Snapeův boj - první díl

14. duben 2008 | 00.00 |

Nemohla jsem nechat Mae její úspěch a tak i já přicházím se svým fanfiction ze světa Harryho Pottera. Je to plné bolu, romantiky a sladkých scén, sem tam okořeněné růžovou barvou. Ale fakt jsem se snažila, aby to za něco stálo! Tak ať se líbí :-))

Lily se široce usmívala, když sledovala, jak pod Severusovýma rukama začíná růžový lektvar spokojeně bublat. "Co to vlastně je?" zeptala se a upřela na něj tázavě zelené oči. Ohlédl se a usmál se. "Protijed," odpověděl a čekal, až se zeptá znovu. Nenechala ho čekat dlouho. "Pro koho? A proti čemu?"
Zvědavost jí nedala. Ač byla premiantkou, v lektvarech nebyl lepší nikdo než Severus. "Nikdy Potterovi nezapomenu, že se ti pokusil podstrčit elixír lásky," potemněly mladíkovy oči prudkým hněvem. "Vždyť ty jsi jenom a jenom moje, má malá milá čarodějko." Lily se dotkla Snapeovy natažené ruky a nechala se přitáhnout až k němu. Pohladil ji po vlasech a rukou sjel až na bradu, pozdvihl ji vzhůru. V jejích očích spatřoval slabé hvězdy, hvězdy budoucnosti a jejich společného života. Hvězdy jeho slávy, hvězdy zadostiučinění.
"Pozor!" vykřikla náhle a vytrhla se mu. Skutečně – kotlík se ze spokojeného bublání změnil v malé růžové vroucí peklo a každou chvílí hrozil explozí. Snape jej pohotově strhnul stranou a poklepáním hůlky nadobro utišil. "Myslím, že varem to prošlo důkladně," usmál se a přelil tekutinu do pohárku, který měl položený vedle brašny. "Prosím, madam."
Napila se, aniž by z něj spustila oči. Když byl pohárek prázdný, olízla si velmi pomalu a velmi pečlivě rty. "To mělo chutnat po malinách a vonět po růžích? Tohle nás nikdo neučil." "Trošku jsem si to upravil," usmál se spokojeně, že si toho všimla. A taky malinko samolibě – i toho si všimla.
Dveře vrzly. Oba dva vzhlédli a spatřili dvě černé kštice Jamese Pottera a Siriuse Blacka. Obě strany se navzájem probodly pohledy.
"Co tu děláte?" ozval se konečně Potter a hlas mu zněl malinko chraplavě.
"Co chceš, Pottere? Jestli nic, tak vypadni," ucedil Snape nepřátelsky.
"Já-" zadrhl se oslovený, pak ale statečně pokračoval dál. "Přišel jsem za Lily. Chtěl bych," otočil se přímo k ní a zadíval se jí do očí, "abys se mnou šla na vánoční ples."
Dva vzájemně provázané pohledy přinutil sklopit hlasitý výbuch Snapeova smíchu. Byl ale krátký, velmi krátký, a pak se znovu Snape zadíval na Pottera a nyní byl jeho pohled děsivě zlý. "Poslyš, Pottere, Lily nemá zájem. Lily je totiž moje holka a na ples jde se mnou." Potter se zoufale snažil ignorovat ruku, kterou Snape objímal Lily kolem pasu. "A ty teď vypadni a věř, že jestli se ještě o něco někdy pokusíš, zabiju tě."
Dveře bouchly. Nevítaní hosti se nenamáhali už cokoliv říct a tak Snape s Lily zase osaměli.
Zadíval se na její bílou, skoro popelavou tvář a zatvářil se starostlivě.

"Co je ti?" Lily sklopila pohled a neodpověděla, jen se mu smutně opřela o hruď. Prohrábl jí vlasy a kousek ji od sebe odstrčil. "Musíme jít," pokrčil lehce provinile rameny. Chtěl by tu s ní být déle, ale už tak šli pozdě.
Mávnutím hůlky posbíral všechno do brašny a společně se vydali na hodinu přeměňování.

Dny plynuly jako voda, přišel podzim. Lezavá zima zahnala většinu lidí na koleje, jen v knihovně se toulalo pár unuděných žáků, kteří hledali pomoc se svými domácími úkoly. A v tom nejvzdálenějším koutě seděla Lily s Carol a tiše spolu rozebíraly nejnovější vydání Denního věštce.
"Nechápu to. Viděla jsem ho několikrát a vždycky mi přišel takový slušný. A dobře vypadal..." Carol zeslábl hlas.
"Prý si buduje armádu Smrtijedů. Carol, mám z toho husí kůži!" Lily se do očí nahrnuly slzy a ona nevěděla, jak to zastavit. Už dva její spolužáci přišli o někoho blízkého a říkalo se, že za to může Tom, právě ten Tom, který býval primusem na stejné škole, jako jsou nyní ony.
"Neboj se, Lily, sem se nedostanou. A navíc, ty máš přece Severuse a ten by pro tebe skočil do ohně," objala ji kamarádka konejšivě kolem ramen, i když takovou jistotu, jakou tady kázala, sama rozhodně necítila.
"Díky, Carol," usmála se Lily slabě. "Jen mě to všechno trochu vzalo. Musím se sebrat a-" Konec věty opět pro vzlyky deroucí se jí z hrdla nedořekla.
Zapanovalo ticho, ve kterém si dvě kamarádky ležely v náručí a ani jedna nevěděla, co říct.
"Ale ale, copak to tu vidíme! Dvě ubulené ubulené UBULENÉ UBULENÉ...!"
"Jedeš, Protivo! Do knihovny nesmíš, říkal ti to Brumbál!" Křik knihovnice se rozléhal zaprášenou prostorou jaksi nepatřičně, možná ještě víc než předešlý Protivův křik.
"Přesně tohle jsem potřebovala, pojď," usmála se uvolněně Lily a ještě s mokrýma očima se zvedla na nohy.
"Takhle tě ráda vidím, Lily," neudržela se kamarádka a šťouchla do ní loktem. "Víš, i kdyby se něco stalo, ty zvládneš všechno. Všechno na světě, Lily, vždyť jsi nejlepší!"
Lily se šťastně zasmála a tak spolu vyšly z knihovny.

NÁSLEDUJÍCÍ

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Snapeův boj - první díl kvik 14. 04. 2008 - 00:27
RE: Snapeův boj - první díl kvik 14. 04. 2008 - 05:46
RE: Snapeův boj - první díl anniel 14. 04. 2008 - 20:58
RE: Snapeův boj - první díl ivik.bublik 15. 04. 2008 - 13:54
RE: Snapeův boj - první díl kvik 16. 04. 2008 - 21:43
RE: Snapeův boj - první díl keigi®pise.cz 21. 05. 2008 - 19:41