské anekdoty," odpovím stejně potichu. A jestli ne, tak se aspoň zasmějeme.
"Anekdoty?" opakuje nevěřícně.
Kývnu. Osobně bych dala momentální Snapeův výraz na titulní stránku.
Snape se opře do židle, ruce založí na prsou a zatváří se, jako by mu vlastní syn právě oznámil, že se chce stát katolickým knězem.
Zmlknu. Tohle si ujít nenechám, nebudu tu ze sebe dělat šaška sama. No tak, profesore, horší než naše svatba to být přece nemůže.
Příští větou se Sára - a nikdo jiný to být nemůže - obrátí na Roubíčka a já si ten okamžik hodlám vychutnat.

(Severus Snape)

"Roubíček, vykládal jim rabín Levi, jak jel s tím katolickým knězem ve vlaku?" mele dál ženská, vytáhne košík jakési zeleniny a začne ji velmi neuspokojivě plátkovat.
"V jednom kupé, předpokládám." Znovu pohlédnu na slečnu Grishamovou. Tohle je součást knihovny průměrného havraspára?
"A ten kněz se za chvíli osmělí a povídá: odpusťte, rabi, ale prý nesmíte jíst vepřové? No co byste řekl, že Levi na to?" Možná zkusím prosadit kromě četby doporučené i četbu krajně nedoporučovanou.
"Patrně souhlasil." Vlastně bych nejraději rovnou zavedl cenzuru. Sám budu první ochotně škrtat sirkou.
"No bodejť! A ten kněz hned - a to jste nikdy neochutnal, rabi? Přiznejte se!"
Ženská se tváří spokojeně. Nevím, jestli nad výkonem mým nebo rabiho Leva, ale navzdory tomu, že drží dlouhý nůž, se nám nežene po krku, což je příjemná změna.
"Předpokládám, že ochutnal." Možná ten nůž budu brzy potřebovat já sám.
"No však, on taky náš rabín není žádné neviňátko! A co by řekl, Roubíčku. Chutnalo mu?" Test inteligence?
"Dovoluji si předpokládat, že ano." Bohové!
"Aby ne! Levi má do pokrytce daleko. Ale nenechal si to líbit! Hned zase on: je pravda, že vy katolíci máte zakázáno obcovat se ženou?" Na tom mám odpovídat?
"Jistě s ním souhlasil," zamumlám, i když ztrácím představu, kdo s kým měl souhlasit.
"On ho taky Levi jen tak pokoušel. A hned kul železo dokud je žhavé: a řeknou mi, jako kněz knězi, jestli si někdy dopřál?" Nejsem si jist, jestli chci znát odpověď.
"Ne."
"No ještě aby! Není masíčko jako masíčko, že jo, Roubíček?" zahihňá se a už ten zvuk stojí za kletbu, která se nepromíjí.
"Hm." S přibližujícím se rozuzlením přestávám být schopen spolupráce a slečna Grishamová sebeovládání.
"Ale on rabi zase na to: To je škoda, je to mnohem lepší než vepřové!"
Svět se začne rozpadat a jsem mu za to upřímně vděčný.

Pokračování

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Kráska a Smrtijed - Vtipe, uteč! hermione007 02. 12. 2008 - 12:14
RE: Kráska a Smrtijed - Vtipe, uteč! mae 02. 12. 2008 - 12:16